Trochu neochotně otevírám jedno oko.
Nemám ponětí, kolik času uplynulo od doby, co jsem si nasadil sluchátka, ale soudě podle prázdné osušky vedle mě usuzuju, že to nějaká ta minuta byla.
Otevírám obě oči a posadím se.
Fuck. Tohle byl slušnej shit.
Všechno okolo jakoby přímo pulzovalo barvama. Moře bylo tak tyrkysově modré, že jsem se chvíli nedokázal soustředit na nic jiného. Mým tělem i nadále proudily slastné vlny.
Rozhlížím se a pátrám očima po okolí, jestli náhodou někde neuvidím Kayu. Po té ale nejsou nikde ani stopy. No co, kdo ji potřebuje.
Zvedám se z ručníku a chvíli jen konsternovaně stojím na místě. Tyhle stavy se fakt nedaly porovnávat s ničím, co jsem doposud ve svojí feťácký historii zažil. Udělám pár kroků směrem k oceánu a zalapám po dechu. Moje nohy vibrují a chůze dostává naprosto jinej rozměr. Nechám se unášet přímo do oceánu. Když jsem v dostatečné hloubce, skáču do vody šipku. Ve chvíli, kdy se moje hlava ponoří do chladných vod Jónského moře, moje smyslové receptory vybuchnou jako ohňostroj. Dělám pár temp pod vodou a potom se vynořím a zhluboka nadechnu. Musím se začít smát, protože je mi vážně nádherně. Ještě chvíli blbnu v oceánu, užívám si své aktuální rozpoložení a absolutně nic mě netrápí. Zhruba po dvaceti minutách jdu zpátky k našim osuškám. Až teď si všímám přehnutého papíru vytrženého z nějakého bloku, který Kaya dala pod svůj ručník a položila na něj pár kamínků, aby neuletěl. Sehnu se a papírek rozkládám.
Šla jsem za Andreasem na Žlutou ponorku. Do hoďky jsem zpátky. Bav se ;)
"Taky že budu.." Ušklíbnu se.
Kaya byla pryč rozhodně dýl než hodinu, spíš tak dvě, dvě a půl, ale vůbec jsem jí její přítomnost nevyčítal - nechala mi tu super kompenzaci v podobě zmaštěnosti. Mezitím, co byla Key pryč, stihnul jsem si dát šmoulí ledovou tříšť, zaplavat si v oceánu a sjet půlku svýho prázdninovýho playlistu.
"Tak co Andreas?" Culím se na Kayu z dálky, když se ke mně vrací líným krokem směrem od přístavu.
"Jo, v pohodě." Pokrčí Key záhadně rameny a posadí se na osušku vedle mě.
"V pohodě?" Zvedám obočí a nakláním hlavu na stranu.
"Jsme pozvaný večer na kalbu. Bude tu nějaká oslava ve stylu Poseidóna."
"Hustý. Co si pod tím mám představit?"
Na moji otázku se mi dostalo odpovědi jen o několik pár hodin později, když jsme s Kayou a Patrickem vystupovali z autobusu, ten den už po třetí. Jelo s námi o hodně víc lidí než ráno a na parkovišti se prakticky nedalo hýbat, jelikož na každém kroku se hemžili dospělí, děti, nebo mořské plody. (To berte trochu s nadsázkou, ale někde na zemi jsem tuším zahlídnul krevetu.)
Dav nás unášel směrem k pláži, kde bylo snad ještě víc narváno než na parkovišti. Byla tam i policie a celý to vypadalo na můj vkus až moc legálně, ale když Kaya podávala u vstupu bodyguardovi tři lupeny (který dostala zadáčo od Andrease), žádným způsobem jsem nedal najevo, že se mi tam moc nechce. Na pláži byla hlava na hlavě a do toho všeho se tam prodávalo jídlo a pití, takže jsem chvílema kromě pachu moře a zpocených těl cítil i vůni ryb a míchaných drinků.
"Jeden Long Island Ice Tea."
"Jedno Apple Martini."
"Jeden Mythos."
Bereme si pití a hledáme místo, odkud bude dobrý výhled na moře.
"Jak, že se takhle kalba jmenuje?" Ptám se Kayi a ucucávám Apple Martini.
"Varkarola." Odpoví prostě Kaya.
"Tahle kalba má jméno?" Ptá se nechápavě Patrick.
"Je to spíš festival. Andreas mi vyprávěl, že se to váže k nějaký historický události, ale nedávala jsem moc pozor, když mi říkal podrobnosti. Navíc má mizernou angličtinu."
"Můžeš ho doučovat i jiný jazyky, než ten francouzskej." Rýpnu si a pak už jsem ticho, protože to začíná.
Celý to vlastně byla taková hromadná akce lodí na moři, vyprávěl se tam i nějaký ten příběh, hrála hudba, na konci byl ohňostroj. Víc detailů po mně nechtějte, vycucal jsem během toho vystoupení tři Apple Martini a měl jsem slušně naváto.
No a pak? Pak byla kalba. Obří venkovní repráky, dětí ubylo. (Nevím jak ty mořský plody, možná s náma přišla dát panáka nějaká chobotnice, ale v tom davu si ji snadno s něčím spletete.) Nemůžu říct, že bych si to neužil, s Patrickem jsme k sobě měli ten večer vážně blízko, ale to by nebylo ono, kdyby se něco neposralo. Nebo spíš někdo něco neposral.
Ale o tom zas jindy.