7
Všichni zaměstnanci firmy byli moc milí. Nikdo, kdo by se choval jako arogantní idiot tam nebyl. Jen slečna recepční se na mě dívala, jako kdybych jí nakapala projímadlo do kafe, když mi dávala čipovou kartu a jmenovku ,,asistentka výkonného ředitele".
Na Denise se usmívala jako by mu chtěla vlézt do trenek, ale nečekala bych, že byla jeho typ. Jen jsem doufala, podle těch pohledů, že nás dva bude pojit mnohem víc než jen společná práce.
,,Takhle se dívá na všechny lidi?" pobavil mě její ,,sympatický" pohled.
,,Ne, asi jsi jí padla do oka." zasmál se Denis.
Cesta zpět do kanceláře proběhla v tichosti, až mě to znervózňovalo. Pořád si upravoval pásek a nepřirozeně se vrtěl jakoby ho tlačily kalhoty. Ve výtahu uhýbal pohledem i když jsem ho nechápavě pozorovala celou cestu. Byl tak roztomilý a roztěkaný.
Po té si zajel do svých tmavých vlasů a tvářil se u toho jako kdyby dostal vynadáno. Ten malý prostor výtahu mi začínal být nepříjemný. Beze slova jsme vystoupili a bok po boku nakráčeli do jeho kanceláře.
,,Tak a to je celý." usoudil a posadil se za svůj stůl.
,,Bezva a teď k mé náplni práce."
Nadechl se a spustil: ,,Tak že, budeš mě doprovázet na moje pracovní schůzky a dělat si poznámky. Nejlépe je nahrávat na diktafon, protože se z toho po té lépe tvoří smlouva. Sebastiana tu necháme, jen ti přenechám některou jeho práci, která se pro něho tolik nehodí. Umíš dělat kafe, že jo?" přikývla jsem a usmála se.
,,Dále bych tě poprosil, když už jsi to dělala, uspořádat nějaké firemní akce a tak dále. Dostaneme se ke všemu a Sebastian ti některé věci vysvětlí lépe."
,,Potřebovala bych si najít nějaký byt blíž k firmě. Pomohl bys mi něco sehnat?" napadlo mě.
,,Není třeba, tvůj otec včera přeci říkal, že chce, aby ses přestěhovala do vily."
,,Ne to nechci."
,,Ale on na tom trval, abys poznala rodinu a strávila s nimi nějaký čas." vrtěla jsem hlavou.
,,Neboj oni tě neukousnou." zavtipkoval.
No kdybys mě chtěl ukousnout ty, asi bych se nebránila. Říkala jsem si pro sebe a zadívala se, jak se soustředil na monitor. Byl tak rozkošný. Úplně jsem se topila v tom jeho pohledu. Nejraději bych ho vzala za to jeho strniště a zlíbala ho. Děsně pěkný sameček.
,,Jak jste s Monikou dlouho?" vypadlo ze mě až ke mně překvapeně zvedl své oči.
,,Od vysoký." uvelebil se na křesle tím, že se zapřel a naše pohledy se střetly, dokud mi nezazvonil telefon.
,,Klidně si to vezmi." vyzval mě.
,,Mami?" hlesla jsem do telefonu a natočila se lehce stranou.
,,Zlatíčko, jak se máš? Neozvala ses, jak to dopadlo?"
,,Mami já ti pak zavolám, teď nemůžu, promiň." pochopila situaci a s vědomím, že jí zavolám pak, jsme hovor ukončili.
,,Omlouvám se."
,,A ty jsi s někým?" nadzvedl tázavě jedno obočí. ,,Přeci jen jsi přes dvě hodiny jízdy od domova." dodal.
Přemýšlela jsem, co mám říct. Kašlu na všechny, ale s tebou bych si dala říct hned, brouku. Trochu jsem se krotila.
,,To je dost indiskrétní otázka." nechtělo se mi odpovídat, takže jsem to nechala otevřené.
Bylo mi ho líto.
,,Sorry." spolkl omluvu a zakoukal se zpět do monitoru.
Asi jsem to přehnala, tak jsem nakonec změnila názor a odpověděla.
,,Na dlouhé vztahy nemám čas. Někoho jsem měla na vysoký, s tím se občas stýkáme, ale je to o ničem." znovu se opřel o sedadlo svého křesla a pozorně naslouchal.
,,Byl jsi někdy své ženě nevěrný kromě své sekretářky?"
,,To je dost indiskrétní otázka." zasmál se a odpověděl mi úplně stejně jako já před chvilkou jemu.
,,Sorry." vyprskli jsme smíchy.
,,Ona na všechny vždycky přišla." zatvářil se smutně.
Začala jsem se smát nahlas.
,,Co je na tom k smíchu, prosím tě?"
,,I na recepční?"
,,Blázníš? Víš, co jsem si vyslechl, když jsem jí zaměstnal? Mohla se zbláznit. Nikoho pod padesát zde nezaměstnávám, ale když je to účetní dcera, která prosila asi měsíc, tak jsem jí nakonec řekl, že jo."
,,Nebudeš mít teď problém, když tu dělám já?"
,,Měla by mít?" zasmál se.
,,Jsem její sestra, ne tvoje přeci." nevědomě jsem zajela, kam jsem neměla, ale nechtěla jsem to vzít zpět, abych se do toho příliš nezamotala.
,,Jenže já nerozhodl, že tě tu zaměstnáme." mrknul na mě.
,,A kdyby to bylo na tobě?" nepřemýšlela jsem opět nad tím, co říkám a chtěla se chytat za hlavu, co jsem to zase řekla.
,,Nevzal bych tě." štěkl a vyrazil mi tím dech.
Tvářil se vážně, takže mi to bylo jasné, nevtipkoval. Zalapala jsem po dechu.
,,Proč ne?" toužila jsem, aby odpověděl něco jako: ,,Protože bych tě klátil od rána do večera a na práci bych neměl čas."
,,Měl bych doma scény." zahrál to do autu a mě to lehce zamrzelo.
,,Hodně na tebe žárlí, co?"
,,Bohužel."
,,Je mi to jasný, já bych taky žárlila. Stačilo mi, jak na tebe civí ta recepční." smála jsem se.
,,Co s ní?" nechápal, ale přitom moc dobře věděl, jak jsem to myslela.
,,Jede po tobě. Neříkej, že sis nevšiml."
,,Hlavně to neříkej před Monikou."
,,Proč bych měla? Všimla jsem si, že mě zrovna mít v lásce nebude."
Smutně přikývl, ale nic neřekl.
Sebastian se zaklepáním vstoupil do kanceláře a podal Denisovi kopii pracovního plánu.
,,Zítra je večeře s Gomézem?" ušklíbl se.
,,V pět, restaurace Kamélie."
,,Oukey. Jdeš se mnou, je ti to jasný." podíval se na mě a já se jen přihlouple usmála.
,,Jo a dnes volal Kautmann, že tě očekává v San Francisku v sobotu. Prý má pro tebe skvělý pozemky. Mám zarezervovat letenku i pro Marianu?"
,,Dík." přikývl a odešel.
Já budu někde na druhé straně země? Ale ne! A ještě ke všemu sama s Denisem. Jestli dojde na víno obtáhnu ho už v restauraci. Když piju, nemám zábrany a ten hlásek, který mi říkal: ,,Mariano neblbni a chovej se slušně" najednou chrápal v koutě a mával jen rukou se slovy: ,,Dělej si co chceš, já mám dost."
,,Nepůjdeme si někam sednout všichni?" navrhla jsem i Sebastianovi.
,,Nemůžu, když piju jsem děsnej úchyl." zasmáli jsme se.
,,Prosím tě a kdy ty nepiješ teda?" začal si ho dobírat Denis.
,,Blbečku."
,,Tak jen na kafe." navrhla jsem jinou alternativu.
,,A ty nepřijdeš, Denisi?" válel se Sebastian smíchy a Denis kroutil hlavou.
,,Vidíš ho úchyla?"
,,Tak můžeme říct i slečně recepční." mrkla jsem na Denise.
,,Tu už jsem měl a nic moc." třískal se smíchy Sebastian a Denis se šklebil jako by ho chtěl vykastrovat.
,,Dělá si prdel."
,,Mě si ještě neměl." začala jsem si ji dělat také, ale nastalo ticho a dívali se oba na mě, jestli to myslím vážně.
,,Ty chceš tu ranní desetiminutovku zapřít?" smál se Sebastian až třískal do stolu. Zakroutila jsem hlavou.
,, Spíš desetivteřinovku." utřela jsem ho a smáli jsme se s Denisem jako puberťáci na střední.
,,Jsi fakt dobrá. Tebe chci taky." mrknul na mě a šel z kanceláře za zvonícím telefonem.
,,Kdo by tebe nechtěl, že jo." přidal si svoji i Denis a zvedl mi tím sebevědomí.
Jasně mi dal najevo, že on by si dal taky říct.
Musela jsem přestat s fantazírováním o Denisovi, jak asi vypadal bez oblečení a věnovat se práci.
8
Dnešní rozhovor s Marianou mě nenechával klidným. Byla vtipná, nádherná, sexy a chytrá. Znal jsem ji jen jeden den a už mi připadala dokonalá. Ještě jsem ji teda neojel, ale chybělo málo. Monika by mě zabila. Ještě ke všemu to byla její sestra.
Divil jsem se, že ještě neměla jedinou narážku jako, že je to kus a že po ní pálím a podobně. Vždycky měla podobný kecy na všechny ženský, který se kolem mě mihly.
Večer na mě přišly choutky. Zase jsem před spaním přemýšlel, jak si to rozdávám s Marianou. Ani jsem nepotřeboval nový pornovidea na mých oblíbených internetových stránkách. Stačilo mi pomyslet na průsvitnou blůzku, kterou dnes měla a stál mi jako v pozoru.
Monika už zařezávala, ale i kdyby ne, stejně bych s ní nechtěl dovádět. Nudilo mě to s ní. Bylo to tak stereotypní, že jsem přesně věděl v kolik začneme a v kolik skončíme. Milenky jsem mít nemohl, protože jakmile jsem byl mimo kancelář hned to věděla. Drbna z marketingového oddělení jí vždy skvěle informovala. Husa pitomá.
Měl jsem vlastně jen dvě milenky a z toho jedna byla moje sekretářka Hanna, měl jsem ji týden. Jenže jednou jsem jí plácl po zadku před firmou u auta a málem byl rozvod. Nemohl jsem si dovolit rozvod kvůli nějaký blondýnce, která mi dala, když jsem chtěl. Monika vždycky přišla a řekla. ,,Vím o ní, myslím si, že by bylo dobré, aby sis sehnal jinou sekretářku, co ty na to?" Jasně, že jsem jí to odsouhlasil!
Stejně už mě přestala bavit, protože jsem ji dostal a hlavně strašně lehce.
Jen jsem na ni zamrkal a rudla. Měl jsem přečtenou každou její myšlenku a stejně nedělala svou práci tak dobře jako teď Sebastian.
Druhou milenku jsem měl servírku v jedné restauraci, kam jsme chodili na oběd. Sice jsme spolu šoustali jen jednou u mě v autě, ale Monika na to přišla, protože jsem debil a udělal jsem se částečně na zadní sedačky.
I když jsem to vyčistil, bylo to vidět. Zkoušel jsem to zakecat, ale Monika nebyla hloupá. Neříkám, že jí to nevadilo, ale chápala, že je pracovně vytížená a já neuspokojený. Od té doby jsem hodný kluk s představivostí pornorežiséra.
Musel jsem si zajít do sprchy a ulevit si, protože po dnešní béžové blůzce jsem slintal ještě večer a i když jsem přemlouval svýho pelikána, aby už dal pokoj. Kdyby mohl, ukázal by mi prostředníček, že tohle mu nemůžu udělat. Bylo to jako by mi ukázala holka svojí frndu a pak mi řekla, že nic nebude. Potřeboval jsem to. Nejhorší bylo, že mi stačila pouhá myšlenka, jak jí pomaličku sundavám tu blůzku a představa, jak vypadá bez té sukně mě udělala. Sám sebe jsem překvapil. Tak rychle? Kdybych mohl ojet Marianu asi bych už nepotřeboval svoje pornovidea v mobilu, stačila by mi myšlenka na ní.
Do háje!!
9
Z včerejšího dne jsem měla opět smíšené pocity. Největší dojem na mě dělal Denis. Věděla jsem, že mi civí do výstřihu a mně to dělalo náramně dobře. Nechápala jsem to. Vždycky mě to spíš znechucovalo, ale jemu bych ukázala cokoliv. Přišlo mi to tak adrenalinové a zakázané.
,,Jen si přiznej, Mariano, že by sis to s ním rozdala ani bys nemrkla." rýpala do mě Sylvia.
,,Nech toho, prosím tě." zapírala jsem.
,,Pošli mi fotku ať si můžu představovat jeho sexy tělo v boxerkách od Calvina Kleina."
Vybouchly jsme smíchy, ale musela jsem jí okřiknout, aby se ovládala.
Dnes mě čekala pracovní večeře s Denisem a jeho obchodním partnerem. Otázka zněla, co si vzít na sebe? Čím zaujmout chlapa? Velký výstřih nebo nechat vyniknout nohy ve vysokých podpatcích?
,,Oboje!" radila mi Sylvia.
,,Jo a budu vypadat jako když si mě přitáhl z bordelu, super."
,,A co sexy kostýmek?"
,,Overal?" přehodila jsem jinou možnost.
,,Jo ten je bezva."
Doplnila jsem tu nádheru zlatými šperky a psaníčkem. Navlněné vlasy mi padaly do výstřihu, zatímco jsem se kontrolovala v zrcadle.
,,Jsi kus, dneska se budeš Denisovi líbit." mrkla jsem na sebe do zrcadla a těšila se na naše shledání.
Sešli jsme se v hale restaurace s Denisem patnáct minut před tím, než měl dorazit obchodní partner. Denis už čekal u recepce a připadalo mi, že flirtoval s hosteskou. Já být Monika, tak bych to nervově nevydržela. Proto jsem mu musela zaklepat na rameno a bylo mi to dost nepříjemné, protože vysmátá slečna si jistě myslela, že čeká na mě, takže jsem ihned dala najevo, že nečekal jen na mě.
Měl na sobě moderní černý oblek a děsně mu to slušelo. Kalhoty ho lehce obepínaly přes zadek a bylo to nesmírně sexy. Nejradši bych si sáhla.
,,Ahoj, jsi zatím sám?" pozdravila jsem tak, aby nás slyšela i slečna.
Věděla jsem samozřejmě, jak jsme byli domluvení.
,,Ahoj krásko, za chvíli by měl dorazit." odvětil mile.
Hmm... krásko? Jeho pohled, kterým mě celou zrentgenoval, se mi moc líbil. Jeho oči se zastavily u mých ňader a já samozřejmě koukala jinam, i když jsem periferně sledovala každý jeho pohled, zatímco já jsem sledovala důležitě vchod do restaurace.
Pak nás slečna hosteska posadila do klidnější části restaurace v rohu a vyčkávali dál.
,,Ty už jsi něco pil?" ucítila jsem z Denise alkohol a hlavně byl v náladě.
,,Musel jsem si dodat odvahu." zaculil se na mě.
Odvahu, aby flirtoval s hosteskou? Blbec!! Každopádně jsem mu na to nic neodpověděla a začal zjišťovat, co se děje, že jsem tak vážná.
,,Tohle nemá být oficiální schůze." opřel se o opěradlo a rozpažil se tak, že mě skoro objímal.
,,Aha tak proč jsem tady?"
,,Abys obhlédla naše partnery. Goméz je mladý sympatický podnikatel. Jsme dlouholetí přátelé."
Obrátila jsem oči v sloup. Tak jsem tady pracovně – soukromě.
,,Bude z tebe fascinován." poklepal mi na ruku a koketně se usmíval.
Náhle rychlostí blesku vstal a hrnul se od stolu obejmout svého přítele. Byl méně formálně oblečený. Měl jen modrou košili a černé kalhoty od obleku. Přitom košili měl lehce rozepnutou a z vrchu mu čouhaly chloupky na jeho hrudi. Byl dost hubený, takže nic pro mě.
Hned, jak mě Goméz zpozoroval, pozdrav s Denisem odflákl a hrnul se ke mně.
,,Koho sis to přivedl, Denisi?" drknul Denisovi do ruky.
,,Jo, promiň, moje asistentka a zároveň švagrová."
,,Moc mě těší, nevěděl jsem, že máš švagrovou." podával mi ruku a jeho oči zajiskřily.
,,Já také ne." odpověděl mu Denis s úsměvem na rtech.
,,Zdravím." odsekla jsem, protože Denis začínal být dost opilý po té whisce, co si objednal a tohle mě nebavilo.
Během pár chvil, co jsme se usadili, mě Goméz neustále propaloval očima. Nevěděla jsem kam s pohledem, a když jsem z něho také cítila alkohol musela jsem se zašklebit. Jakmile si pak prstem přejížděl po rtech, myslel si, že je to šíleně sexy. Když si všiml, že Denis se věnuje číšníkovi mrknul na mě a pod stolem mi sáhl na nohu. Střelila jsem po něm zamračeným pohledem a nohy jsem se snažila narvat na druhou stranu, kde měl nohy Denis, ale to mi tolik nevadilo.
Omluvila jsem se a odešla na toalety, abych se trochu vzpamatovala. Vyšla jsem z toalet a Goméz na mě čekal přede dveřmi s nadrženým rozesmátým výrazem. Nechápala jsem co si myslel, ale škubla jsem koutky, abych nebyla za náfuku. To nejspíš vzal jako znamení, popadl mě za ruku a chtěl mě zatáhnout do kabinky. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale vytrhla jsem se mu a navíc mu dala takovou facku, že jsem se obávala, abych si ji nezlomila.
Okamžitě jsem se sebrala, běžela se slzami na krajíčku k Denisovi, vzala jsem si sako a na rozloučenou mu řekla: ,,Až příště půjdeš na skleničku se svým dementním úchylným přítelem, neber mě s sebou. Nejsem děvka, která dá všem tvým kamarádíčkům. Rozumíš? A to, že mě právě násilím tahal do kabinky nechám být, jinak bych na něj zavolala fízly. Na kreténa!" kopla jsem do sebe jeho rozpitou whisku a zašklebila se.
Denis nechápavě zíral a snažil se vstřebat, co jsem mu právě řekla. Pochopil to během pár vteřin a prudce vstal. Najednou se zdál být vcelku střízlivý a když si všiml, jak jsem naštvaná se slzami na kraji okamžitě mě vzal kolem ramen a táhl mě k východu. Číšníkovi vzkázal, že platit bude přítel.
,,Mariano, je mi to hrozně líto. Ježíši, to jsem netušil." chytl se za hlavu před dveřmi restaurace a bylo vidět, že je mu to líto.
,,Dobrou." odvětila jsem a mávla na taxi. ,,Počkej pojedu s tebou." přisedl si drze do taxi vedle mě.
,,Vážně mě to mrzí, zlato. Nemyslel jsem to zle. Tohle jsem nechtěl." pohladil mě po tváři, ale já jsem jeho ruku stáhla. ,,Prosím, odpustíš mi to?"
,,Nech mě být. Asi sis mě s někým spletl."
,,Mariano!"
,,Prosím vás zavezte nás do Villy Domingo na konci města." řekl taxikáři.
,,Ne, já jedu do svého bytu, Denisi." odporovala jsem.
,,Přespíš tady, stejně se tam budeš co nevidět stěhovat."
,,Řekla jsem ne, Denisi, chci do svýho bytu."
,,Chci k pizzerii Tiffani vedle galerie."
,,Tak kam tedy?" zastavil a otočil se na nás.
,,K té pizzerii." kapitulovat Denis.
,,Zítra si o tom promluvíme."
,,Není o čem." odsekla jsem.
,,To tedy je. Neboj se, já si to s tím pitomcem vyřídím." mávla jsem rukou a dívala se z okýnka ven.
Neměla jsem myšlenky na nic. Prázdno.
10
To fakt podělal, krypl. Ještě ji málem obtáhl v kabince. Chudák holka. Přemítal jsem si v hlavě, co jí zítra povím. Voda mi stékala po těle a já přemýšlel stále dokola, co budu dělat a jak se budu chovat. V tom zmatku jsem si zapomněl zamknout v koupelně a Monika přilezla za mnou.
V tuhle chvíli jsem neměl náladu absolutně na nic, možná tak zavolat Marianě a promluvit si, ale stála přede mnou Monika a já se jí potřeboval zbavit.
,,Jak ses měl?"
,,Nic moc, jsem vyřízený."
,,Ale já tě nabiju energií." zamrkala.
,,To věřím, ale jindy." jemně jsem ji odstrčil.
,,A je to tu zase, co?" nafoukla se a odešla.
Bylo mi to fuk. Byl jsem jedině rád, že mi dá pokoj. Stále jsem zvažoval, že Marianě zavolám. Šel jsem proto do kuchyně a vytočil její jméno.
,,Děje se něco, co nepočká do zítra?" zvedla můj hovor.
,,Dík, že jsi to zvedla. Chci si promluvit."
,,Není o čem."
,,Nechci, aby sis myslela, že jsem tě tam dotáhl s nějakým špatným úmyslem."
,,To je to poslední, na co myslím."
,,Necháme to a promineš mi to?"
Najednou bylo ticho, nevím jestli si to vzala nějak víc, ale bylo mi to blbý.
,,Zlato? Jsi tam?" oslovil jsem jí.
,,Kašli na to. Dobrou."
Stejně jsem celou noc blbě spal. Vzal jsem ji na schůzku, ze které utekla málem s brekem. Jsem to ale idiot.
Do práce jsem dorazil skoro jako první a čekal na Marianu. Doufal jsem, že přijde. Vlastně neměla smlouvu, tak ani nemusela chodit.
,,Čau." vtrhl do kanceláře Sebastian.
,,Nazdar."
,,Musíme si něco ujasnit."
,,Co chceš?"
,,Jak to, žes mi sakra neřekl, že máš tak božskou švagrovou?"
,,To ani já ne." pousmál jsem se, ale to už mu zvonil telefon z vedlejší místnosti.
Celé dopoledne nedorazila. Byl jsem v depresi a najednou se otevřely dveře. Jako kdyby kancelář prosvítilo denní světlo.
,,Jdeme na oběd?" řekla a na rty ji zdobil úsměv.
Oddychl jsem si.
,,Jasně, jsem hned." křičel Sebastian.
,,Nikam se nehrň, musíme něco osobního vyřešit." objasnil jsem Sebastianovi.
,,Včera se to vyřešilo, Denisi, nech to uzavřený." mrkla na mě.
....
,,Kdy se vlastně stěhuješ?" zeptal se Sebastian.
,,Nevím."
,,Co nejdřív asi ne? Máš to šíleně daleko a pak chodíš pozdě do práce." rýpnul jsem si.
Ona se jen opřela do židle a zakroutila hlavou.
,,Hlavně, že ty jsi přišel hned první den včas." vrátila mi to.
,,Nechte toho." smál se Sebastian ,,Spíš se chci zeptat, jestli někoho máš nebo jsi volná."
Tak takhle jednoduše se zeptat umím také, ale na odpověď jsem bedlivě čekal také, protože jsem věděl, že Mariana nerada odpovídala na otázky týkající se jejího intimního života.
,,Vdaná nejsem." odpověděla, ale nic z toho neplynulo.
,,Dobrá, chodíš s někým?"
,,Proč tolik otázek?"
,,Já se ptal první." mrknul na ní Sebastian.
,,Nejsem připravená na to, abych někomu prala fusekle."
Zasmáli jsme se všichni
,,Jo máš pravdu, taky bych je nechtěl prát. Takže holky jen nezávazně!" zakřičel přes celou restauraci.
,,Nechceš to říct ještě víc nahlas?" poplácal jsem ho po rameni.
Takže jsem se dozvěděl, že ani nic vážného zatím nechce. Je mladá, je jasné, že se nechce vázat s prvním krasavcem, kterého pozná.
Já osobně bych měl spoustu otázek, na které bych se jí chtěl zeptat, ale pochybuji, že by mi odpověděla. Když jsem začal s jedinou otázkou, nebyla moc sdílná a tvářila se jako by jí to vadilo.
V hloubi duše i mého celého těla jsem ji šíleně chtěl, ale na druhou stranu by se vlastně všechno podělalo a nebylo by to stejný. Přeci jen je součástí rodiny a měl bych jí začít tak brát.
Ty její podělaný průhledný blůzky a minisukně, které nosila mě dostávaly do varu. Nevěděl jsem kam s očima a občas i kam se svým pelikánem.
,,Nad čím přemýšlíš, kovboji?" přerušila moje hluboké zamyšlení.
,,Jestli máš černý nebo bílý spodní prádlo." zasmál jsem se a mrknul na její světle modrou blůzku, ze které jí svítila černá krajková podprsenka.
Zakroutila hlavou a odpověděla: ,,Černé, ale jsem si jistá, že sis již dávno všiml. Navíc netuším jakou to má spojitost s prací."
,,Jen že ses tak hezky zeptala, tak jsem upřímně odpověděl."
,,Je vidět nad čím celé dny dumáš."
,,To bys nechtěla vědět." zamrkal jsem na ní.
,,Proč si jen myslím, že to tuším."
,,Tak proto nosíš takové vyzývavé kousky?" uzemnil jsem ji.
Jen se zasmála a nejspíš nevěděla, co říct.
,,Kdy se letí do toho Franciska?" odbočila v našem zajímavém hovoru.
Chtěl jsem jí říct, aby se vrátila k našemu původnímu tématu, ale nejspíš se těšila až budeme sami.
,,V sobotu ráno. Večer je ta akce a v neděli v noci odlétáme. Pondělí ti dám volno. Jo?"
Kývla na znamení souhlasu a něco si zapisovala do diáře. Vypadala tak sexy, jak nevědomky okusovala tu propisku. Hladila si jí rty a hluboce zamyšleně něco sepisovala.
,,Mám něco zařídit nebo je vše zajištěné?"
,,Sebastian už všechno zajistil."
Jen co se odebrala na toalety ihned jsem Sebastianovi vzal složku s rezervací mého letu a hotelu. Všiml jsem si, že jsou tu dvě místa v letadle v první třídě a jeden hotelový pokoj na mé jméno.
Musel jsem se zasmát, no jistě, že zapomněl přiobjednat pokoj pro Marianu. Chvíli jsem uvažoval a tohle jsem jí přeci nemohl udělat. Zašel jsem si do soukromí v zasedačce a zavolal do toho hotelu.
Chtěl jsem se ujistit, že mám rezervovaný prezidentský apartmán a ptal jsem se jak je velký. Osoba na druhém konci mi začala popisovat vybavení pokoje a počet místností je čtyři. Obývací pokoj, jídelna, ložnice a menší kancelář. Pousmál jsem se a zavěsil. Máš to spočítaný kotě.
Tento hotel je vždy v sobotu natřískaný turisty, takže pomalu v celém Francisku není možnost ubytovat se v hotelu přímo na místě. Moc dobře jsem to věděl a tak jsem to vše nechal náhodě.
Uvažoval jsem celý večer, jak by to bylo, kdybychom měli jeden pokoj a museli spolu sdílet ty čtyři místnosti. Kdyby se se mnou chtěla vyspat, jestli bych na to přistoupil nebo by mi to svědomí nedovolilo? Byla to složitá otázka, na kterou jsem si sám odpověděl zamítavě. Jenže když ona vešla do kanceláře, bylo to jakoby do mě někdo pouštěl elektřinu. Přemýšlel jsem nad hloupostmi, ale všechno připadalo v úvahu a musel jsem být připravený.
Večer jsem si musel zajít do fitka, abych ze sebe upustil ten tlak, ale nemohl jsem se toho za živého boha zbavit. Věděl jsem, co by mě unavilo. Do háje! Zase jsem měl ty samé myšlenky, jak bych tu malou mrchu přeřízl.
Vrátil jsem se vcelku pozdě domů, ale v obývacím pokoji bylo ještě rozsvíceno a zaslechl jsem hlasy. Tak jsem vešel a našel jsem jí tam sedět opřenou o sedačku s nohou přes nohu v těch titěrných minišatech. Povídali si s otcem.
,,Pěkný večer, nechtěl jsem rušit."
,,Ne ani náhodou nerušíš, pozval jsem Marianu, abychom si dohodli to stěhování. Říkala, že v pondělí má volno, tak bychom zajistili převoz." šokoval mě, že tak brzy.
Budu jí mít na očích každý den doma, v práci, prostě všude ucítím její parfém a budu vnímat její elektrický náboj. Sakra!!!