Optimistka

2

 Jo. Prostě jsem se pozvracela. Ricky na mě hleděl znechuceně, ale taky trochu smutně. Konec konců přesně takhle jsem se na něj dívala, když jsem ho přistihla při nevěře. 
 ,,To jsi jako nikdy neviděl opilou holku? Blbečku," mumlám spíš pro sebe, zatímco si utírám pusu kapesníkem a v kabelce hledám orbitky. Kolemprojíždějící auto mě zdraví troubením. Zase nějaký kretén. Jako by se jich v mé blízkosti nepohybovalo dost.
 ,,Ani se nepřibližuj," volám na něj, aniž bych zvedla oči od žvýkaček. ,,Sám vidíš, že dnes chrlím nebezpečné tekutiny." To, že se směju vlastním vtipům je u mě normální.
  ,,Ale no tak, Emily. Chci si s tebou prostě promluvit a probrat to. Přece to nemůže být tak horké, jak se zdá. Jako já vím, udělal jsem blbost, ale třeba to ještě půjde napravit."
 ,,Mlč, já mizím dovnitř. Ty padej domů. Nechápu, co ode mě ještě chceš, zmetku! Nikdo tě sem nezval. Ale i tak dík za účast. A ne, opravdu to už mezi náma nepůjde napravit. Na nějaké napravování jsi měl myslet dřív, než ses rozhodl ochutnat polevu té couře z cukrárny. Sbohem Alaricku." Při odchodu mu ještě mávám. Posilám mu pozdrav vztyčeným prostředníčkem. ,,Nemůže si pomoct. Vždycky, když tě vidí, postaví se. To se jako nedá říct o všech, ale tvé problémy s erekcí teď může řešit ta tvoje nová." Právě korzující pár při měsíčku se zamračeně ohlédnou za mými slovy. ,,Co koukáte? Je to kretén, debil a mimo jiné určitě i impotent!" Rozhodím rukama. Když si uvědomím, že jsem se zastavila, rychle se dávám zase do kroku. 
 

Mezi lidmi očima pátrám po Anně. Jsem si jistá, že domů neodjela. To by mi přece neudělala.Místo toho pozoruju svou davem se prodírající matku, která za sebou táhne nějakého chlápka v šedém saku. Ten očividně celou situaci nechápe a vzhledem k tomu, že oba dva míří ke mně, já taky ne. ,,Ach bože."

,,Tohle je Jim. Jime, tohle je moje dcera Emily, seznamte se," lamentuje matka usměvavě. Já se snažím nezačít křičet a nevytrhat si všechny vlasy. Jim je stále mimo a nechápavě přeskakuje pohledem ze mě na matku. Nedivím se mu.
 ,,Jim pracuje na právní univerzitě a dělá pro jednu z největších firem tady," špitne potichu matka mým směrem. Nechápu, o co se snaží, protože ji stoprocentně musel slyšet. ,,Mandy mi to pověděla."
,,Ano, vlastně tam pracuju jako údržbář." Matčiny zorničky se rázem scvrknou.
 Já celému divadýlku jen mlčky přihlížím.
,,Jime," spráskne ruce matka. Moc daleko pro své fráze chodit nemusí, ,,vlastně jsem si se svou dcerou chtěla promluvit o samotě. Napadly mě zajímavá témata, ale díky za tvůj čas. Určitě ti zavolá."
,,Co? Vždyť nemá ani moje číslo."
,,No tak, běž běž," odbyde ho matka stroze. Tolik k mému seznámení s Jimem.
 Zakládám ruce v bok. ,,Kolikrát ti mám říkat, abys mi další chlapy nedohazovala? Já o to prostě nestojím. Jak se teď ten chudák musí cítít? Hm?"
 ,,Promiň drahoušku, když mě je tě jen líto. Nechci, abys zůstala sama." 

 V duchu volám o pomoc. 
 Zdá se, že byly mé prosby vyslyšeny, poněvadž se ke mně davem lidí prodírá Anna. Hned jÍ vysvětluju, že jsem nic protizákonného na Rickově autě neudělala, i když jsem chtěla. 
 ,,Proboha, ty jsi opilá. Už si nic nedávej. Nechápu, vždyť jsi měla tak maxilmálně čtyři skleničky." Periferním viděním zjišťuju, že matka někam odchází. Dala bych ruku do ohně za to, že šla otravovat zase dalšího chudáka, na jehož košili objevila logo nějaké drahé značky. 
 ,,Nejsem opilá." Možná jen malinko. 
 ,,To je jedno. Jen jsem ti přišla říct, že už jedu domů. Rozhodla jsem se, že bude lepší, když se sbalíme dneska. Zítra toho času tolik nebude, musím ještě dodělat nějaké věci do práce."
 Zdá se mi to nebo začala hrát hudba?
 ,,Jo, jasně. Tak si to teda užijte," snažím se znít mile. 
 ,,Však užijeme. Ty bys už taky měla začít balit. Že sis ještě ani nevytiskla letenky?" 

 A je to tady. Stále dokola probírané téma naší původně společné dovolené se mnou, Annou a našimi kluky. ,,Už několikrát jsem ti říkala, že nikam nejedu. Nebudu vám dělat ocásek. A tak trošku jsem teď sama. Romantická dovča ve čtyřech se pro mě nekoná."
 ,,Aha? Tak proč jsi ještě nezrušila letenky?" Anna si skládá ruce na prsou. 
Sakra! Já na to úplně zapomněla. Neměla jsem čas myslet na to, co bude s letenkami nebo vyřízenou rezervací. Momentálně se můj život točil kolem nové knihy, alkoholu a snažení se dát mé zlomené srdce zase dohromady.
 ,,Prosím ano, zajdeš zítra na letiště  a zrušíš to?"
 ,,Ne. Prostě pojedeš a tečka." 
 Mhouřím oči. ,,Nepojedu!"
 ,,No to teda pojedeš. Nebo zveřejním to video z Tonyho oslavy minulý rok. A ty víš, že jsem toho schopná," směje se vítězně.
 K videu z Tonyho oslavy se radši vůbec nevyjadřuju. Jsou věci, o kterých nemluvím vůbec. Na které si přeju zapomenout. Anna ví, co vytáhnout, aby docílila toho, co chce. V tom je kouzlo nejlepších kamarádek. ,,Chápeš, že už nejsme malé holky a takhle naše výměny názorů neřešíme? Nebo bychom aspoň neměly."
 Anna se pouze ušklíbne. ,,Tak se teda nezapomeň sbalit, kočko. Pozítří tě při cestě na letiště vyzvednem. A říkám ti už teď; víc než tři kufry prostě nepotřebuješ, jasné?"
  Protáčím oči, svraštím obočí. ,,A kam si jako mám dát boty?"