Ahojte Děvčata, jelikož mi děláte moc moc velkou radost a já mám čas, tak přidávám díl už takhle brzo! Jakmile mi začne škola a tréninky, zase budu přidávat jen jednou týdně. :(
Veselého Silvestra přeji! A moc se neopjte!✌
Ráno. Hrozné slovo samo o sobě. A když čekáte, že se vzbudíte vedle druhého nejhezčího muže na planetě-první je Ashton Kutcher, o tom není pochyb!- ale rukou nahmatáte pouze studenou, rozhrabanou deku.. to pak jsou ta rána naprosto nesnesitelná!
Ještě několik minut jsem se válel v peřinách a vyčkával, na moment, kdy se otevřou dveře a v nich bude Hazz jenom v trenclích a s tácem čerstvě upečených housek, promazaných sýrem... No musím uznat, že to byla dost naivní představa.
Ležel jsem na zádech a tupě zíral do stropu, chtěl jsem se ještě jednou otočit a poté vylézt z tohodle teplého ráje, nějak jsem však nepostřehl, že jsem na konci postele a s žuchnutím se přes její konec překulil.
Tak si hezky ležím na studené, dřevěné podlaze a říkám si, že to bude namáhavý den.. A taky že byl.
Ještě než jsem se odvážil sejít do přízemí, navštívil jsem koupelnu.
Proč jsem si celých šest let, co tu bydlím myslel, že dveře od koupelny jsou páté od mé ložnice?
Asi takovéhle myšlenky se mi honily hlavou, když jsem tupě zíral na kbelíky, hadry a košťata, která stejně vyjukaně čuměla na mě z úklidové místnosti, ve které jsem byl za svůj život snad poprvé!
Když jsem v koupelně uviděl toho rozčepířeného divocha, doslova jsem pocítil, jak se mé ego propadlo o několik pater pode mne. Bůchví proč jsem si myslel, že nepatřím, mezi procento lidí, kteří ráno vypadají jako bezdomovci. V tom mě ale ubezpečilo mé krásně voňavé pyžámko.
Tak jo, uznávám, že Hazz měl plné právo ode mě utéct!
Ve sprše mě čekalo další nemilé překvapení; došel mi malinkoví šampón s dinosaurkama na obálce, možná se to nezdá, ale je opravdu skvělej!
Nevím, jesli jsem to měl brát jako špatný aprílový fórek, nebo záchranu, ale v poličce vedle umyvadla jsem našel Veri šampón. No dávám přednost pánské kosmetice, ale darovanému koni na zuby nehleď! Zcela spokojen jsem vylezl se sprchy, mokré tělo jsem si utřel froté ručníkem, který jsem si nakonec obmotal kolem pasu, vyčistil chroupáky a sešel do kuchyně.
Sluneční paprsky, které se draly skrz mezery mezi zataženými závěsy, vytvářely na zdech obývacího pokoje krásné , křišťáově průzračné čáry. Jen co mě zachyti sencor pohybu, zabudovaný u velkých, dvoukřídlových dveří, automaticky se místností rozezněla hudba. Nepamatuju se, žebych si tohe cédčko někdy kupoval, takže ho sem dotáha Vera, Ann nebo Hazz. Na velkých starých hodinách, které dominovaly bílé zdi oproti kuchňské lince ukazovaly za několik málo minutek devět hodin. To, že tady nikdo není ani z Aniný ani z Ezrovi rodiny mi přišlo poněkud zvláštní, ale nechtěl jsem se tím nijak zaobírat. Otevřel jsem ledničku, abych si vyndal mléko do musli, ale doslova na mě vypadl tác obložený nakrájeným ovocem, zeleninou, plátky salámů a sýtů všeho možného druhu, několika mističkami s pomazánkamy a několik trojúhelníčků opečeného toastového chleba. Chvilku jsem na to koukal jako Svatý na vola, než jsem se trochu vzpamatoval a odložil ho na bar.
Do svého oblíbeného hrbečku se žirafami jsem si nasypal kafe s karamelovým nádechem, zalil ho horkou vodou a i s tácem jsem vyšel na terasu.
Oproti kuchyni, která byla před pronikavým sluníčkem chráněna závěsy, tady proti němu neměli ani stromy žádnou moc. Než abych tu seděl s přivřenými víčky a za dvacet let měl okolo očí nehezké vrásky, radši jsem si zašel pro mé lenonky, ve kterých vypadám jako opičák, kerého trápí nadjímání.
Opřel jsem se do pohodlného proutěného křesla, potažaného bílou kožešinou. Nohy jsem si vyšvihl na stoličku, která ladila s ostatním vybavením naší terasy.
Nedojedené zbytky jsem nechal na talíři a vydal se své spolubydlící hledat do hlubin tohoto domu. To, že Hazz nebyl v ložnici, mě nijak neznepokojilo, koneckonců tam nebyl ani, když jsem se vzbudil, ale to, že v ložnici Em a Ann, dětí, Veri a Ezri nebylo ani vidu ani slechu po nějaké živé osobě, pokud nepočítám pavouky, to mě docela zmátlo. Po dalších několika minutách, co jsem lítal po baráku jako smyslů zbavený a křičel jejich jména, jsem nakonec dospěl k závěru, že tu opravdu nikde nejsou.
Vrátil jsem se tedy do ložnice, kde si na noční stolek odkládám telefon, abych ho mohl hned zvednou, kdyby mi volal někdo z nemocnice. Chtěl jsem je obvolat, jestli se jim něco nestalo.
Nastolečku ležel papírek, ale přísahal bych, že když jsem vstával, tak tam nebyl! Lehkomyslě jsem ho vzal.
,,Zamiloval jsem se do tebe tak, jako když člověk usíná. Pomaličky, pomalu a pak najednou úplně.''
Text byl psán ručně, ale ne takovým hrabopisem, jaký má spousta lidí, ale úhledným, na první pohled zastaralým písmem. Vystrašebě jsem se rozhlédl po pokoji. Hned se mi vybavili zcény z hororů, kdy obět nachází dopisy, ve kterých se skrývá tajemnstvý, zahalené nekalými úmysly. Okamžitě jsem se okřikl, vždyť tohle vypadalo jako milostná báseň, a ne jako hororový dopis.
Kdybych nebyl ráno na záchodě, kalhoty by se už nedaly brát za čisté. Z přízemí se, řekl bych linula hudba, ale to není to správné slovo... spíš hrála na plný koule. Leknutím jsem povyskočil a rozběhl se do kuchyně. Tam však nikdo nebyl, zdálo se, že je vše při starým, jen jedno francouzské okno bylo otevřené. Čerstvý, ranní vzdoušek rozpohyboval ladné záclony, které se kroutily jako břišní tanečnice. Kdyby se mi tohle stalo večer, bál bych se, ale teď v denním světle se na to člověk dívá jinak. Sám sebe jsem uklidňoval, že ten papírek byl od Harryho a v té hudbě má beztak taky prsty. Ač jsem to nevěděl, nebyl jsem daleko od pravdy.
Sklenici jsem si až po okraj naplnil studenou vodou. Během několika vteřin jsem jí třemi rychlými doušky vyprázdnil. Tak jako ta sklenice, tak i dům se mi zdál najednou prázdný. Přestal jsem dělat hluk a zaposlouchal jsems se do ruchu domu. Měl jsem takový nehezký pocit, že tu někdo je se mnou. Těsně za sebou jsem uslyšel vrznutí naší dřevěné podlahy. Než jsem se stihl otočit, někdo mě zezadu chytil za boky. Ač jsem to tak nějak čekal, vykřikl jsem jako blázen, prázdnou sklenici upustil na zem, a s rychlým otočením jsem ho kopnul do břicha... no do břicha, myslím, že tento výkop by se dal kvalifikovat jako velmi povedený kop do černého. Kluk v černém triku, modrých boxerkách a hnědými kudrnatými vlasy se skácel jako domeček z karet k zemi s hlasitým zafuněním.
Proč mi osoba, kterou jsem právě zpacifikoval dost připomíná mého přítele?
Jakmile jsem si dal dvě a dvě dohromady, už jsem klečel vedle Harryho a omlouval se mu.
,,Harry? Harry řekni něco prosím, omlouvám se ti Lásko!''
,,Řveš jako holka, Loui!''
Se smíchem sjem mu pomohl na nohy a odnesl ho na gauč. Hazz měl ještě pořád přitisknouté na rozkroku, ale už nevypadal, jako umírající zvíře.
,,v pohodě?'' Zeptal jsem se opatrně.
Nevěřícně se na mě podíval a dodal:,,Já tě taky nakopnu a pak se tě zeptnám, jestli jsi v pohodě!''
Jen jsem zvednul ruce do obraného gesta a rozvalil se na sedačku vedel něj.
,,Počkej, však já se ti pomstím!''
,,Jooo?''
Při té představě, jak mi Hazz dává co proto... Jen jsem si skousnul dolní ret a čekal, co z něj vypadne.
,,Nedívej se na mě tak!''
,,Jak se na tebe dívám?''
,,Vyzívavě!''
,,Jo vyzívavě...''
Hazz se na mě chtěl vrhnou, ale já jsem se v čas stačil zvednout z gače a udělat pár rychlích kroků, aby mě nemohl chytit. Hazz se zvednul, že mě bude pronásledovat, ale jen co se rychle vyšvihl do stoje, na tváři se mu objevila bolestná grimase. S vydechnutím dopadl zpět na gauč. Já jsem k němu, neustále se smějící přiběhl a pomohl mu najít vhodnou pozici. Nevím, jestli za to mohl bolaví zadek, nebo rozdrcené koule, ale každopádně mi to přišlo ohromě vtipný. Hazz mě sjel ironickým pohledem.
,,Ha, ha ha..Doufám, že se bavíš!''
,,A víš ty, že docela jo?''
Vlípnul jsem mu na usmířenou krátký polibek a došel do kuchyně pro dvě sklenice jahodového džusu.
Než jsme se nadáli do domu vběhli ti naše malí ratolesti. Po nich se přiřítily holky. A nakonec Ezra, který táhl bezmála osm tašek naplněnýc jídlem, pitím, oblečením a dalšími zbytečnostmi.
S Curlym jsme se navzájem rozesmívali legračními ksichty. Náš smích v tomhle ruchu zcela zanikal, a tak jsme se mohli nepozorovaně bavit. To, že si nás všimli, jsem zpozoroval až tehdy, co jsme se s Harrym smáli jako blázni, všichni v pokoji byli zticha a čuměli na nás jak na voli. Nakonec Vera po Harrym hodila polštář, aby se konečně uklidnil, páč nám chtěla oznámit nějaké novinky. Nakonec z ní vypadlo, že se pozítří vrátí zpět domů do Austrálie, ale ještě než odjede, tak všichni spolešně navštívíme luna park. Dětska z toho byly naprosto odvázané, ale mě se při předsavě horské dráhy zvedal žaludek.
Ann nás taky poprosila o chvilku pozornosti. Celá šťastná se nám svěřila, že dostala trvalou práci jako učitelka v mateřské školce a navíc si našla pronájem malého bytečku v centru, do kterého se během týdne s Em nastěhuje. Když jsem viděl, jak je z toho nadšená, s radostí jsem jí objal a dál poslouchal její klábosení o tom, jak je ten byteček krásný, jak má úžasný výhled a jak jim hned padl do oka. Já jsem jí moc neposlouchal. Byl jsem zabraný do představy, že budeme mít s Harrym celý dům jen pro sebe..
Po obědě, kdy děti šli spát, Vera s Ezrou si zabrali televizi a An si na terase četla, jsem Hazzu vytáhl na procházku.
❤
Prošli jsme snad všechny parky v oklí. Dřív mi přišli procházky strašně otravné, ale taková procházka s Haroldem... To je něco jiného, takže se tu s ním už tři hodiny vodím za ruku po všech možných cestičkách a stezkách. Po tak náročné procházce, kdy jsme se jen smáli a líbali, jsme skončili v čokoládovně asi dvacet bloků od našeho domu. Usadili jsme se do útulného boxu daleko od ostatních zákazníků a čekali, na servírku.
Přišla mladá slečna, která na mě úplně kašlala, zatímco na Harrym mohla oči nechat. Nadiktoval jsem jí svou obědnávku, kterou si zapsala na lístek a zase se obrátila k Harrymu, který jí s úsměvem nadiktoval to samé jako já. Jen co odešla, přitáhl jsem si ho blíž k sobě a objal ho kolem pasu.
,,Ale notak, snad bys nežárlil?'' Popichoval mě s úsměvem.
,,Já nežárlím!''
,,Ale žárlíš!''
,,Nene!''
,,No ano!''
,,Ne!''
,,Ano!''
,,Ne!'
,,Ano!''
,,Jo tak žárlím, no a co?''
,,A nic jen je to strašně sladké..''
Chtěl jsem se tvářit načuřeně, ale když mi pusikoval tvář, tak jsem přecejenom slevil a spolupracoval v polibku.
Hazz mi zrovna vyprávěl jednu příhodu z dětství, když nám servírka donesla objednávku. Chtěl jsem ho trochu poškádlit. Ruku, kterou jsem ho držel kolem pasu, jsem nepozorovaně pod stolem přesunul na jeho rozkrok.
,,Tak tady to je pánové.''
,,ah-h..''
Servírka se vykuleně podívala na Hazzu, který se neudržel a zavzdychal, když jsem mu rukou zajel pod kalhoty a hrál si s jeho kamarádem jen přes tenkou látku boxerek.
Tikala pohledem ze mně na něj a nevěděla, co si má o tom myslet. ,,Nějaký problém?''
,,Nene, vše v pořádku, děkujeme.''
Mile jsem se na ní usmál a levou rukou jsem si k sobě přisunul šálek herké čokolády.
,,Co to proboha vyvádíš?'' Vyjel na mě, jen co odná ta holka odešla.
,,Tobě se to snad nelíbí?''
,,Noo, to jako jo, ale v kavárně?''
,,V čokoládovně!'' Opravil jsem ho, jen protočil oči a pokračoval.
,,Nech to na doma. Až přijdeme, uděváme si hezké odpoledne!''
,,Tak to abychom už šli ne?''
Jen co jsme dopili naší čekuládku, dojedli skvělý banánový dortík a zaplatili, tahal jsem Hazzu ke dveřím a zpět domů. Celou cestu jsme se něčemu smáli, Hazz napodoboval lidi, které jsme na rušných ulicých londýna potkávali a já jsem po očku nakukoval do výloh obchodů, co jsme míjeli. Ne snad proto, že bych se díval po zboží, jen mě fascinoval pohled na dva mladné muže, kteří šli ruku v ruce a užívali si přítomnost jeden druhého. Možná si říkáte, že jsem domů chvátal jenom, kvůli tomu, že jsem se těšil na odpoledne. Samozřejmě, že těšil, ale taky jsem si uvědomil, že by mi poštou mělo přijít jedno malé, krásné překvapení!
❤❤❤
Tenhle díl jsem vám chtěla přidat už včera, ale jelikož jsem opravdu moc šikovná, podařilo se mi ho vymazat. Takže ho píšu od rána znova!
Mám tu radu pro rok 2015:,,Nikdy neodcházejte od počítače, když máte rozepsanou povídku!''
Ještě než se rozloučím, bych vám chtěla doporučit jednu krásnou Larry jednodílovku! -> Stay with me! ❤❤
S láskou Vaše Kate.Pros ❤