Křehká

40 8 2
                                    

Seděla tam večer tiše,
Šel jsem blíž, teď svět se točí,
Dívka co do deníku píše,
Upřela na mě své oči.

Uslyšela jsem šumění listí, jak nimi někdo šel,
Šum ustal, on však neodešel,
Vzhlédla jsem zpod řas,
Kolem nás zastavil se čas.

Tak křehká se zdála býti,
Černé vlasy, smutná tvář,
Snad nebavilo jí žíti,
Tak vytvářela si snář.

Jeho modré oči odráží něhu,
Topím se a nikde není břehu,
Vidím jeho ďolíčky v růžových tvářích,
Připomínají mi prohlubně v bílých polštářích.

V šedé byla oblečena,
V mých očích však princeznou,
Pod světa tíhou skrčena,
Jdem spolu tmou líbeznou.

Držel mě za ruku, vedl mě tmou,
Naše srdce láskou žhnou,
Život tohle nám přál,
Všechno složil nám k nohám.

Vyvedl jsem jí z temnoty,
Odhrnul vlasy z čela,
Polibkem ztvrdil jistoty,
Tak jak to vždycky chtěla.

Po tváři jedna slza mi ztekla,
Malinko jsem se jí lekla,
Ale byla to slza štěstí,
Ty přece vždycky dobro věstí.

Rozloučení objetím,
K domovu mé kroky míří,
Snad brečela dojetím,
Cesty se však znovu zkříží.

Sledovala jsem, jak se ztrácí v dáli,
Neodcházej, mé rty si přály,
Odešel jsi a neohlédl se zpět,
Mrkla jsem a přestala do dálky civět.

Skrz víčka vidím její oči,
Až tahle noc konečně skončí,
Půjdu znovu za svou vílou,
A předám jí růži bílou.

Uběhlo pár dnů,
Ty stále nejsi tu,
Nezavolal jsi, ani nenapsal,
Zapomněl jsi, nebo se na mě vykašlal?

Z rána za svou milou spěchám,
Chůzí stále rychlejší,
Bílé světlo, rychlost přidám,
Ani to však nestačí.

Sedím u okna, myslím na tebe,
Koukám na mraky, na nebe,
Už to bude rok,
Co obral tě o život jeden cvok...

Tahle básnička vznikla spoluprácí, s tvrdohlavým The_Forest_Soul :D Najdete ji tedy i v jeho sbírce LESNÍ MYŠLENKY (cca kolem 16.h), určitě stojí za to, aby se do ní nahlédlo (:
Doufáme, že se vám líbí ❤️

Smutnější chvilkyKde žijí příběhy. Začni objevovat