"Co se děje?"
Uběhlo pár minut než se konečně odhodlal princův strážce promluvit. Všichni na lodi měli plné ruce práce a jelikož všichni vypadali více než vyděšeně, nebyl si jistý ani on a ani princ zda chtějí slyšet, co je na cestě strašidelným průsmykem čeká.
Vysoké skály lemovaly úzkou cestu, kterou plula pirátská loď. Jen tak tak se vešla do soutěsky, kterou pluli pouze blázni a sebevrazi. Obloha se náhle začala zatahovat. Čím déle touto úžinou pluli, tím více byla jejich cesta strašidelnější a tím více se samozřejmě posádka bála. Pirátská cháska se bála stejně, jako když pluli Mořem nestvůr. Teď je čekalo další nebezpečí. A nikdo si nebyl jistý zda tuto cestou zvládnou.
Už bylo skoro vše připravené. Všechny provazy, co na lodi byly, nyní ležely na palubě společně s kusy látky a také zvláštními věcmi, které vypadaly jako špunty do uší. Když totiž tato plavba započala, bylo nutné počítat se vším a proto vzali do podpalubí vše, co by mohlo být potřeba. Právě v tuto chvíli děkovali svému veliteli za jeho předvídavost, i když to byla vlastně jeho chyba, že vpluly ďáblovi do chřtánu.
"Všechny tyhle průsmyky..." začal Zayn, který se snažil jako jediný zachovat klid. "Vedou přes takzvané Zpívající útesy. Jen naprostí šílenci tudy plují, protože většina námořníků se odtamtud nikdy nedostane. Již spousta lodí tam zůstala a s ní celé posádky i s kapitány."
"A co na tom místě je?" Princův hlas se jemně třásl. Byl vyděšený už z předešlého střílení a také byl znovu naštvaný, že ho jeho otec nezachránil. Teď na to však nezbýval čas. Musel udělat vše proto, aby byli zachráněni.
Zayn se nadechoval k odpovědi, když v tom byl přerušen kapitánovým hlasem, který byl dostatečně hlasitý, aby ho všichni jeho muži slyšeli, ale zároveň, aby na loď nepřitáhl nechtěnou pozornost. "Všichni se pevně přivažte ke stěžni a mezi sebou. Hned potom si zavažte oči a do uší dejte špunty. Ujistěte se, že nic neuvidíte a neuslyšíte. Potom si tiše sedněte na zem a pevně se držte a nepouštějte."
"No tak Zayne, o co jde?!" naléhal Liam, když se jim odpovědi nedostalo.
"Slyšeli jste snad naše povídání o mořských pannách ne?" pozvedl obočí a začal také plnit kapitánův rozkaz. "Tak přesně o tohle jde. Na zpívajících útesech jsou mořské panny, které svým smíchem a zpěvem lákají námořníky do svých spárů. Jediný pohled, jediné zaslechnutí jejich hlasu a jste v jejich moci, takže pojďte! Musíme se všichni přivázat. Jinak je s námi amen."
Princ neváhal ani vteřinu a nahrnul se k pirátovi, který ho začal přivazovat vedle sebe. Dalším provazem ho přivázal i k sobě, aby měl jistotu, že se princi opravdu nic nestane a poté se otočil na Liama s úmyslem, že ho přiváže k princi z druhé strany. Ten však stál na místě a hleděl na kapitána, který se snažil jednou rukou přivázat ke kormidlu.
Jako by se v něm náhle něco hnulo. Jako kdyby ten vztek náhle zmizel. Teď ho nahradil strach o něj. Tak moc se o něho bál. Protože přece by Zayn nepřeháněl. Přece by všichni nebyli tak vyděšení, kdyby to vše nebyla pravda. A on tam byl sám. Musel vidět na cestu, protože úzká mezera mezi skalami byla klikatá a bez jeho vedení neměli šanci se dostat ven.
"Ale co kapitán?"
"Pete už mu nese špunty do uší a pomůže mu se přivázat." ukázal na piráta, který rychle utíkal za jejich modrookým kapitánem. "Ale na cestu vidět musí." Ani Zaynovi se pomyšlení na to, že to kapitán bude muset všechno vidět nelíbilo. Bál se nejen o něj, ale i o celou posádku. Všechno teď záleželo pouze na něm. Musel být dostatečně silný, aby cestu zvládl. Mořské panny totiž dokázaly měnit podobu. Stejně jako sirény dokázaly číst lidskou mysl a lákaly tak muže i ženy do svých spárů.
Celá posádka již seděla uprostřed lodi. Všichni byli pevně přivázaní a drželi se za ruce, aby měli jistotu, že nikdo z nich tuto loď neopustí. Všichni kromě Liama, který se strachem hleděl na svého milence, na kterého by měl být naštvaný. Teď to však nedokázal. Musel něco udělat. Nemohl ho v tom nechat samotného. "Zayne postarej se o Louise. Ještě ho přivaž jedním provazem..." vydechl směrem k pirátovi a ten okamžitě začal plnit jeho přání, protože mu bylo jasné, co hodlá udělat a byl mu za to více než vděčný. "A ty Lou..." rychle přiskočil k princi a podal mu z krabice šátek a špunty do uší. "Pořádně si zakryj oči a zacpi uši. Jako když jsme si hráli na slepou bábu ano? Pořádně ať nic nevidíš a neslyšíš." S ustaraným pohledem vzal jeho tváře do dlaní, aby mu dal najevo, že to myslí naprosto vážně a když jeho přítel přikývl, rychle sáhl po posledním provaze a obvázal si ho okolo pasu. Poté popadl šátek a další špunty do uší a rychle se rozeběhl za kapitánem, který ho celou dobou koutkem oka pozoroval.
Nejen posádka byla nervózní. I kapitánovo srdce bilo na poplach. I on pociťoval silný strach. Možná i větší než všichni ostatní. Moc dobře věděl, co ho čeká. Věděl, že to nebude jednoduché a že uvidí všechny mořské panny, které se ho pokusí nalákat. Ale on musel odolat. Musel doufat, že ho Pete přivázal dost pevně a že špunty v jeho uších postačí k tomu, aby nad ním panny neměly žádnou moc.
Celou dobu si opakoval, že musí myslet na vše kromě toho, co spatří. Snažil se myslet na svého milence a na to, že se v blízké době určitě usmíří. Musel myslet na to, že je jen malý kousíček od něho a že mořské panny nejsou skutečné.
Co však nechápal, byl právě jeho brunet, který stál u posádky a neplnil jeho rozkazy. Už se pomalu chystal na něho zakřičet ať se okamžitě přiváže, ale on začal jednat sám. Samozřejmě, že se o něho bál. Nechtěl ho ztratit, nemohl o něho přijít, ale když ho spatřil jak utíká za ním, v jeho hrudi se znovu objevil ten nádherný pocit, který se objevil vždy, když byl nablízku.
"Co to děláš Liame? Okamžitě se přivaž." rozkázal mu tiše a na jeho tváři se objevil malý úsměv, když ucítil jak se na něho zezadu natiskl a pevně se přivázal ke kormidlu stejně jako on.
"I když jsem na tebe stále naštvaný, tak nemůžu dovolit, abys tímhle prošel sám." vydechl tiše do jeho ucha a vzal do dlaní špunty. "Jsem tady pro tebe, tak je nenech, aby nad tebou převzaly moc." to bylo poslední, co zašeptal tiše do kapitánova ucha. Hned na to si vzal špunty do uší a zavázal si šátek kolem očí. Kapitán si zacpal uši stejně jako on a snažil se soustředit na cestu před sebou.
Trvalo to už jen krátkou chvíli než dopluli ke Zpívajícím útesům. Při pohledu na první mořskou pannu modrooký kapitán celý ztuhl. O těchto mořských nestvůrách slýchal od dětství, ale tohle bylo poprvé za jeho život, co nějakou spatřil. A i když nemohl slyšet jejich zpěv a smích, stále cítil jak by se jedna jeho část nejraději vrhla přes palubu a doplavala k nim.
Jakmile si svalnatý brunet všiml změny postoje svého milence, zesílil stisk okolo jeho pasu a svými rty začal jemně líbat jeho odhalený krk. Doufal, že celá posádka i s princem je v pořádku a snažil se soustředit jen na muže před sebou, kterého se snažil chránit před monstry, které chtěla potopit jejich loď. Musel ho ochránit. Nemohl o něho přijít.
Niallovy dlaně stiskly kormidlo silněji, když patřil další spoustu mořských pannen. Všechny byly krásné. Některé měly podobu nádherných žen všech barev pleti a některé se zase velice podobaly brunetovi, který se právě tiskl k jeho zádům. Viděl, že k němu mluví, ale naštěstí neslyšel ani hlásku.
Oči se snažil udržet na cestě před ním a také na posádce, která se k sobě v hloučku tiskla uprostřed paluby a ani nedutala. V jeden okamžik se však na chviličku zadíval na jedno mořské stvoření. Zaujalo ho díky podobě, kterou mělo. Jeho tvář i tělo najednou vypadalo jako jeho milenec. Každičký detail byl přesně tak, jak měl být. Právě tato mořská panna se mu zdála dokonalá a proto neodolal delšímu pohledu na ní.
Ve chvíli kdy byla jeho mysl natolik ovládnuta nestvůrou na jednom z útesu, chtěl pustit kormidlo a začít se odvazovat. Avšak, jako kdyby to jeho brunet opravdu vycítil, se k němu natiskl ještě víc a jednou svou rukou pustil modroočkův pas a blesku rychle ji přesunul na jeho dlaň, která držela kormidlo řídící celou loď. Jako kdyby mu v tu chvíli chtěl říct: "Já jsem tady. Přímo tady. Nechoď mi nikam.". A to přinutilo mladého kapitána odtrhnout oči od mořské panny a vrátit se pohledem zpátky na cestu akorát včas, aby se vyhnul útesu před nimi.
Polibky na jeho krku intenzivněly a stisk na jeho pasu i dlani sílil pokaždé, kdy měl Liam pocit, že ho potřebuje více než před tím a mladičký Niall si to užíval plnými doušky. Dokud totiž zažíval přesně tohle, neměl potřebu svou loď potopit. Ta cesta se najednou nezdála ani tak strašná, když měl u sebe někoho, kdo ho tolik miloval.
Takhle překonali celou strastiplnou cestu. Díky tomu, že průsmyk byl opravdu zkratkou, byli teď několik hodin před královskými flotilami a už byla jen malá šance, že se jim je podaří dohonit. Znovu piráti díky Liamovi unikli spravedlnosti. Jen díky tomu, že chránil muže, kterého miloval.
I když už dávno vypluly z úžiny plné mořských pannen, si pirát stále užíval péče od jeho milence. Chtěl si užívat to, že na něho není naštvaný a doufal, že se mezi nimi po tomto úskalí vše urovná. Nechtěl se s ním znovu hádat. Chtěl a potřeboval, aby to mezi nimi bylo znovu všechno při starém.
Nakonec však uznal, že je nejvyšší čas všechny upozornit, že je nebezpečí dávno za nimi. Proto po chvilce snažení vypletl z Liamova držení svou dlaň a stáhl mu šátek z očí. Na Liamově tváři se objevil zářivý úsměv, když spatřil znovu širé moře. "Věděl jsem, že to zvládneš." vydechl, když si oba vytáhli špunty z uší a poté, co je oba rozvázal se chtěl rozejít k posádce, aby je upozornil na to, že už všechno nebezpečí pominulo. Kapitán ho však zastavil.
"Počkej Liame..." vydechl a snažil se tvářit, co nejvíce provinile. "Omlouvám se za to, co jsem před tím řekl. Nemyslel jsem to tak a velmi mě mrzí, že jsem něco takového vůbec vypustil z úst." svou dlaní zabloudil k té brunetově a propletl si s ním prsty. Opravdu chtěl, aby se na něho přestal zlobit. Nechtěl další noc spát sám. Liam chviličku váhal, ale nakonec musel uznat, že každý někdy řekne něco, co si nestihne předem promyslet a když v pirátových očích spatřil opravdovou lítost, udělal k němu krok zpátky a něžně políbil jeho rty. Možná v něm nějaký hněv zbyl. Stále trval na tom, že chce, aby prince ze svého zajetí pustili. Ale i když se na piráta zlobil, neměnilo to nic na faktu, že ho opravdu miloval a byl by schopný mu odpustit téměř cokoliv. Proto se prozatím spokojil s omluvou za jejich předešlou konverzaci a doufal, že ho během posledních pár dní přemluví, aby prince pustili. "Beru to tak, že je mi odpuštěno." zasmál se modroočko, když se od sebe na kousíček odtáhli a poté vtiskl svému milenci ještě rychlý polibek než opět vrátil pohled na moře.
Liam se poté s úsměvem na rtech rozešel za posádkou a všem začal stahovat pásky z očí, aby se mohli začít radovat ze své záchrany. Obloha nad nimi byla však stále černá a to bylo znamení, že jejich cesta ještě rozhodně není u konce.