Smysly

27 3 3
                                    

Sedává tam,
Úplně sám,
Se sluchátky v uších,
Že sleduju ho, netuší.

Nikdo ho nemá rád, jen já,
Jsem jím naprosto očarovaná,
Ostatním přijde arogantní, to on je,
Ale na mě se občas usměje.

Najednou pozval mě na kávu,
Hned takhle po ránu,
Byla jsem překvapená,
Ale jít s ním jsem chtěla.

Povídali jsme si, on se smál,
Šťastný u toho vypadal,
Je mnohem jiný, než si všichni myslí,
Blízko něj selhávají mi smysly.

Z venku padouch, uvnitř gentleman,
Otevřel mi dveře ven,
Koukal na mě očima svýma,
Jako kouř šedivýma.

Rozloučili jsme se, šli každý sám,
Proč mě tak uchvátil? Se ptám.
Když byl hajzl, bylo to lehčí,
Ale teď? Moje srdce je stále křehčí...

Stalo se vám to někdy taky?

Smutnější chvilkyKde žijí příběhy. Začni objevovat