Uběhla jen hodina od chvíle, co kapitán se svým milencem, princovým strážcem, propadli do spokojeného spánu v náručí toho druhého. I princ už dávno klidně spal ve svém pokoji a nechával si zdát překrásný sen o králi a přitom netušil, že je mu blíž, než si myslel.
Pirátská loď překročila hranici království kudrnatého krále. Právě v tom okamžiku nastala chvíle, na kterou čekala celé královská armáda. Jakmile byla pirátská loď dostatečné vzdálená od té pomyslné hranice země krále Harryho, vypluly dvě obrovské flotily, které již zmíněnou hranici začaly hlídat nejen, aby zabránili pokusům o útěk pirátům, ale také aby zabránili v cestě lodím, které se snažily piráty dohonit a získat prince Louise pro sebe. Král Harry totiž neměl v plánu se s někým o svého budoucího chotě dělit.
Pirátská loď se mezitím stále více a více blížila k průplavu, jímž vedla cesta k Ostrovu Stínů. Ta nejvíce nebezpečná část z celé jejich cesty, avšak celá posádka tvrdě spala, jako kdyby se nic nedělo. Jediný pirát, který se na palubě nacházel, byl Zayn, který si vzal službu u kormidla. Byl však také velice ospalý díky rumu, jenž se mu stal společníkem v chladné noci a díky tomu si nevšiml, že se k nim pomalu blíží ta největší loď jakou král Harry měl.
Vojáci byli na svých místech a potichu vyčkávali na útok. Měli důležité úkoly. Jediný cíl, který je všechny spojoval. Zachránit prince Louise a zajmout piráty ať to stojí, co to stojí. Není snad ani důležité zmiňovat, že byli vojáci více než nervózní. Tohle byl veliký úkol a v případě selhání věděli, že by jejich král i přes svou srdečnost a velkorysost, nebyl rozhodně shovívavý. Proto se celá akce musela povést bez jakékoliv chybičky.
Nebylo těžké se na pirátskou loď dostat. Jediný kdo na palubě byl, byl opilý Zayn a ten, když zahlédl muže na lodi si na tu dálku myslel, že jsou to členové jeho posádky. Už na ně chtěl zavolat. Zakřičet, co venku dělají tak pozdě v noci, avšak před tím než stihl cokoliv vykřiknout do tmy, mu byla zacpána ústa hedvábným bílým kapesníkem a jeho ruce byly násilím sundány z kormidla dvěma vojáky. Snažil se křičet, ale přes roubík, jenž mu byl uvázán okolo hlavy, jeho křik nedolehl dál než k nejbližšímu muži.
"Odveďte ho do podpalubí!" zavelel rázně, ale stále potichu generál, jenž vedl celou akci a dva vojáci, jenž bez jakýchkoliv potíží svázali hnědookého Zayna, ho odvlekli i přes jeho motající se nohy na jejich loď, kde ho zavřeli do podpalubí.
V tu chvíli začala ta největší akce. Hlasitý křik a rány se začaly ozývat na všechny strany, když vojáci vtrhli do chodby s pokoji a do podpalubí. Všichni museli z lodi pryč. Všichni piráti museli pod zámek a princ Louis musel být zachráněn.
Piráti byli během několika vteřin hrubě vytaženi z jejich postelí. Boj doslova o život začal v každém pokoji. Piráti se nechtěli vzdát. Nechtěli zemřít. Bránili se všemi svými silami, kopali, mlátili, sahali po svých zbraních a mečích. Snažili se jakkoliv zachránit, avšak neměli žádnou šanci. Na jejich malou loď vtrhla snad celá královská armáda. Nemohli se ubránit takové přesile.
Jen jedné místnosti se boj vyhnul. Všichni věděli jak princ Louis vypadá. Král nemohl dopustit, aby došlo k mýlce a princ byl zaměněn za jednoho z pirátů. A ve chvíli kdy jeden z mužů královské armády vtrhl do pokoje modrookého bruneta, neměl pochyby, že našel toho nejdůležitějšího muže na celé lodi.
Následník byl vyděšený děním, jenž se odehrávalo za zdmi jeho pokoje. Netušil kdo jsou muži, jenž vtrhli na palubu, či z jakého království jsou. Už ani nedoufal, že by je mohl poslat muž, kterého miloval celým svým srdcem. I přes šero, které v pokoji panovalo díky plamenu svíčky, byl však schopný spatřit červenou uniformu s bílými kalhotami a proto si byl jistý, že pomoc právě přišla.
"Vaše výsosti pojďte za mnou, vyvedu vás z lodi." Byl to jeden z nejmladších vojáčků, které Louis kdy viděl. Byl spíše jako opelichané kuře, než statečný voják, ale každý přece jen nějak začínal. I přes to však vypadal odhodlaně princi pomoci z lodi uniknout.
Ten největší boj stále probíhal v pokojích. Proto vojáček mohl prince bez větších problémů dostat na královskou flotilu. Princ však zastavil pár kroků od svého pokoje, když uslyšel křik z kapitánovy kajuty. "Liam..." vydechl, když si uvědomil, že jeho strážce opět trávil noc u svého milence. Hned jakmile mu došlo, co svým posláním strážce za pirátem způsobil, se otočil na mladíka v uniformě a chytil ho za ruku, aby ho zastavil. "Můj strážce! Je v kapitánově kajutě! Nesmíte mu ublížit!"
"Princi na to teď není čas. Musím vás dostat do bezpečí. Na naší lodi nám poté řeknete, který z nich je váš strážce, ale teď musíme pryč." Voják měl jasné rozkazy a ty hodlal vyplnit. Byla pravda, že byl u královské armády krátce, ale král mu věřil. Byl to synovec samotného generála, který vedl celou akci. Generál Hamilton byl jeden z nejvíce věrných a čestných mužů, které král za svůj život poznal. Již za vlády jeho otce, své vlasti věrně sloužil a byl to po jeho mladším bratrovi druhý člověk, kterému důvěřoval v celém království nejvíce.
"Ale..." Princi se tento nápad nelíbil. Bál se o svého nejlepšího přítele, ale voják se neptal na jeho názory a chytl ho za ruku, tahajíc ho pryč z pirátské lodi. Modroočko nestačil ani protestovat. Okolo něho se náhle objevila spousta vojáků, jenž ho chránili a spousta dalších mužů v uniformě už držela piráty, kteří jej unesli a snažili se je dostat na palubu své vojenské lodi. A i když byl Louis rád, že je konečně zachráněn, že nebude prodán a že nemusí mít strach o svou budoucnost, nemohl se zbavit nepříjemného pocitu, který měl, když viděl muže, kteří se za celou jejich cestu k němu nechovali zase tak špatně a naopak s ním zacházeli také jako s přítelem, jak je vojáci poutají a odvádí jako zajatce na svou loď.
Mezitím v kapitánově kajutě stále pokračoval boj. Kapitán i svalnatý brunet spali v těsném objetí, když do jejich kajuty vtrhlo pět vojáků. Nikdo nečekal, že by v této místnosti a hlavně v jedné posteli mohli naleznout dva muže. Proto nebyli vojáci v tak velké přesile. A modroočko se strážcem byli ti nejlepší muži na celé lodi. Báli se o toho druhého, báli se, že už se nikdy neuvidí a proto i když se neměl Liam bránit, i když měl být rád za svou záchranu, bojoval s vojáky stejnou vervou jako jeho milenec. Jakmile se mu podařilo dostat z držení dvou silných mužů, okamžitě sáhl po pirátově zbrani, jenž ležela na zemi. Nehodlal se své lásky vzdát tak snad. Vždyť vše mělo být v pořádku. Slíbil mu to. Nemůže ho přeci ztratit.
Jejich marný boj, však netrval příliš dlouho. Další vojáci vtrhli do kajuty, aby pomohli dva poslední piráty zatknout a odvést na svou loď, aby je mohli zavřít k ostatním do podpalubí. I přes to, že již byla milostná dvojice svázaná, se nepřestávali bránit. Stále křičeli a trhali sebou, co nejvíce to šlo, doufajíc, že se jim podaří uniknout.
Takový strach Liam nikdy ve svém životě nezažil. Skoro až nemohl dýchat přes stažené hrdlo. Slzy mu samovolně stékaly po tvářích a srdce bušilo tak rychle, že myslel, že mu snad vyskočí z hrudi a uteče k jeho lásce. Tak nepředstavitelně moc se bál. Ne o sebe, ale o muže, kterého miloval. Tohle byl konec a ne takový jaký si představoval. Proč jen o něho musí přijít? Mělo být všechno v pořádku. Co by dal za to, kdyby s ním mohl být ještě o chviličku déle.
"Nialle ne!" zakřičel, když vedli kapitána posádky jako posledního do podpalubí.
"Tak na co čekáte?!" ozval se mohutný křik generála Hamiltona "Hoďte tam toho piráta taky!" Ukázal s přísným pohledem na Liama a ten mu věnoval překvapený a vyděšený pohled. V tu chvíli si ani neuvědomoval, že se chová jako zrádce. Jen se snažil zachránit muže, kterého miloval.
Měl však veliké štěstí, že měl věrného přítele. "Počkejte ne! Je to můj strážce, okamžitě ho pusťte!" A jak královský dědic nakázal, tak bylo uděláno. Liam byl propuštěn a se slzami v očích se vrhl princi do náruče. Musel se však uklidnit. Musel se vzchopit. Teď už nebyli na pirátské lodi. Teď byli zachráněni a on se musel začít chovat jako muž věrný svému princi. Musel svou bolest krýt za chladnou masku a doufat, že bude jeho láska v pořádku.
"Všechno bude v pořádku." zašeptal princ do ucha svému strážci před tím, než se od něho odtáhl a setřel mu slzy z tváří. Moc dobře věděl, jak se Liam musí zachovat, ale také věděl jak se cítí. Přesně tak se cítil, když byl unesen piráty a seznámen se svým osudem. Věděl jaké je to být odloučen od někoho koho miluje, ale také věděl, že je mu Liam věrný a i když se zamiloval do nesprávného člověka, tak ví, co je správné. Nechtěl, aby jeho nejlepší přítel trpěl, ale teď když byli zachráněni, byla spousta možností, co se dalo dělat. Mohl si najít někoho jiného. Někoho, koho by miloval stejně nebo dokonce více, než kapitána pirátské lodi. To však věděl, že Liam nikdy nepřijme a proto už si v hlavě tvořil plán, jak alespoň kapitána lodi zachránit před trestem, aby s ním Liam mohl být. Stále však netušil kdo jejich zachránce vlastně je a jeho srdce doufalo v jednu jedinou odpověď.
"Vaše královská výsosti, jmenuji se..." ozval se znovu generál s milým úsměvem, ten mu však z tváře zmizel hned jakmile jeho další pokus o promluvení přerušil hluk z podpalubí.
"Ticho tam dole!" zakřičel pirát, jenž hlídal vchod k zajatcům a následně silně kopl do dveří. Liam se musel zhluboka nadechnout, aby zahnal slzy, které se mu znovu nahrnuly do oči.
"Jak už jsem říkal..." odkašlal si generál a poté znovu pokračoval ve své uvítací řeči. "Jmenuji se Craig Hamilton a jsem generál královské armády Království za mořem."
Princ Louis nemohl uvěřit vlastním uším. Byl štěstím celý bez sebe. Takže ho jeho Harry přece jen miluje? Čeká na něho? "Harry..." vydechl šťastně a i do jeho očí se nahrnuly slzy, avšak na rozdíl od jeho strážce, to byly slzy štěstí.
"Ano princi. Jsme tu jménem naše krále Harryho, který vás hledal od doby, co se doslechl o tom, že vás s vaším společníkem unesli. Poté, co mu došlo jaký ohavný cíl piráti mají, se rozhodl vyčkat až do chvíle, co se jejich loď dostane na naše území, což se právě dnes v noci stalo a my vás tak mohli zachránit." Ani princ a ani jeho strážce tomu nemohli uvěřit. Harry ho opravdu miluje a má v plánu se s ním určitě oženit. Celou dobu mu na něm záleží. Opravdu bude nakonec šťastný. Opravdu bude s láskou svého života. "V přístavu na vás a vašeho strážce čeká kočár a v něm se za doprovodu našich nejlepších mužů vydáte do královského paláce, kde už na vás král čeká." Hned poté, co generál dokončil svou řeč, začal rozdávat rozkazy mužům na lodi, aby se vydali k přístavu. Proto se následník trůnu s nadšením otočil na svého přítele.
"Liame!" nadšeně ho obejmul okolo krku a nemohl se přestat usmívat. "Nemůžu tomu uvěřit. Harry mě vážně zachránil."
"Jsem za tebe šťastný Lou." vydechl s těžkým srdcem. Tak strašně rád by se radoval s ním. Opravdu byl rád za to, že jeho nejlepší přítel bude s tím koho miluje a že se vyhne tomu strašlivému osudu, ale jeho osud právě připravil o muže, kterého miloval stejně jako jeho princ krále. Nemohl se toho strachu zbavit, ani kdyby chtěl.
A princ znovu moc dobře věděl jak se jeho strážce cítí. "Neboj se. Nějak to zařídíme." zašeptal do jeho ucha a poté se od něho odtáhl a znovu se otočil na muže, jenž velel této lodi. "Generále, co uděláte s těmi piráty?"
Na generálově tváři se objevilo překvapení. Jako kdyby nechápal, proč se jeho královská výsost zajímá o bandity, kteří ho unesli. I přes to mu však odpověděl. "O jejich osudu rozhodne sám král."
Takto tedy skončila cesta pirátské lodi. Celá posádka skončila v podpalubí královské flotily s nejistým osudem a princ se svým strážce byli na cestě za jejich zachráncem. Za mužem, který miloval prince Louise stejně jako on miloval jeho. Mužem, který pro jejich záchranu musel udělat mnohem více, než jen poslat loď se svými vojáky, aby jeho lásku zachránili před piráty.
Takže to znamená, že se princ Louis nakonec přece jen dočká svého šťastného konce.
Ale...
Ale co Liam?