Venku doopravdy sněží,
Čas dále dopředu běží,
Já nepřestávám se bát,
Co by se tak zítra mohlo stát.
Třeba bude hůř než dnes,
Při té myšlence přepadl mě děs,
Bojím se, že už to nevydržím,
Bojím se, že slzy na uzdě neudržím.
Sedím upřostřed postele,
Ruce omotané kolem sebe,
Třesu se a brečím,
Snažím se vyhnout těm mučivým křečím.
Bolí to, že nemáš zájem,
Není to žádná procházka rájem,
Trpím tím jako blázen,
Ale srdce odmítá klesnout na zem.
Stále se to snažím zvládat,
Neustále musím bolest ovládat,
Neustále se cítím sama,
Mám chuť viset za smyčku lana.
Chci objetí od tebe,
Chci tvou lásku jen pro sebe,
Nevím jestli ještě něco cítíš však,
Když mi nepřestáváš ubližovat.
Chtěla bych zpátky náš vztah,
Když jsi mě nepřestával milovat,
Teď mě jen od sebe odháníš,
Životu beze mě se nebráníš.
Ale já prosím, škemrám,
Ještě jednu šanci dej nám,
Daruj mi svou lásku,
Nezlomím ti srdce, slibuju, miláčku...