Margot Robbie - Stella Rogers
Mike Vogel - Andrew Rogers
Stephen Amell - Roy Rogers
Oliver Jackson-Cohen - Hunter Rogers
**
„Vstávej! Máš trénink!” zabouchal agent Hydry na dveře jednoho z pokojů. Naprosto ignoroval, že osoba uvnitř pracovala dlouho do noci a chtěla se konečně vyspat. Když nereagovala na jeho bouchání na dveře, zopakoval to. Dvakrát tak hlasitěji.
Dívka v posteli sebou trhla, když agent znovu udělal to samé. Probrala se a vstala z postele. Otevřela dveře a ještě napůl spící pohlédla na muže v černé uniformě. Netvářil se zrovna přívětivě, ale to dívka nijak neřešila. Takhle se tu k ní chovali každý den.
„Dělej! Nemáme na tebe celý den!” zavrčel agent, než se dal k odchodu. Dívka si povzdechla a zavřela před sebou dveře od pokoje. Přešla ke skříni odkud vytáhla tričko a tepláky na trénink. Převlékla se a ještě se otočila čelem ke zrcadlu, aby zkontrolovala svůj zevnějšek. Pod modrýma očima měla výrazné kruhy kvůli nedostatku spánku a blonďaté vlasy jí trčely na všechny strany. Vypadala víc než příšerně.
Kartáčem si učesala vlasy a zapletla si je do copu. Následně vyrazila ven z pokoje a zamířila k tělocvičně, kde už byli její tři bratři. O mnoho vyšší, než je ona sama a též modrooký blonďáci. Všichni tři už trénovali boj z blízka, jelikož zahájili trénink bez jejich čtvrtého sourozence. Všichni čtyři byli stejně staří. Dívka nechápala proč, ale nijak potom nepátrala. Jejich otec slíbil, že jim to jednou vysvětlí.
„Huntere, snaž se trochu,” zamračil se Roy, když svého bratra v boji zblízka dostal znovu na zem. Nebylo mu to ale líto. Spíš se Hunterovi vysmíval. Hunter si odfrkl a vstal bez bratrovi pomoci.
„Kdyby sis nade mnou pořád nehonil ego a nepodrážel mi zákeřně nohy, tak ten boj bude fér,” probodl Roye pohledem a přešel k lavičce u zdi, na kterou se následně posadil. Akorát vešla i jejich sestra, která ještě stále napůl spala. Její třetí bratr, který se jmenoval Andrew, se na svou sestru přívětivě usmál, narozdíl od Huntera a Roye. Ti dva se pořád přeměřovali kdo je lepší. Byli pravými opaky od jejich bratra a sestry.
„Stello! Jaké překvapení,” zatvářil se Roy při pohledu na blondýnku až pohrdavě, ale to dívka nijak neřešila. Došla na velkou žíněnku a postavila se tváří v tvář svému bratrovi. Andrew byl připravený na boj Royem, ale Stella ho předběhla.
„Zmlkni a bojuj,” procedila Stella mezi zuby. Sice nebyla úplně probraná, ale smysly jí fungovaly na 95%. Tudíž byla schopná nějaký ten útok odrazit.
„Dámy první,” uchechtl si Roy a už čekal od své sestry nějaký úder. Stella se rozhodla boj ukončit tak rychle, jako ho začala. Neměla na to sebemenší náladu. Vykopla pravou nohou a zasáhla bratra mezi nohy. Tím naprosto Roye ochromila. Zaúpěl a svezl se na kolena, držící se za svůj bolavý rozkrok. Stella nasadila tvrdý pohled, z něhož nešla vyčíst žádná emoce a jen s klidem pozorovala trpícího bratra.
„Zkus příště myslet tím, co máš v hlavě a ne mezi nohama,” poučila ho a otočila se k odchodu. Potřebovala kafe. A hodně silný. Na takové ráno přesně čekala. Zase se nad všemi její bratr povyšoval, což nenáviděla. Ona jediná ale věděla, jak mu přitáhnout otěže.
Vyšla z tělocvičny a nijak se nezdráhala převlékáním do uniformy, kterou tam všichni povinně nosili. Ani si nevšimla, že ji následoval jeden z bratrů neboli Andrew. Raději trávil čas v její společnosti, než ve společnosti svých bratrů.
Stella došla do kuchyně a zapnula kávovar. Hluboce se nadechla a vydechla. Potřebovala ze sebe dostat všechen stres a tíhu, která se jí usadila na hrudi. Nebyla si jistá, jestli byla na Roye naštvaná nebo ne. Mnohdy se choval jako puberťák. Možná jako dítě.
„Netrap se tím. Víš jaký Roy je,” pokusil se ji Andrew uklidnit slovy, když se opřel ramenem o klenbu dveří. Stella se na svého bratra nepodívala. Opřela se rukama o linku a zavřela oči.
„Jako my bychom byli jiní,” pronesla s naznačeným ironickým smíchem. Andrew pokrčil obočí a následně si povzdechl. Stále zůstal stát na stejném místě.
„Ti dva se pořád rvou jako kohouti. Vždyť to znáš. Já se podobných věcí nikdy účastnit nechtěl.”
„Všechno mi to stejně připadá divný. Celý nás život jsme jen zavření. Když už, tak jsme se jednou přesouvali, ale nikdy jsme neviděli denní světlo. Nás život je jen o tréninku a boji, který bych zvládla už i ve spánku,” postěžovala si dívka a otočila se na Andrewa. Zadkem se opřela o kuchyňskou linku, kde se jí dělalo kafe. Andrew svou sestru bedlivě poslouchal. „To ti to ani trochu nepřijde divný?”
„Já nevím, Stell. Ale vím jen to, že nás táta chce chránit před těmi zlými tam venku. Jen tak by nás tu zavřené přece nenechal. Nemyslíš?” Andrew se odtáhl od klenby dveří a rozešel se ke své sestře. Zastavil se pár centimetrů před ní a tvářil se ustaraně.
„Už blouzním, že?” Stella se na Andrewa mírně usmála. Ten pouze pokrčil rameny a svou sestru vtáhl do objetí. Dál oba nemluvili. Jejich sourozenecký vztah byl až pozoruhodný oproti Hunterovi a Royovi. Ti dva se k rodině moc neměli, ale Stella a Andrew to neřešili. Neměli ponětí o tom, kde se stala chyba. Vyrušily je až hlasité kroky mířící směrem ke kuchyni. Rychle se od sebe bratr i sestra odtáhli.
„Dobré ráno. Jak je možné, že nejste na tréninku? Ne počkat… nechte mě hádat. Zase jsi se pokusila vykastrovat svého bratra, Stello?!” vešel do kuchyně jejich otec, který se při těch slovech podíval naštvaně na svou jedinou dceru. Stella si založila ruce na prsou a protočila očima. Nijak to nekomentovala. Otec si povzdechl a promnul si kořen nosu. Oběma sourozencům neuniklo, že měl na sobě zase slušivé šedivé sako a i bílou košili. „Mám za chvíli schůzi s nadřízenými, tak tu hlavně něco nevyveďte.” Podíval se na oba sourozence rázným a tvrdým pohledem.
„Neměj strach, otče,” přikývl Andrew v souhlas, jakoby si zbylé sourozence bral osobně na starost. Stella bratra probodla pohledem, protože hlídání její osoby bylo to poslední, co by chtěla. Muž v obleku její reakci ignoroval a pouze s děkovným kývnutím se podíval na svého syna. Následně odešel pryč.
Kávovar ohlásil, že Stellina káva je již připravena a pouze čekal na to, až si toho dívka všimne. Blondýnka si vzala hrnek s kávou a napila se. Potřebovala se uklidnit a zapomenout na to, že nějaká podobná konverzace někdy proběhla. Andrew ji jen mlčky pozoroval. Všiml si, že se ho snažila sestra ignorovat, ale přesto ho to nijak neodradilo. Vlastně nikdy.
Stella cítila to, jak se na ni její bratr díval, ale nic neříkala. Jakoby držela bobříka mlčení a nechtěla prohrát. Pouze s klidem usrkávala horký nápoj a snažila se nepřemýšlet nad okolním světem, od kterého byli všichni čtyři odstřiženi.