Krčeli jsme se s klukama v houštitě a sledovali, jak se pomale rozednívá a divili jsme se, že státle nepřišel žádný soutěžící. Už jsem se chtěla zvednout a jít pro ty lék, ale Zayn mě chytl za ruku a stáhl mě zpátky do hoštiny. Na mýtinu vběhla toitž holka z pátýho kraje a sebrala svůj batoh se číslem svého kraje. S klukama jsme jen zírali, že ji někdo nezabránil. Bylo to až příliš podezřelé. Měla jsem pocit, že Blade z druhýho kraje a ta holka, která s ním ještě zbývala, tu někde číhají a čekají na mě nebo na kluky. Ten pocit bly až nepřirozeně jasný.
Pozorně jsem se rozhlédla po mýtině a řekla jsem si, že teď nebo nikdy. Podívala jsem se na kluky a šeptem jsem jim řekla:"Kluci buď teď nebo nikdy. Půjdu tam já a ne aby jste se mi to snažili rozmluvit! Chci po vás jen, aby jestli by se mi něco stalo tak jen vyřiďte Niallovi, že jsem ho milovala a Harrymu, že byl ten nejlepší brácha na světě." Každého z nich jsem potom objala a každý z nic mi pověděl, že mě mají rádi a že mi budou krýt záda,aby se mi nic nestalo, ale já jim pověděla, že i kdybych umírala tak ať nechodí na tu mýtinu, aby je Blade a ta holka nezabili.Oni nakonec přikývli a nechali mě ať se rozběhnu k batohům. V ten moment, kdy jsem doběhla k našemu batohu, tak jsem uslyšela jak letí nůž. Rychle jsem se zkrčila a vyhla se mu.
Otočila jsem se a rychle jsme přiložila šíp k tetivě, ale než jsem stačila šíp vypustit, tak mě trefil další nlž přímo do tak už bolavého zápěstí a mě bylo jasné, že teď už ho mám nenávratně poškozené. Vykřikla jsem bolestí, ale jak říkal Harry, když jde o svého souronce tak se dá bolest vydržet. Zatnula jsem zuby a vystřelila šíp. Přes slzy bolesti, které jsem měla v očich, jsem neviděla kam mířím, ale orijentovala jsem se podle zvuku a talé podle něho jsem poznala, že jsem se trefila. Utřela jsem si slzy a spatřila jsem, jak se na zemi zmítá v bolestech holka z druhého kraje a jak křičí na Blada ať ji jde pomoct, ale já jsem nezaváhala ani minutu a rychle jsem si ji představila jako poraněné zvíře a vystřelila jsem další šíp přímo do srdce. Blade, který právě vykoukl zpoza stromu na druhém konci mýtiny. Popadla jsem batůžek s číslem našeho kraje a rozběhla jsem se za klukama. Blade už běžel k té holce a bylo vidět, že je naštvaný a dtrašlivě zuří, ale já jsem si jen všimla toho, že poslední kluk z Rúthinina kraje popadl batoh se svým číslem a popadl i Bladův a odběhl pryč. Než se Blade stačil zpamatovat, tak jsem doběhla ke klukům a padla k zemi.
Kluci se na mě usmáli a já jsem vytvořila jen úšklebek bolesti. Loui se podíval na moje zápěstí a podivil se. Zeptal se mě:" Lily sakra, co se ti stalo?" Podívala jsem se Louimu do očí a slabě odpověděla:"Ta holka ze dvojku mě trefila. Zabila jsem ji." dodala jsem ještě a kluci se lekli, že je to moje zranění vážné. Uklidnila jsem je mým úsměv a řekla jsem:"Měli by jsme odsud vypadnout a rychle se vrátit k Niallovi a Harrymu. Mám takovej dojem, že Harry už tu otravu krve má a já ji nepoznala." vzdychla jsem a kluci mi pomohli vstát a jít konečně zpět za bratrem a Niallem.
K jeskyni jsme dorazili až odpoledne a já jsem už sotva pletla nohama a myslela jsem, že se snad zblázním. Uvnitř jeskyně jsme našli Nialla, jak se snaží Harryho uklidnit a položit mu na čelo vlhkou látku, aby mu srazil horečku, ale Harry nechtěl a uklidnil se až když uviděl mě. Usmála jsem se na něj a položila jsem si luk i toulec na zem a přešla jsem k němu s batůžkem a když jsem k němu došla, tak jsem jej otevřela a našla jsem v něm krabičku s injekční stříkačkou a lahvičkou s lékem. Byl na ni nápis: pro Harryho. Nezaváhala jsem a nabrala do stříkačky lék a vpíchla jsem jej do Harryho ruky. Harry se po mn podíval a bylo na něm vidět, že mi
ůvěřuje a potom usnul. Ty léky zřejmě zabrali. Usmála jsem se a otočila jsem se na kluky. Niall se na mě podíval a podal mi nějakou malou krabičku s léky. Myslela jsem si, že jsou to další léky pro Harryho, ale na krabičce bylo napsáno: pro Lily. Neváhala jsem a hned si jednu pilulku vzala a asi do dvou minut, do té doby strašlivá bolest v zápěstí, se ztlumila na minimum a já vzdychla úlevou. Kluci se na mě stále usmívali a já se usmála na ně. Už jsem mohla v klidu rozmýšlet. Řekla jsem klukům, že si vezmu první hlídku a ať se v klidu prospí. Oni souhlasili a každý z nich mě ještě obejmuli. Já si potom sedla k otvoru do jeskyně a sledovala oblohu.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale po nějaké době za mnou přišle Niall a sedl si vedle mě. Podívala jsem se na něj a já řekla:"Měli by jsme si promluvit Nialle." on přikývl a já pokračovala:"Nialle jsem přemýšlela jsem a došla jsem k tomu závěru, že už spolu nemůžeme dál být." Niall se na mě nechápavě podíval a řekl:"Proč Lily? Cožpak ty už mě nemáš ráda?"
"Nialle tak to není, ale pochop mě. Řeknu ti, že tě sice moc miluju, ale ty události,které se stali a to co se stalo Harrymu. Je toho zkrátka na mě moc a už to nezvládám. Pochop mě prosím. Chtěla bych být s tebou, ale prostě to nejde. Třeba někdy v budouctnu budu moct být zase s tebou, ale teď prostě není ten pravý čas"
Niall přikývl a řekli mi na to jen:"Lily je to tvoje rozhodnutí a je jen na tobě co uděláš nechci tě do ničeho nutit a taky tě miluju a doufám, že se zase někdy v budoucnu dáme dohromady." potom mě naposledy políbil a odešel si lehnout.
Ani ne za minutu se za mnou dobelhal Harry a sedl si vedle mě. Já se na něj podívala a zeptala jsem se ho:"Slyšel jsi to?" a on jen přikývl a rozevřel svoji náruč. Hned jsem se mu do ní schovala a on mě
bratrsky objal a já začala potichu vzlykat.
Jak se vám dalš kapitola líbí? Doufám, že ano. Za případné chyby se omlouvám a jestli se vám můj příběh líbí, tak mi napište do komentů jestli si myslíte, že Lily udělala s rozchodem s Niallem dobře. ;)