Tento díl jsem psala v hodině chemie, takže to tak vypadá:D :D
I přesto vám přeji krásné počteníčko! Děkuji všem, co mou storku čtou.! :3 :3
,,Tak jak to šlo?'' Byla jedna z otázek, kterými mě zahrnul jen co jsem vyšel ze dveří.
,,U mě dobrý, ale ty jsi tu očividně zápasil s nepřemožitelným nepřítelem!''
Radši jsem snad ani nechtěl vědět, od čeho má hnědý flek na triku a kalhotech v místě rozkroku. Harry mě se smíchem stačil zastavit ještě dřív, než jsem začal uvažovat nad tím, co se tu za mé nepřítomnosti odehrávalo. Vysvětlil mi to docela jednoduše; kafe! Když jsem si z něj utahoval, že kafe je velmi zrádný nepřítel, ani jsem nepostřehl, že jsme došli k mému autu. uvědomil jsem si to až když Harry sáhl do zadní kapsy u džín, vytáhl klíčky, odemkl si, nesedl a nastartoval. Možná by mi dokonce ujel, kdybych se zavčas nevzpamatoval a nenasedl na sedadlo spolujezdce.
Po celém dni na mě padla nečekaná únava. Opřeů jsem si hlvo o okno a kochal se výhledem na noční město osvětlené pouličními lampamy, které všemu dodávaly žlutý nádech. Sem tam jsem se podíval na Harryho. Seděl uvolněně na sedadle, levou rukou ladně svíral volant a pravou měl opřenou o opěradlo. Světélka z palubní desky mu jemně osvětlovala obličej. Stíny od kudrlinek mu na čele dělay prapodivné motivy. Nebyli jsme ani v půlce cesty, když jsem se poddal světu snění a nekonečných možností.
Znáte ten stav, když napůl vnímáte, co se děje kolem vás, ale napůl spíte? Tak přesně takhle jsem to měl já. Slyšel jsem, jak na mě někdo tiše mluví, ale nerozeznal jsem přesná slova. Zaslech jsem tiché dohadování, které náhle ustalo a vystřídalo jej tiché zvuky otevírajících se vart do garáže. Na chvíli jsem se vrátil do svého snu, kde jsem byl u lesa a pořádal piknik. Čekal jsem tam na někoho. Najednou mě obklopil takový šťastný pocit. Neuměl jsem si ho vysvětlit, ale možná to bylo osobou, která se ke mně blížila z poza lesa. Neviděl jsem jí do tváře. I tak jsem však byl okouzlen její krásou. Do zad jí svítilo ranní slunce. Z mého pohledu to vypadalo, jako když by kolem sebe měla svatozář. Najenou se celá situace změnila a já spatřil mladého muže, který se až neuvěřitelně podobal Harrymu. Jen jedním se od mého Harryho lišil. Velká rána na hlavě, ze které mu tekla krev, mu začínala na čele a táhla se přes oko, tvář a zasahovala až do roztržené tváře. Jeho pohled byl tak nelítostný, až mrazivý, ale zároveň nepřítomný. Pak jsem si začal všímat okolí. Velká lípa na nás vrhala stín a dělala jště větší tmu, než která tam doopravdy byla. Chtěl jsem se Harryho dotknout, ale když jsem k němu vztáhl ruku, narazil jsem do něčeho průhlédného. Teď jakoby se celá scéna rozsvítila. Uvědomil jsem sei, že Harry leží na zádech a to něco, do čeho jsem narazil, bylo víko? Tmavou oblohu proťal blesk, který ozářil Harryho rakev. Burácející hrom tomu dodal horrorovou atmosféru. V tu chvíli se moje pocity rozdělili. V mé hlavě si mašlenky létaly jak si chtěly. I přes to jsem však cítil ten pocit ztráty a odloučení. Moje tělo se však chovalo nelítostně a surově. Viděl jsem svou paži, jak sebou trhla směrem dolů. V ten moment se kolem mě začali hrnou postavy v černých kápích. Seřadili se kolem Harryho rakve a každý na ní položil svůj amulet. I přes všechno jsem se začal usmívat. Má ruka zopakovala předešlý pohyb. Jedna postava za mnou přišla. Měla obličej těsně u mého. Pak se vše odehrálo tak strašně rychle i pomalu zárověň. Do ruky mi vložila jakýsi kus látky. Hodil jsem jí na rakev stejně, jak to udělali všichni. Najednou jsem zatáhl za provaz, který mi vysel podél těla a končil u mého pasu. Najednou jsem seděl u hrobu na hřbitově. Byl jsem smutný, nevěděl jsem přesně, čí to byl hrob, ale vím, že mi tna té osobě hodně záleželo. V pozadí jsem uslyšel písničku fix you. Rozplakal jsem se.
Z tohoto strašlivého, nesmyslného snu mě probralo jemné trhnutí. Začal jsem si uvědomovat, že se mi to jenom zdálo, avšak slzy mi po tvářích tekly pořád. Cítil jsem, jak mě někdo zvednul do náruče. Nechěly se mi otevírat oči, protože jsem věděl, že bych se probudil, což jsem nechtěl. Definytivně mě probudil zvuk, který proťal nerušené ticho, jež mě obklopovalo. Zaslechl jsem hlas blízko mé hlavy. Pomalu jsem otevřel oči a zjistil, že mě doopravdy někdo drží v náruči. Ten někdo byl Harry a nesl mě jako nějakou princeznu. Očividně mě nesl do mé ložnice. Tiše otevřel dveře a rozsvítil světlo, které mě dokonale oslepilo. Opatrně si sedl na mou postel, při čemž mě pořád držel v náruči. Opatrně jsem otevřel oči. Naše pohledy se setkaly, ale ne jen na chvilku, díval jsem se mu do očí dlouho. Pak jsem se na něj usmál a položl se hlavu a jeho rameno.
,,Budu muset jít..'' Pronesl to tak tiše, že jsem to sotva slyšel. čekal jsem, že se zvedne, hodí mě na poste a prostě odejde, ale Harry se ani nehnul a nevypadal, že by se mu někam chtělo. po chvilce se přecejenom zvedl, jemně mě položil na postel a šel ke dveřím. Než však stihl opustit mou ložnici,zastavil jsem ho.
,,Harry?''
,,Ano, Lou?''
,,Mohl bys...''
Harry zhasnul světlo. Obklopilo nás pološero. Viděl jsem jen jeho obryz, jak se blíží k mé posteli, na které jsem právě seděl a ani nedýchal. Prostě jen vyčkával, co ten kudrnáč udělá.
,,Nechtěl bys zu zůstat se mnou?'' I přes všechen strach jsem sebral ovahu a zeptal se ho.
,,No, když chceš.'' Docela potichounku pošeptal a sedl si vedle mě na postel.
Nechtělo se nám spát, tak jsme se zády opřeli o čelo postele a povídalli si. Po dlohých hodinách otázek, kdy jsem se o něm dozvěděl prakticky vše, na mě dolehla, dneska už po druhé, únava. Harry se mě na něco ptal, když jsem si hlavu položil na jeho rameno, a odpálil se do říše klidných, krásných a nerušených snů.
V noci mě probudilo štěkání souseedova psa. Úplně jsem zapoměl, že tu je Harry se mnou, takže když jsem se otočil a uviděl jeho tvář osvíceou měsícem, který sem pronikal střešním oknem, strašně jsem se ho lekl. Jsn co jsem se z toho šoku vzpamatovl, uvědomil jsem si, že máme propletené nohy a že mi ten lumpík sebral všechnu peřinu! Opatrně jsem mu jí začal brát zpátky, přičemž se zašal komicky mračit a držel jí ještě pevněji. Takže jsem se k němu musel více přitulit, aby na mě taky dosáhla. Co jiného jsem měl asi dělat že? Když jsem myslel, že už konečně usnu, Harry mě probral tím, že si přese mně spokojeně přehodil levou ruku a přitáhl si mně ještě blíže. Něco nesmyslného ze spánku zašeptal a znovu usnul.
V pokoji nastalo tich přerušováno pouze dvojicí pravidelného oddechování.
Ráno mě probudila nečekaná rána, kterou způsobila Harryho ruka a má tvář. No chápete to? V noci mi bere peřinu, ať už úmyslně nebo nevědomky, a ráno mi vrazí facku? V klídku si ležím, když v tom se Harry prudce otočí mím směrem a levou rukou mi jednu vrazí! V první chvíli jsem si myslel, že to udělal naschvál, ale když jsem se rychle posadil, zjistil jsem, že ještě furt spí a naprosto netuší, že mě tu takle šikanizuje!
Zvedlul jsem se, přičemž jsem mírně zavrávoral, takže jsem musel sesednou znovu na postel a nechat mí tělo trošku se probrat. Na druhý pokus jsem v pohoodě došel do koupelny, do ktré se dalo jít přímo z mého pokoje, opřel se dlaněmi o mramorovou desku, ve které byla umístěna dvě umyvadla a podíval se na svůj odraz do zrcadla. Kromě červené skvrny, vyjímající se na mé tváři, jsem vypadal jako každé ráno; děsně! doufal jsem, že tudená ranní spracha to trošku zlepší! prvně jsem si myslel, že to bude jen rychlá ranní sprška, ale jen co na mězačaly dopadat první studené kapky, změnil jsem názor. Toto bude hodeně dlouhá sprcha! prvně jsem si umyl vlasy, potom gelem tělo a potom speciálním gelem obličej. Vylezl jsem, až když mi začala být zima. Ručním jsem si obmotal kolem pasu a vyčistil si zuby. Málem jsem zapoměl na deodorant, což by byla osudová chyba! Sem tam mi z mokrých vlasú skápla studená kapička vody, přejela přes záda a vsákla se do ručníku. Nechtěl jsem Harryho vzbudit, ale do něčeho jsem se obléct musel, takže jsem opustil koupenu a přešel ke své velké skříni, která zabírá celou jednu stěnu v mé ložnici. Otevřel jsem všechny šuplík a dvířka od všech polic, abych zjistil, že tu nic nemám! musl jsem teda dojít do šatny, která byla hned vedle koupenly a vybrat si oblečení tam. Jako jasná volba byly mé oblíbené ponožky, které měli na nártu našitou hlavu prasátka. Nakonec jsem si vzal šedivé tepláky, černé triko prasátka a šel jsem. Daleko jsem se však nedostal, protože mě naprosto uchvátil pohled na Harryho, jak se rozvaluje v posteli, a naprosto nevnímá okolní dění. Opřel jsem se o futra dveří a fascinovaně ho pozoroval..
Huh, další díl je na světě. Taky vám příjde, že píšu čím dál tím větší kraviny? :D
No... I tak mě to pořád baví! :D
S Láskou vaše,
Kate.Pros! :3