NOVÝ OSUD [ONE DIRECTION]

28. POSEZENÍ S PREZIDENTEM

Když se probírám s bezvědomí, jsem připotaná k nemocniční posteli. Podle vybavení v místnosti jsem jistě v Londprahu. Rozhodla jsem se zůstat v klidu a nepohnula jsem se ani o píď.
Ležela jsem poměrně dlouho než pro mě přišli mírotvovorci. Odpotali mě a podepřeli mě a vedli pryč. Netušila jsem, co se stalo s Harrym nebo klukama a upřímně jsem to ani vědět nechtěla. Bála jsem se myšlenky, že jsou mrtví.
Myslela jsem si, že mě vedou do vězení, ale místo toho mě dovedli do salonku, kde byl připraven čaj a zákusky. Posadili mě na židli a odešli. Ruce jsem měla spoutané za zády.
Po chvíli vchází do místnosti prezident a já strnu. Po zádech mi přejede mráz, když si sedá naproti mě a naléva si čaj. Pozoruji ho a čekám, kdy dá někomu rozkaz prostřelit mi hlavu.
"Slečno Styles nezapomeňte na svůj slib, že si nebudeme lhát," připomněl mi prezident a upil si čaje. Já jen prkeně přikyvuji.
"Dobrá. Nabídněte si čaj a promluvme si," nabízí mi, ale já se jen usměju.
"Omlouvám se, ale zaprvé mi vaši strážci svázalj ruce za záda a zadruhé nevím o čem su chcete se mnou povídat.", říkám a prezident vstává. Rozvazuje mi ruce a opět usedá zpátky. Nalévá mi čaj a chvíli mlčí než promlouvá neutrálním hlasem.
"Slečno věděla jste něco o plánech vzbouřenců?"
"Ne pane, nevěděla", odpovídám stejným hlasem.
"Nelžete, slíbila jste to. Proç jste tedy vyhodila do vzduchu celou arénu, když tvrdíte, že jste o ničem nevěděla?", polračuje dál a mě připadá, že mě nezabil jen z důvodu toho, že věří v to, že něco vím.
"Kde je můj bratr a přátelé?", ptám se naoplátku já a ignoruji jeho otázku.
"Jsou ve vězení mého paláce a já vám ručím to, že jestli nebudete spolupracovat, tak se nedožijí dalšího dne," pohrozil mi a já raději umlkám. Sklopím pohled ke stolku, kde jsou zákusky a můj pohled spočine na noži, kterým se roztírá džem.
"Odpovězte. Proč jste zničila arénu?", opakuje otázku a já odpovídám: "Protože jsen se chtěla dostat domů a vzepřít se vašim stupidním pravidlům arény."
Prezident se směje a na moment otáčí hlavu jiným směrem. Já toho využila a sebrala nůž na zákusky ze stolu.
"Ta vaše tvrdohlavost. Víte, že jste ji proslulá i v Londprahu? To že si něco usmyslíte a jdete si za tím, mě rozčiluje," řekl mi prezident a podíval se mi do očí.
Pod stolem jsem pevně uchopila nůž a pevným hlasem jsem řekla.
"Víte pane, tu tvrdohlavost mám po svém otci a to není jediné. Naučil mě i lovit škodnou zvěř jako jste vy.". S těmito slovy jsem po něm hodila nůž, který se mu zabodl hluboko do krku a padl k zemi.

Je tu další díl. Snad se líbí. ;)