Ahojte, ahojte! :D Tady je další část.
Omluvám se za dlouhou pauzu, ale potřebovala jsem najít inspiraci. Doufám, že se vám bude líbit. Vote a komentáře vždy potěší! :3
Tento díl je speciálně pro sardelinku, která mě neskutečně podpořila ve psaní! :')
Harry párkrát zamumlal něco nesmyslného ze spaní, povytáhl si peřinu víš, nebo jí naopak skopal, aby mu nepřikrývala nohy...
Hlasitě mi zakručelo v břiše. Ten zvuk by probudil i mrtvého, ale s ním to ani nehlo. Spokojeně se převalil na druhý bok, čímž mi nabídl pohled do jeho lehce zamračené, i přesto nádherné tváře, a pokračoval ve spánku.
Po dalším zvuku, ktreý se ozýval z pod mého trička, jsem odešel do kuchyně, abych si udělal snídani. Otevřel jsem ledničku, jenž byla přeplněná jídlem, jako bychom čekali královskou hostinu. Jen tak jsem jí otevřel a díval se na to všechno jídlo, co budu muset sníst. To mi samozřejmě nedělalo problém. Ale moje největší starost byla, jak to mám namýchat abych z toho nehodil šavli, takže jsem začal vytahovat všechny věci, které bych si mohl dát. Na stole se to začalo kupit pomazánkami, ovocem, zeleninou, pečivem, sladkými croasanty, pudinkem, šlehačkou, nachyběl tam ani kečup, protože co kdybych dostal chuť na párek v rohlíku?
Když jsem neměl na stole místo, podíval jsem se na tu kopu jídla, promnul si bradu a premýšlel na co mám chuť. V tu jsem dostal naprosto geniální nápad....měl bych za něj dostat Nobelovku!
Ze skříně jsem vytáhl starý dřevěný tác, ozdobený vyřezávkami, které byly na rukojetích a na celém obvodu. Do dvou sklenic jsem nalil pomerančový džus, nerezové tácky jsem přkryl ubrousky a poté na ně dal croasanty, do skleněné mističky jsem nakrájel hrušku, nektarinku a banán, do dvou hrnků udělal rozpustnou kávu a na menší talířek nakrájel čerstvou bábovku, kterou včera An upekla. To vše jsem umístil na tác a vydal se do ložnice za Harrym. V polovině schodů mě napadlo, že bych croasanty mohl ozdobyt šlehačkou, které jsem si všiml, když jsem jí zandaval zpět do ledničky. Nechtělo se mi dolů vract s těžkým tácem, tak jsem ho s mírným drcnutím položil na noční stoleček vedle postele, kde se Harrouš stále rozvaloval a vrátil se pro ní dolů. V kuchyni jsem popřál An dobré ráno a se šelhačkou v takové te tubě, se vracel zpátky nahoru, neodolal jsem a našplíchal jsem si jí do pusy. Ahhh, miluju šlehačku! Ještě přede dveřmi jsem si jí znovu našplíchal do pusy.
V momentě, kdy jsem dupal po schodech do patra doufajíc, že tím nikoho neprobudím si Harry zrovna oblíkal mé kalhoty, bral do ruky triko, které si chtěl po cestě začít nandavat a mířil ke dveřím. Snídaně, kterou jsem nám umístil na noční stolek dočista přehlédl. Když jsem chtěl vzít za kliku, dveře se sami otevřely. Dost jsem se lekl, ale když jsem ze sebe chtěl vydat vyděšený výkřik, začl jsem se tou blbou šlehačkou dusit a prskat jí všude kolem sebe. Ve dveřích stálo něco, co jsem nemohl na první pohled identifikovat. To, že to byl Harry a v ten moment si přes hlavu natahoval černé triko, mě samozřejmě v nenapadlo. Když se mi podařilo jakž takž nadechnout konečně jsem mohl z plných plic zařvat. Byl jsem jako v tranzu, začal jsem kolem sebe všude stříkat šlehačku, jako kdyby to byla ta nejúčinnější zbraň pod sluncem. Víčka jsem tiskl pevně k sobě a nevnímal jsem nic kolem, do hlavy se mi prodíral hlasitý zvuk mého vlastního křiku. Na tváři jsem na jednou pocítil neuvěřitelnou bolest, pak jsem si jen uvědomil, že si mě někdo přitáhl do náruče a dlaněmi mi na zádech vytvářil neexistující kruhy. Strašně jsem se rozklepa. V ruce jsem jsem ještě pořád pevně držel šlehačku. Prst jsem tiskl na čudlík, díki kterému se bílá mazlavá hmota matlala na všechno na co dostříkla. Ucítil jsem, jak mi jí někdo prudce vytrhl. Donutil jsem se maličko pootevřít oči. K mému překvapení mě držel Harry a ne nějaká příšera.
,,Lou..'' Pronesl tiše. Když jsem se jakžtakž uklidnil a uvědomil si, co se tu stalo, snažil jsem se z této trapné situace nějak vykluznout. Nenapadlo mě nic lepšího než smích, tak jsem se začal smát. Nejdřív tiše a pak už z plných plic. Harry se na mě jen nevěřícně podíval, zakroutil hlavou a začal se taky smát. Tak jsme tam v obětí stáli, smáli se a kolem nás byl hotový šlehačkový ráj..
Úklid toho nepořádku se nám lehce zvrtnul, takže si nemyslím, že bychom si nějak pomohli, spíš naopak. Raději jsme toho nechali, společně se nasnídali a sešli do přízemí, kde si Em spokojeně pila kakao a hrála s Edem.
Byla sobota, holky se vytratili do města, což mi vůbec nevadilo... S Harrym jsme nandávali nádobí do myčky, když se mě najednou zeptal, co se to mezi námi vlastně děje. Téhle otázky jsem se docela bál, protože jsem sám nevěděl, co k Harrymu cítím, ale rozhodně jsem nechtěl, aby to přestalo. Chtěl jsem se nějak nenápadně vyhnout odpovědi, Haz to ale vytušil a položil mi tu otázku znova. Nechtěl jsem to probírat tady v kuchyni, tak jsem ho chytil za ruku a s tichým pojď jsem ho vedl do knihovny. Když jsme vyšlapaly ty nekonečné schody, byli jsme tak ufunění, že po romantice, kterou tahle místnost nabýzela, nebylo ani vidu, ani slechu. Těžce jsem usedl na starý gauč, který jsem si vzal od dědečka, a dlaní poklepal na místo vedle mně. Harry si přisedl. Neuběhla ani minutka a už si dal nohy přes opěradlo a svou hlavu si položil do mého klína. Podíval jsem se do těch jeho nádherných oček a zapoměl, že jsem mu chtěl něco vyprávět. Když jsem si namotával kudrlinky na prsty, zavřel oči a sladce se usmíval. Nechtěl jsem ho vylekat a tak jsem začal šeptem vyprávět...
Vyprávěl jsem mu o Chrisovy, o tom, jak jsem ho miloval, co jsme spolu prožili, a jak odešel. Z mé lékařské kariéry jsem mu řekl vše, co jsem považoval za důležité, a trošku nenápadně jsem nevynechal ani tu část o Daphne a volném pracovním místě.
,,A pak, když jsem tě poprvý uviděl na operačním lehátku... vlasy se ti lepily na spocené čelo, od horečky, která se pořád nevzdávala, naopak spíš sílila. Uvědomil jsem si, že nejenom musím, ale že tě chci zachránit. O to výc jsem se snažil při všech krocík, co operace obsahovala. A pak, když jsm viděl tvou mamku, jak se trápý, chtěl jsem jí pomoct. Nechal jsem jí u sebe bydlet. Když jsi byl v umělém spánku a následně v kómatu, bylo to pro mě strašně těžké. Vím, že se ti to může zdát divné, vždyť jsem tě ani neznal, ale i tak jsem měl pocit, že do mého života patříš. A chtěl jsem, abys i nadále v něm hrál svou roli. Pak, když ses jednoho krásného dne probudil, jsem cítil, že to pro mně Bůh udělal, za ty nesnesitelné chvíle, kterými jsem si musel projít, když jsem stratil Chrise. Cítil jsem, že když jsi to zvládnul až sem, zvládneš to i nadále a já jsem to chtěl zvládat s tebou. Neměl jsem v plánu tě hned políbit a takhle to všechno pokazit, ale tys mi tak nějak nedal na výběr, takže to je i tvá chyba.. A..'' Než jsem stačil doříct těch málo slov, co mě ještě napadaly. Haz mi jemně přiložil ukazováček ke rtům, druhou rukou mi pohladil po narůžovělé tváři a setřel mi neposednou slzy, která si našla skulinku na vyklouznutí z pod mých řas.
,,Nic jsi tím nezkazil, Lou. Vím, že jsem ti už mnohokrát děkoval, ale dovol mi ještě jeden dík. Tenhle je speciální, je za to, co jsi udělal pro mamku. Vím, že jsme na tom nebyli finančně zrovna nejlím, a mamka ani toho, co se týče psychycké stránky, ale to teď není důležité. Když jsem viděl Em, jak nadšeně mamce ukazuje panenku, kterou jí strejda Lou koupil, bylo opravdu..nádherné...''
To už jsem se neudržel a své rty přitiskl na ty jeho a oplatil jsem mu stejnou dávkou to, jak mě přerušill v té mé... Tentokrát chutnali báječně, neříkám, že příchuť kuřecího masa a bramborové kaše nebyla rajcovní, ale tohle bylo přece jenom něco jiného! Asi po vteřině, co jsem s ním měl spojené rty, mě napadalo spoustu úchyláren, ale neodvážil jsem se k nějaké odhodlat. Moc by se mi líbilo strhnout z něj to triko, kalhoty a vzít si ho do parády, dokud by po celém domě neřval mé jméno, ale nechtěl jsem rušit tuhle vzájemnou chvilku. Opatrně jsem se vymanil zpod Harryho, který moc dobře nechápal mé počínání. Silou jsem kopl do boku sedačky. To co následovalo dál, bylo velmi komické. Tenhle gauč je nastavený tak, že když silně máčknete pravý bok chvilku se nic neděje a pak se propadne a stane se z něj vysouvací postel, která ve vteřině vystřelí dopředu. Ve finále pak vypadá jako větší postel. Já jsem na tenhle sistém zvyklý, takže mě ani nenapadlo varovat Harryho. Ten na mě prvně koukal jako na blázna, když jsem silně nakopnul vlastní sedačku, ale když se najednou propadl a vymrštil dopředu vydral ze sebe hotový řev, za který by se nemusel stydět kdejaký doborodec, když lovil mamuty. Začal jsem se smát, ale když jsem uviděl jeho dokonale zmatený pohled sesedl jsem si vedle něj a jakoby se nic nestalo, tiše jsem prohodil:,, Abychom měli víc místa..''
Zatímco jsem si už spokojeně ležel na boku a zaujatě sledoval, jak to ten jouda ještě pořád rozdejchává, uvědomi jsem si jednu věc.
Bude to mít se mnou těžký, ale pro lásku se přece musí trpět ne?
Ani jsem si nevšiml, že si za mnou přilehl, dokud jsem neucítiljeho ruku, kterou mi přehodil přes bok...
Tak jsme tak jen leželi a užívali si přítomnost toho druhého.
Trošku nečekaný konec, asi tak jako u všech dílů! :d Mno, doufám, že se vám díl líbil!
děkuji všem, kteří mě odmění voutíkem! S láskou vaše,
Kate.Pros..