Princ se probudil dříve než jeho strážce. Původně chtěl ještě nějakou dobu ležet ve vyhřáté posteli, ale kručící břicho ho vyhnalo zpod peřiny. I když se bál toho, co by mu muži mohli udělat, jeho hlad byl opravdu veliký. To proto se vydal na palubu mezi nemilosrdné piráty.
Všechny pohledy se otočily jeho směrem, když vyšel na denní světlo. Byl krásný slunečný den a on se musel pousmát, když pohlédl do dálky a spatřil nádherně třpytící se moře. Jako kdyby byla mořská hladina jeden velký drahokam. Byl to opravdu nádherný pohled. Tak nádherný, že mu alespoň na maličkou chviličku pomohl zapomenout na důvod jeho přítomnosti na této lodi.
"Princezna se nám probudila." ozval se smích jednoho z mužů a ostatní se k němu samozřejmě přidali. Ale princ si jich nevšímal. Vydal se rovnou do podpalubí na snídani. Doufal, že nalezne něco, co by zahnalo jeho obrovský hlad.
"Dobré ráno." usmál se na něho muž, který vypadal jen o trochu starší než on sám. Také hledal něco k snědku a díky jeho úsměvu vypadal velice mile.
Princ nejdříve přemýšlel, jestli se mu ten pozdrav jen nezdál, ale když se na něho muž snědší pleti stále usmíval, rozhodl se ho pozdravit zpět. "Jak jste se vyspal?" Znovu pirát promluvil, když mezi nimi nastalo skoro až trapné ticho.
Louis vůbec nechápal jeho přátelské chování, ale bránit se tomu nehodlal. Tohle byly nejspíše poslední dva týdny jeho normálního života, takže byl rád za pár vlídných slov. "Překvapivě dobře. Byl jsem asi hodně unavený, takže mi nedělalo problém usnout." I on věnoval pirátovi mírný úsměv a konečně našel něco, čím by mohl zaplnit svůj prázdný žaludek.
"Taky máte problémy se spaním na moři?" zasmál se černovlasý muž, jehož úsměv vypadal opravdu upřímně. Bylo až podivuhodné jak opravdový se zdál.
"Abych byl upřímný..." Princ se posadil na jednu krabici a pustil se do rohlíku, ke kterému si vzal kousek sýra. "Nikdy jsem na moři nebyl tak dlouho, abych měl možnost si spaní na lodi vyzkoušel."
Jakmile si zlosyn, který se však zdál velice milý, našel něco ke snídani, posadil se na zem naproti princi a překvapeně nadzvedl své husté obočí. "Vážně? To já skoro celý život strávil na moři." pokrčil rameny, jako kdyby pro něho nebyla velká věc, že pracuje jako pirát. Jestli se tomu dá vůbec říkat práce. "Mimochodem jsem Zayn."
"Těší mě Zayne." kývl na něho následník trůnu a snažil s nemyslet na to, co ho za pár týdnů čeká. Chtěl se cítit alespoň pár dní normálně. Chtěl si užít posledních pár chvil normálního života. Na druhou stranu to bylo opravdu těžké. Věděl, že mu piráti nijak neublíží kvůli tomu, že ho chtějí prodat. Věděl, že pokud k němu budou takto milý, dělají to jen proto, aby se nepokusil utéct. Nic z toho, co se dělo na této lodi nebylo pravé. Musel počítat s tím, že jediné čeho se dočká bude faleš a smích. Že je pro ně jen věc, díky které si chtějí vydělat. "Jak dlouho už na této lodi jsi?" Modroočko byl od přírody zvědavý a právě zvědavost mu pomáhala zapomenout na to, proč tady vlastně je. Snažil se tvářit, že je na lodi svého otce bez toho, aniž by se musel hlídat, jestli neporušuje jakákoliv pravidla.
"Dlouho." přiznal černovlásek a zakousl se do jablka, které ukořistil. "Skoro celý život, ale těžko říct kolik let je to přesně. Dny mi na lodi celkem splývají." znovu pokrčil rameny a princ opravdu začínal mít podezření, že tento muž svůj způsob života nepovažuje za nic špatného.
"A jak se ti tady pracuje?" Brunet netušil, na co jiného by se zeptal. Netušil nic o pirátském životě. Neměl tušení, co na lodi celé dny dělají. Podle něho to ale nemohla být těžká služba.
Pirátův smích se ozval podpalubím. "Dobře. Sice kapitán občas vyhrožuje tím, že nás předhodí krakenovi, ale jinak je tu služba ucházející."
"Krakenovi?!"
Pirát princi vyprávěl o různých příšerách, které v moři žijí, o jeho příhodách a věcech, které při svém putování na lodi viděl. Postupně se k nim přidávali další piráti, kteří buď jen poslouchali nebo svými historkami přispěli do vyprávění.
Mezitím se v posteli pomalu probouzel princův strážce, který se po dlouhé době opravdu dobře vyspal. I když se na to snažil nemyslet, celou noc se mu zdálo o zářivě modrých očích, které rozhodně nepatřily jeho příteli, se kterým se na tuto loď dostal.
Když si všiml, že je druhá prázdná, rychle vyletěl z pokoje jen ve spodním prádle. Bál se, co se princovi stalo. Nechtěl si ani představit, co všechno se Louisovi mohlo stát během toho, co on klidně spal. Moc daleko se však nedostal. Díky spěchu si nestačil všimnout osoby, která mířila naproti němu. Z pokoje vyběhl tak rychle, že nestihl zastavit a skončil v náručí piráta, který díky jeho rychlosti málem skončil na zemi.
"Wow, to jsi tak rád, že mě vidíš?" zasmál se, když oba dva stáli pevně na svých nohou. Liamovo srdce se znovu rozbušilo jako splašené, když pohlédl do těch nádherných duhovek, které na něho hleděly. Musel hluboce polknout, když si uvědomil, že pirátovy ruce spočívají na jeho nahém pase od toho, jak se ho zachytil, aby neskončil na zemi. I kapitánovo srdce bušilo rychleji a tak neskutečně si užíval dotýkání se brunetovy jemné kůže. A když si všiml, že se svalovec jeho dotykům nehodlá bránit, začal si je užívat ještě mnohem víc. "Jakpak ses vyspal?" zeptal se svůdným hlasem a svou jednou dlaní sjel na jeho záda a zase zpátky na jeho bok. Nemohl uvěřit tomu jak jemná jeho pokožka byla. Už nikdy své dlaně z jeho těla nechtěl sundat.
Liam byl naprosto zbaven slov. V hlavě měl úplně prázdno a jediné, na co se dokázal soustředit, bylo tělo piráta natisknuté na to jeho. "J-já..." zakoktal se a tím tak kapitána rozesmál. "Dobře." přiznal, protože to byla pravda. Opravdu spokojeně spal celou noc a nejspíše to bylo jen díky tomu, že snil o muži, který spal z druhé strany stěny. Několik dlouhých sekund mu trvalo než si vzpomněl, co bylo důvodem jeho rychlého opuštění pokoje. "Kde je Louis?!" zeptal se hned jakmile si začal vyčítat, že nehledá svého přítele tak, jako by to udělal správný strážce a místo toho se tady tiskne k cizímu muži, který s ním má v plánu naložit jako s nějakou věcí. Proto se od muže odtáhl a ten tak musel sundat své dlaně z jeho pasu. "V pokoji není a..." Něco mu říkalo, že by princi neublížili už jen kvůli obchodu, jehož měl být součástí, ale i tak se o svého prince bál.
"Je v pořádku." uklidnil ho kapitán, který si nestydatě prohlížel jeho tělo a doufal, že bude mít ještě příležitost k tomu se ho dotknout. "V podpalubí snídá s posádkou."
"A to mě má uklidnit?!" znovu rozhořčeně vykřikl a rychle obešel zmateného piráta, vydávajíc se na pomoc svému příteli.
Překvapení však naplnilo jeho tvář, když rychle sešel několik schodů. Hlasitý smích slyšel už na palubě a jen se obával toho, co mu ti zlotřilci provedli. Většina posádky byla nahoře a starala se o klidný chod celé lodi. Velká část jich však chyběla a on si ani nechtěl představit, co všechno princi udělali. Když však vešel do potemnělého prostoru pod palubou, nemohl uvěřit svým očím. Princ Louis seděl na jedné z beden a smál se společně se špinavými muži historce, kterou vyprávěl jeden z nich. Právě zde seděli necelou hodinu a princ, i když to bylo velmi neočekávané, se velmi dobře bavil. Piráti byli velmi hovoroví a veselí. Měli za sebou spoustu zajímavých příhod a uměli tak dobře vyprávět, že se Louis cítil jako malé dítě, které poslouchá pohádky před spaním.
"A co jste udělal pak?" zeptal se zvědavě, když se pirát na nějakou dobu odmlčel díky všetečným poznámkám jeho posluchačů.
"Co jsem udělal?" zachechtal se vypravěč. Byl to snad nejstarší pirát na celé lodi, ale i přes to mu mohlo být jen okolo čtyřiceti let. "Vytasil jsem svůj dlouhý kord a ukázal jsem té příšeře zač je toho loket! Ostří prošlo skrze slizké chapadlo té odporné zrůdy a po jejím bolestném zavytí pustila mou nohu a skryla se zpátky pod hladinou moře." Většina historek o mořských příšerách nebyla pravdivá. Bylo jedno jestli je vypravěč námořník z královského přístavu či pirát uprostřed širého moře. Všichni mořeplavci měli jedno společné. Byli dokonalí vypravěči příběhů, které se nikdy nestali, i když by si to nejspíše přáli.
"Páni!" vydechl skoro až omámeně modrooký brunet a vypadal opravdu fascinovaně vymyšleným příběhem.
I ostatním se velice líbil a už se předháněli kdo bude vyprávět dál. "Myslíš, že je tohle strašidelný příběh?" ozval se jeden z nich a ušklíbl se na nejstaršího piráta. "To jste ještě neslyšeli o mém příběhu s mořskou nymfou!"
"Prosím tě, všichni ví, že žádné mořské nymfy neexistují!"
"Ale existují!"
Byli jako malé děti, které se hádaly o místo na písečku a princ Louis si ruch okolo sebe opravdu velice užíval. "Liame!" zamával nadšeně, když spatřil svého strážce, který překvapeně hleděl na skupinu pod sebou.
"Vidíš? Říkal jsem ti, že je v pořádku." Bylo jasné, že bude kapitán této lodi následovat vystrašeného strážce. Dalo by se říct, že na něm obdivoval tu oddanost princi. Byl jako hlídací pes. Přišlo mu to roztomilé, zvlášť když pohlédl do jeho štěněčích očí. Vypadal vždycky tak neskutečně zmateně a netušil, co má dělat.
Brunet se chystal odpovědět. Nechtělo se mu věřit, že by mohli být piráti tak milí. Do řeči mu však skočil jeho přítel. "Liame pojď za námi!"
Než se stačil svalnatý brunet vzpamatovat, seděl vedle Louise a bavil se společně s piráty. Překvapivě se za chvíli bavil stejně jako všichni přítomní a když po další hodině vyšli na palubu, cítil se mnohem lépe, než předešlý den. Najednou znal jména všech pirátů na této lodi, najednou z nich už neměl takový strach. Nechápal proč jsou s nimi piráti ochotní se bavit, ale bylo to rozhodně příjemnější, než kdyby celou svou cestu prožili ve strachu z dalšího dne. A i když věděli, co je čeká, byl najednou jejich pobyt na lodi o něco snesitelnější.