Nazvaná

61 6 5
                                    

Nazval mě růží bílou,
Co zlomila se pod velkou sílou,
A možná má pravdu,
Jsem zlomená, opravdu.

Nazval mě nevinnou,
Bolesti snad brzy pominou,
Drží pohromady všechny moje rány,
Jako náplast mě před rozpadem chrání.

Nazval mě křehkou,
Jen neví, že plním úlohu nelehkou,
Poté řekl, že jsem silná,
Ve mně probudila se víra.

Nechal mě mu věřit,
Všechno mu bezpečně svěřit,
Vytváří mi úsměv na tváři,
I když už dávno nezářím.

Snaží se o můj pocit dobrý,
Je vážně neuvěřitelně hodný,
Ale i on má malé mouchy,
Nedokáže krotit své historické touhy.

To je ale jen detail, ne?
Hlavně, že je to upřímné.
Má srdce na správném místě,
I když je složité, stále je čisté.

A já se ptám,
Propadla jsem hrám?
Nebo to takto vypadá,
Když někdo rád tě má?

Věnováno @The_Forest_Soul 🌸

Smutnější chvilkyKde žijí příběhy. Začni objevovat