Oheň

9 3 0
                                    

Mluvili jsme spolu po takové době,
Chybíš mi, chybím já tobě?
Hned jakmile uslyšela jsem tvůj hlas,
Najednou zastavil se čas.

Zase jsme to byly jen já a ty,
Smích a pitomý brepty,
Vzpomínky na to jaký to bylo,
Než se nám to pod rukama rozbilo.

Hned otevřela se mi rána,
Při vzpomínce, jak jsme volávali do rána,
Nebo jak jsi vedle mě lehával,
Sahat ti po těle mě nechával.

Byl jsi všechno, co jsem kdy chtěla,
Ale nejspíš, jsem tě mít neměla.
Pořád vzpomínám na ty chvíle,
Od kterých uběhly už dlouhé míle.

Myslím na začátek toho všeho,
Na dobu kdy jsem byla jenom jeho.
A najednou jsem nebyla jen jedna,
Byla jsem rozpůlená pro dva.

Každý měl jste půl srdce mého,
Mně nezbylo nic, kromě pláče letmého.
Můj život se rozdělil na dva světy,
Kopírovala jsem dvakrát všechny věty.

Ty jsi moji lásku bral,
On ji pro tebe doplňoval.
Vlastně vystačili byste si sami,
Jenže já nedokázala nebýt mezi vámi.

A najednou jsem jeden svět rozbila,
Při té vzpomínce řasenka se mi rozpila.
Nic nezbylo po něm,
Jen bouře a oheň...

Smutnější chvilkyKde žijí příběhy. Začni objevovat