-Scott-
Po tom co se stalo, jsem Alex řekl, že pokud mi neřekne, co Ellie řekla, ať se odstěhuje. Napřed si myslela že vtipkuju, ale dost rychle pochopila, že si má zabalit.
Alex mi pouze sdělila, že nemohla vystát jak Ellie všechny ovládala, jak si se mnou mohla dělat co chce, a jak jí měla babička radši než jí.
Naivně jsem si myslel, že by jí mohla mít znovu ráda.
Ihned jsem volal Timmovi, jestli něco neví a nevěděl - Soph stejně tak. Jediný, co všichni víme je to, že Ellie si vzala pár věcí, psy a odjela k rodičům, anebo k jejímu bratrovi - nejsem si jistý. Vlastně doufám, že je u nich.
Napsala mi jedinou zprávu, a to když dojela od mojí babičky domů, pak už ani jednou nezavolala ani nenapsala, a teď mi telefon samozřejmě nezvedá, ani neodepisuje.
Každý den jdu brzy ráno na led a večer se vracím domu, už jsme měli dva zápasy a oba jsme vyhráli. A když to jde, tak jsem byl s Timmem u někoho pít.
Timm se zatím drží se Soph a docela jim to klape. V týmu se furt řeší nějaký hovadiny a v Áčku je to na mě až moc seriózní.
Babička už mi několikrát volala, aby se ujistila, že je všechno v pořádku. Byla taky docela vykolejená z toho, co se stalo. Nikdo vlastně pořádně neví, co se stalo, jen Elaine a moje sestra.
Mockrát jsem jí i posílal kytky, jak k rodičům, tak k bratrovi, i k ní sem domů. Nic - neozvala se. Nechápu co se stalo.
Teď jsem na tréninku s našima klukama a je tu i Timm.
"Pozor na Chamberleina, ten je teď sám, tak je agresor." Slyším někoho týmu a hned jsem se na něj otočil.
"Tak tohleto asi stačí ne." Zakřičel jsem tak, aby to slyšel každý jednotlivec na tomhle tréninku.
"Máme trénovat a neřešit hovadiny." Zpátky se věnuji bruslení.
Po tréninku jako vždycky v poslední době odmítám Timmovo pozvání na jídlo, kam jde se Soph a radši jsem si šel zaběhat. Samozřejmě když chodím běhat a vracím se domu, tak pro jistotu to beru okolo Ellie domu.
Jako vždycky - není tu.
Tenhle dnešní den zakončuju sprchou a spánkem, jelikož máme zítra zápas, tak na nějaký ponocování nemám náladu.
***
"Na vítězství!" Řvou kluci v šatně těsně přes začátkem zápasu a já vcházím hned za Timmem na led.
Zápas jde dobře, samozřejmě vyhráváme a to ještě zbývá ještě jedna třetina a zhruba půlka tý druhý. Před necelou minutou jsem dal gól a znovu vyrážím na led.
Odtud si s Timmem perfektně nahráváme a já jsem vedle naší branky. Jen koutkem oka jsem se podíval do diváků a k nevíře jsem zahlídl Ellie. Jen tak tam stojí a sleduje mě, hned si toho všímá a nenápadně mi mává, a u toho se trochu usmála.
Já nehybně stojím opřený o hokejku, pod kterou mám puk a všechno se pro mě teď zastavilo.
Jenže to byla chyba, protože jsem ucítil náraz a válím se na zemi. V uších mi začalo pískat a před sebou vidím jen led. Zkouším se zvednout, ale nejde to.