Nejlepší den, co se snad mohl udít. Na Hubertu jsme měli nespočetně moc nadšenců, kteří se přišli podívat. Myslela jsem, že půjdou jen na zahájení, ale jen jsem se mýlila – vážně šli třicet kilometrů pěšky?
Samozřejmě na takovéto události nechyběli ani fotografové, kteří měli v měřítku hlavně Nialla s May – aby taky ne, když to jsou hvězdy dnešního dne. Harry, který se dal na fotografickou dráhu si přinesl vlastní fotoaparát a rozhodl se nám udělat co nejvíce společných fotek. Bylo to od něho milé. Kolikrát jsem si všimla, jak si se svojí zrcadlovkou fotí selfie fotky – můžu říct, že to byl můj konec.
Usměju se nad vzpomínku ze dne a z kapsy u rajtek lovím klíčky od pokoje. Strčím klíč do zámku a nestačím udělat žádný pohyb a dveře se nadpřirozenou silnou otevřou – hah, tak som kecal.
Ta nadpřirozená síla byla Eleanor s rozzlobeným výrazem na svém pěkném obličeji, ale za to společensky oblečena. Stejně jako všechny přítelkyně Louisových nejlepších přátel.
„Heh, ahoj,“ pozdravím zmateně a zaklepu hlavou, jako bych nevěřila, co se tady děje.
Eleanor si založí ruce do prsou. „No, ahoj,“ její hrubý hlas mi pomalu doznívá v uších.
Opatrně vstoupím a svléknu si červené sako. „Kde je Niall?“ zeptám se, když se loudám před zrcadlo. V rychlosti se shlédnu a otočím se na holky. Eleanor stojí u postele s rukama na prsou; to samé i Perrie. Jamie se směje, Sophie je zmatená a ještě někdo sedí na posteli. Nechápavě pokrčím rameny a zvednu obočí. „Co je?“ pohodím rukama.
„Co je?! V tuhle dobu bys měla tancovat být s Niallem na tanečním parketu a ty tady stojíš v rajtkách.“
„Do prdele, ples,“ plácnu se přes čelo, „jak dlouho je Niall pryč?“ začnu šílet.
Perrie ke mně příjde a pohladí mě po zádech. „Tak půl hodinky, to je v pohodě,“ usměje se, „pojď, uklidni se a nech se od nás hýčkat, uděláme z tebe kočku. Nejdříve tě ale pošleme do sprchy. Pořádně se vykoupej. Pak tě oblíkneme, nalíčíme a Lou ti udělá vlasy,“ ukáže na ženu sedíc na posteli.
Hezky se na mě usměje a vstane. „Jsem Lou,“ obejme mě, „jsem neskutečně ráda, že tě konečně poznávám. Musím uznat, že jsi hezčí než z Niallova vyprávění,“ zasměje se.
Falešně se usměju a tázavě se podívám na Eleanor. „Lou je jejich stylistka přes vlasy a s Niallem jsou dobří přátelé,“ vysvětlí mi.
„Ach tak, promiň,“ usměju se na Lou omluvně.
„Nic se neděje. Už padej do sprchy,“ zasměje se a popostrčí mě ke koupelně.
„Jasně,“ přikývnu pro sebe a užuž za sebou zavírám dveře. Okamžitě ze sebe sundám přebytečné oblečení a vstoupím do sprchy.
xxx
Jen co jsem vylezla z koupelny jen ve spodním prádle, připadala jsem si jako slavná osobnost. Holky okolo mě lítaly, jak pomatené až na Sophie, ta jen seděla v rohu a nečinně přihlížela.
Perrie mě malovala, Lou dělala vlasy, Eleanor s Jamie se staraly o šaty s botama a já jen seděla na posteli a poslouchala Perriin zpěv písniček z MTV. Když hrála 'Anaconda' od Nicki Minaj celý pokoj rázem obživl. Ani nebudu popisovat, co jsme dělaly...
Eleanor s Jamie mě oblékly do šaty a všechny dívky v pokoji se nade mnou rozplývaly – proč? To netuším, zakázaly mi se na sebe podívat.
„Myslím, že můžeš,“ usměje se Eleanor a pomalu mě otočí k zrcadlu. Malinko se zakolísám na vysokých podpacích – to jsem vážně já? Vypadám naprosto úchvatně – sebe chvály není nikdy dost. Mám na sobě šaty, které vybraly holky tenkrát na nákupech. Mají černý korzet a crémovou sukni – předek je vykrojený, takže kratší než zadní část. Na nohou mám vysoké černé lodičky s jednoduchým páskem přes nárt. Obličej mám dokonale namalovaný a mé vlasy jsou rozpuštěné, ale z pramínků ofiny je udělá mašlička na temeni hlavy.
„Už jen poslední část a můžeme vyrazit,“ usměje se Perrie za mnou a jemně mi přiloží na oči černou masku, „teď jsi jako popelka,“ usměv z její tváře neuvadl, ba září ještě víc.
Otočím se na své „divačky“ a všechny najednou obejmu. „Děkuju vám, vypadám úžasně, a to jen díky vám!“
Holky moje objetí příjmou, ale potom se odtáhnou. „Měly bychom jít, nebo to nestihnem. Harry na nás jistě čeká,“ řekne Jamie a při vyslovení Harry se uculí. Natáhne se, aby otevřela dveře, kde na nás vykoukne zelenooký a v náruči svírá nějaké dítě – wtf?
„Mami,“ vyjekne a rozeběhne se k Lou – fuj, infarkt jsem měla.
„Dámy, můžeme jet?“ zeptá se s okouzlujícím úsměvem, který se přesně hodí k dokonale padnoucímu obleku, „mimochodem, Emily, moc ti to sluší.“
„Děkuju,“ usměju se a natáhnu se pro kabát na věšáku.
Harry rošťácky mrkne a odstoupí, abychom mohly všichni projít.
„Až budete chtít, tak zavolejte, přijedu pro vás. Hlavně si to pořádně užijte!“ houkne na nás Lou s rukama v zadních kapsách u kalhot, „papa.“
„Pa,“ odpovíme všichni najednou. Dveře se za náma zavřou a my se vydáme chodbou vstříc dlouhému večeru, jenž nás všechny čeká.
xxx
Harry zastaví své auto před hlavní branou a mladý kluk v obleku nám otevře dveře a nabídne ruku, abychom mohly bezpečně vystoupit. Potom přejde k Harrymu, aby si od něho přebral klíče od auta. Ten mu je s ochotou předá a popojde si k Jamie, které nabídne rámě a odvádí nás dovnitř.
Vstoupíme do úžasné haly. Všude okolo nás jsou lidé v mnohem luxusnějších šatech a podívají si. Nenápadně projdu k šatnářce, které předám svůj kabát a otočím se na zbylé dívky, Eleanor s Perrie, které už mají na očích své masky. Sophie a Jamie s Haroldem někam zmizeli.
„Tak pojďme,“ zhluboka vydechnu a namířím si ke schodům, odkud se z jejího vršku ozývá hudba. Elegantně vstoupím do místnosti plné lidí. Jelikož stojím na vrcholku, mám krásný přehled o všech lidech v místnosti. Rozhlédnu se po okolí a všimnu si mého Nialla, jak stojí na podiu a zpívá 'Stay' od Hurts. Otevře své zavřené oči, které si okamžitě najdou ty mé. Celé se rozzáří.
Pomalu, jako princezna, scházím schod po schodu dolů a tím si vysloužím pohledy mnoha lidí. Niall i s mikrofonem seskočí z podia a pomalu, za stálého zpívání, si to míří mým směrem.
Jakmile dozpívá poslední slova užuž stojí přede mnou s nejkrásnějším úsměvem. Neváhá ani vteřinu a hned se vrhá na mé rty.
„Děkuju,“ promluví do mikrofonu, ale jeho oči stále skenují mě. Niall někomu předá zařízení a už nevěnuje ani špetku pozornosti okolí. „Jsi úchvatná,“ vydechne ztěžka a skloní se ke mně, „nejkrásnější tady,“ šeptne mi do ruky a lehce políbí na tvář.
Usměju se sama pro sebe a rozhlédnu se po okolí.
„Smím poprosit o tanec?“ zeptá se a nabídne mi své rámě.
„Samozřejmě,“ příjmu jeho nabídku.
Niall si mě chytne do základního tanečního držení a ladně se mnou začne pohupovat do rytmu valzu.
Během mé konverzace s Niallem si za mými zády odkašle hlas, který je spojen s největší bolestí v mém životě. „Dovolíš?“
Zvednu pohled na Nialla a poté na osobu. Jeho černé oči se dívají na mě. Niall uhne pohledem za nás a potom váhavě přikývne. V tu chvíli se mi zastaví srdce. Niall ustoupí stranou, ale nespouští nás z dohledu.
„Smím prosit?“ podá svou nabídku, ale jelikož jsme ve společnosti, nesmím odmítnout.
Mlčky, a se strachem uvnitř sebe, přikývnu. Položí své ruce okolo mého pasu a postaví se do tanečního držení. Přitiskne si mě blíže k tělu a já se začínám cítit nesvá.
Dotyčný nic neříká, jen se mnou tančí a podle jeho výrazu si to pořádně užívá. Prosebně kouknu na Nialla, který se mi omluvně dívá do očí. Lítám pohledy a snažím se najít nějakou známou osobu. Když spatřím El, jak se na mě dívá a naznačuje mi hlavou, abych za ní, neváhám. Omluvím se u dotyčného, který ale bohužel stojí za tím, že mě doprovodí.
Vstoupím za Eleanor na toalety, která se na mě ustaraně podívá.
„Co se děje?“ zeptám se a stále rozdýchávám ten šok.
„Emily, teď mě poslouchej. Ten kluk, kdyby tě kamkoli pozval, musíš jít,“ řekne mi vážně. V jejím hlase se skrývá nervozita.
Zarazím se, – proč bych s ním měla někam chodit? Co když mi zase ublíží? - „Proč?“
„Prostě musíš. Neboj se, nic se ti nestane,“ přitáhne si mě do objetí a potáhne, „mám tě hrozně moc ráda a nechci, aby si dál žila ve strachu. Potom ti všechno vysvětlím, hlavně udělej, co ti říkám.“
Přikývnu a objetí jí opětuji.
„Tak už běž,“ nechtěně mě popožene ven. Ještě předtím, než otevřu dveře se na ni vyděšeně podívám, a pak už konečně vyjdu.
Muž se na mě usměje a nabídne mi rámě. „Nechtěla bys jít se někam projít?“
Zalapu po dechu a vzpomenu si na Eleanor: „Kdyby tě kamkoli pozval, musíš jít.“ Nervózně kývnu hlavou. Začínám se pomalu připravovat na ten nejhorší scénář, ikdyž ve skutečnosti se na to nelze připravit. Když máte špatný zážitek, nelze se na něj připravit.
Ocitneme se na parkovišti. Nikdo z nás nemluví. Z toho ticha cítím, jak mi těžkne dech a srdce bije, jako z posledních sil. Naše kroky nás zavedou do parku. Všude je tma a jediný světelný zdroj je zářicí Měsíc nad našimi hlavami. Z každého vydechnutí se k nebi vznese pára. Studený větřík zafouká a já se malinko oklepu. Rozhodí všechny mé vlasy do různých stran. Občas něco zašustí mezi stromy, občas zahouká sova.
Můj dosavadní partner zastaví a postaví se přede mě. Sundá si svou masku a já uvidím jeho tvář. Nemýlila jsem se – Robin. Odhodí svou masku do křoví a slizsky se usměje, když projíždí prstem po mé tváři.
„Nezměnila si se. Toužil jsem být opět sám s tebou. Přinutit tě bylo snadnější než jsem si myslel. Copak se nepoučíš? Nebo si mne nepoznala?“ drží mou tvář a pomalinku se naklání. Cuknu hlavou a jeho rty se otřou jen o líce.
„Poznala jsem tě, ale myslela jsem, že už nebudeš takový hovado,“ zalhala jsem a po tváři mi ukápne slza – co se tady sakra děje? Jaký má tohle smysl? Kde je Niall a všichni ostatní?
„Konečně můžu dokončit, co můj otec začal,“ usměje se a malinko ustoupí.
„Jak to myslíš?“ skočím mu do řeči, toužíc zjistit všechno – jak to myslí? Co začal?
„Tenkrát ve stáji. Vzpomínáš na vaše setkání?“ pohrává si se slovy a na tváři mu stále hraje úsměv.
Před očima se mi promítne celý okamžik:
Stála jsem u Harolda, když jsem zaslechla hlasy. Vykoukla jsem z boxu a uviděla Gretchen stát u boxu Starka s panem Hickey – Robinovým tátou.
„Nepovím,“ odpověděla klidně, „dovolíte?“ požádala Davida, aby ustoupil, ten jí vyšel vstříc. Když se pomalu vzdalovala, celou stájí zazněly tři střelné rány a Gretchen padla k zemi mrtva. Všichni koně, včetně Harolda se spašili. Vykulila jsem oči a okamžitě se otočila k Haroldovi a začala jej tiše uklidňovat. Během té rány vyběhl volný Stark ze svého boxu.
Opět jsem vykoukla a ruku jsem držela v zubech, abych nemohla křičet. Slzy se mi kutálely z očí, jako neřízené střely. Zírala jsem na Davida, jak hazí na mrtvé tělo slámu. Když zvedl hlavu, jeho oči se setkaly s těmi mými. Okamžitě jsem vyběhla z boxu, ale to už mě zasáhla kulka do stehna. Svalila jsem se k zemi. Z venku jsem uslyšela Liamovo zakřičení, ale nějak dál jsem se tomu nevěnovala. Ležela jsem na zemi a vyčkala, až David zmizí – myslel, že jsem mrtvá. Potom, co se schoval jsem se začala plazit za roh. Tu už jsem Liama slyšela hlasitě dýchat v hlavní uličce. Harold ke mně okamžitě ulehl a já zabalila svou špinavou, ubrečenou tvář do krku. Přes nohu jsem hodila slámu, abych se na to nemusela dívat. O chvilku později se Liam objevil u mě. Vydechl mé jméno a klekl si ke mně.
„Omlouvám se,“ pípl a pomalu se přiblížil, „co se stalo? Jsi v pořádku?“
Hleděla jsem do jeho očí, ale pak jsem našla ty Davidovy. „Zase si budu vymýšlet,“ zamumlala jsem za stále zírání na Davida. Ukazoval, ať jsem zticha.
Okamžitě se tam otočil, ale nic neviděl, David zmizel. „Nemyslel jsem to tak, omlouvám se mrzí mě to! Jsi v pořádku?“
„Umm, jo.“
„Tak pojď, vstávej,“ chytl mě za ruce a chtěl mi pomoct vstát. Nešlo to. Moje noha byla těžká a neskutečně pálila.
„Aaaa, kurva, pust mě ty kreténe!!!“ vyjekla jsem s brekem. Nechtěla jsem být na něho zlá, ale bohužel jsem ty slova vypustila z úst. Ihned jsem toho zalitovala. Položila jsem hlavu do Harolda a přestala vnímat okolí.
Všimla jsem si, jak Liam bez mocně leží na zemi s louží krve pod sebou, a tak jsem z posledních sil na něho ječela, aby se probudil, no, bylo mi to k ničemu.
„Liame, prosím!“ vzlykla jsem.
„Nefňukej!“ sykl jedovatě David ze své skrýše, „víš příliš moc na to, abys žila,“ přišel ke mně a ruce si přehazoval zbraň. Zahalil si obličej do šátku, ikdyž mu to moc nepomohlo. Já znám jeho, on zná mě, nevím, proč se potřeboval skrývat, ale díky tomu se mi jeho pronikavě zelené oči zaryly do paměti a každou noc mě pronásledují.
Jen na Robinem nevěřícně kroutím hlavou. „Můj Bože, takže on chtěl mě? Gretchen zabil bezdůvodu? Ale proč? Proč chtěl mě?“ znova mi se slzy kutálí po tváři. Jejich slaná chuť dominuje mé ústní dutině.
„Protože si zdrhla,“ sykne, „kdybys zůstala, tam kde si měla, nic by se nestalo. Zabili bychom tě tak či tak, ale chtěli jsme si jenom užít. Já i otec. Jelikož táta teď sedí a já jsem taktak fízlům utekl, vychutnám si tvoji smrt teď,“ vytáhne ze svého saka zbraň a namíří ji naproti mně, „miloval jsem tě, doopravdy, ale nebyla si dívka pro mě.“
Zavřu oči a v duchu se loučím s Niallem a všema, co pro mě kdy něco znamenali.
„Odhoď zbraň,“ křikne silný hlas s americkým přízvukem. Než se stačím rozkoukat, octinu u Robina v objetí. Rukou mě drží těsně pod krkem a zbraň na spánku.
„Ani krok, nebo je po ní,“ prskne po muži připraveného k výstřelu. Jeho oči se rozšíří a uvolní stisk. Vedle něho je v pevném držení Louis s Niallem, kteří se snaží ke mně za každou cenu dostat. Něco řvou, ale já to nevnímám. Už chci, aby mě zastřelil. Možná je to v tuto chvíli nejlepší, ikdyž vím, že spoustě bytostí ublížím. Policejní vyjednavač rozmlouvá Robinovi činy a mě se z dohledu ztratily oba mé poklady.
Křoví okolo mě zašuští a hned na to během několika vteřin se ozve silná střelná rána u mé hlavy. Robinovo mrtvé tělo se zřítí k zemi a já s ním. Ihned se ohlédnu a spatřím maximálně pomstychtivého Nialla se zbraní v ruce a spokojeným výrazem v obličeji. Zhluboka oddychuje a hledí na svoje dílo, pak ale odhodí vražednou zbraň a sesype se ke mně. Zabalí mě do své náruče a já zachumlám hlavu do jeho hrudi, až se úlevou rozbrečím.
„Už je dobře,“ šeptá mi do ucha s úlevou. Něčí sako se objeví na mých ramenou, ale já to neřeším, jen si užívám si chvilku s ním, protože dokud člověk není na hraně se smrtí, nikdy si neuvědomí, o co by mohl přijít.