„Vyrušili jsme vás?“ zakmitá nadrženě obočím nejmladší ze členů a celou si mne prohlédne. Cítím, jak rudnu. Stát jen v kalhotkách a tričku před bandou mladých kluků není moc příjemné.
S Niallem si vyměníme pohledy. „Ani ne,“ odpovím za oba a pokusím se o přesvědčivý úsměv. „Jen.. jsme si povídali.“
Bože, Emily, lepší výmluvu si vymyslet nemohla? vysměje se mi podvědomí.
„Jo, povídali,“ Zayn si to opět přebere po svým.
Louis přikývne. „A co jste tak důležitého řešili, když jste byli slyšet až sem?“ zvedne obočí tázavě a snaží se zamaskovat pobavení.
„Ach, ach, Nialle,“ začne vzdychat Harry a u toho se snaží napodobit můj hlas. Všichni v místnosti, krom mě a Nialla, vybuchnou do smíchu.
„Kdy jste se vrátili?“ optá se Niall ve snaze změnit téma konverzace.
„Dost brzo na to, abychom všechno slyšeli,“ odpoví Louis, div se neudusil od smíchu. Docela mě to překvapuje – Louis se směje vtípku na můj a Niallův účet. Jakože se bude smát Niallovi to chápu, ale že i mě? On byl vždycky ten, kdo se tomu snažil zabránit. Když Harry nás začal napodobovat, myslela jsem, že vyletí a popere s Niallem, ale ono nic. Smál se. Nevadí mi to, jsem možná i ráda.
„Tak jo, konec srandy,“ utírá si oči od slz Liam, „jdete s náma grilovat?“ zeptá se a v rukou drží tác a na něm namarinované maso.
„Neblbni, oni musí pokračovat v konverzaci,“ neodpustí si poznámku Zayn a všichni se začnou opět smát.
„Ráda bych, ale zítra mám perný den. Měla bych jít.“
„Ale, Emily, chvilinku,“ přemlouvá Louis.
Pohlédnu na Nialla, který mě prosí pohledem. „Tak dobře, ale už žádné blbé poznámky.“
Všichni přikývnou, div jim neprasknou hlavy od zadržovaného smíchu.
„Jdu se převléknout,“ oznámím a na místě se otočím. Rychlým krokem přecházím obývák a schody beru po dvou. Proklouznu k Niallovi do pokoje a začnu hledat své oblečení. Podprsenka na skříni, tričko na okně, kraťasy na kytaře. Konečně mám všechno, takže se mohu převléknout. Sundám si bílé tričko, když v tom do pokoje vstoupí blonďáček, vyjeknu.
„Fuj. Co řveš?“ nechápe. Drží se za srdce a hází po mě tázací pohledy. Takové, jaké umí jen a jen on.
Začnu se smát. Obléknu si podprsenku a přistoupím k němu, abych jej políbila. Niall omotá své ruce okolo.
„Bez ní vypadáš líp,“ mrkne jedním okem a kousne se do rtu.
„Pokračovat v konverzaci nebudem,“ zasměju se a vymaním se z jeho objetí. Vratím se k posteli, kde se válí mé kraťasy a u toho se stačím leknout svého odrazu v zrcadle - sakra, já přibrala.
Niall si lehne na postel, ale tak aby na mě dobře viděl. Vypadá jak model na focení drahého prádla.
„Jsem tlustá?“ chytnu se za bříško.
Niall nakloní hlavu na stranu a pozorně si mě prohlíží. Ukáže prstem, abych se otočila o 360°.
Pomalu se otočím a když se opět objevím čelem k němu, zasténám.
„Co chceš slyšet?“ zeptá se zamyšleně.
„Pravdu.“
„Jo, přibrala si. Už tě nechci. Buď zhubneš, nebo je konec. Jasný?“ odpoví zcela vážně, ale jeho oči by se nejraději smály.
„Ty zmetku,“ zakvílím a hodím po něm polštář, jenž se nějak záhadně objevil na zemi.
Niall jej chytne a začne se smát. Sleze z postele a přistoupí ke mně. Ze zadu mě chytne za boky a políbí na holé rameno. „Jsi dokonalá,“ šeptne mi do ucha, až se z toho neklidně zavrním. Cítím úsměv na jeho dokonalé tvářičce. „Měli bychom jít, ať si nemyslí, že si povídáme,“ zasměje se a políbí na do vlasů. Pustí mě ze svého sevření a si přehodím tričko přes hlavu. Otočím se čelem k celému pokoji a spatřím Nialla, jenž si obléká tričko.
„Jsi si jistá, že ti nebude zima jen v kraťasech?“ optá se starostlivě.
Pokrčím rameny. „Nic jiného nemám.“
„Počkej,“ ukáže prstem a zajde do nějaké místnosti, jenž se nachází na zrcadlem. Po chvíli vyjde a v rukou svírá dva kusy oblečení. „Možná ti budou trochu větší, ale aspoň mi nezmrzneš,“ usměje se a podá mi je. Za tu chvíli co byl v šatně si oblékl černé tepláky a mikinu.
„Děkuju,“ usměju se a převléknu se. Obléknu si šedé tepláky, které na mě jen visí a na délku nohavic bych se věšla celá. Přes ramena přehodím jeho černou mikinu. Nenápadně si přivoním. Voní úplně stejně, jako všechno jeho oblečení – dokonale.
„Teď patříš ke mně,“ přitáhne si mě blíže k sobě a přichytí za boky.
Nechápavě zvednu obočí. „Vždyť jsem přeci tvoje.“
„Ale teď patříš do mého týmu,“ zasměje se a přitáhne mě k zrcadlu. Otočí mě a já si všimnu nápisu na svých zádech – Team Niall - stejný nápis má i on.
„Tak jdem, nebo to už fakt bude podezřelý,“ zasměje se a ukáže směrem ke dveřím, abych prošla první.
Na chodbu vyjde společně a rukou v ruce pomalu míříme dolů. Přes obývák, který pořád stejný – tmavý a tichý, do kuchyně, která žije. Eleanor, Jamie, Perrie a nějaká bruneta, kterou neznám, stojí zde a povídají si své ženské drby. Pozorně si onu neznámou prohlédnu. Vysoká, štíhlá postava. Dlouhé, rovné hnědé vlasy a snědá pleť. Moc přitažlivá teda není – mě se aspoň nelíbí.
„Emily, Nialle,“ zajasá Perrie s Jamie dohromady. Eleanor i neznámá na nás otočí hlavy. Eleanor se usměje a pospíchá mě obejmout, zatímco neznámá si mě prohlíží, jako vraha. Jamie i Perrie se přidají chvíli na to.
„Jo, abych nezapomněla,“ ujme se slova Eleanor s okouzlujícím úsměvem, „tohle je Sophia Smith – Liamova nová přítelkyně,“ ukáže na onu dívku, „Sophie, tohle Emily Newmanová– Louisova malá sestřenice a Niallova přítelkyně,“ představí nás.
„Ráda tě poznávám,“ promluví chraplavým hlasem a přistoupí blíže. No, na dívku má velice hluboký hlas. My asi kamarádky nebudem. Danielle je prostě Danielle.
„Co se stalo s Danielle?“ vyhrknu ze sebe a zkouknu Eleanor s Perrie, které jsou nejstaršími přítelkyněmi.
„Rozešli jsme se,“ odpoví za dívky pochmurně mužský hlas pocházející ze dveří na zahradu. Otočím se za hlasem, za kterým se schovává Liam. V rukou drží tác a zklesle do něho hledí.
„Proč? Co se stalo?“ Nechce se mi tomu uvěřit. Byli spolu tak šťastní. Nechápu to.
„Prostě to neklapalo. Poté nehodě. Byli jsme od sebe tak odtažití, vyhýbali jsme si,“ odpoví po několika minutách pečlivého výběru slov.
„To me mrzí,“ přiběhnu k němu, abych jej obejmula. - Vážně mě to mrzí. Danielle jsem milovala.
„Pojďte, už je skoro hotovo,“ přiběhne Harry a zase zmizí.
Všichni se do jednoho vypakujeme na zahradu a posadíme k velkému stolu, kde se nachází talíře, příbory, různé omáčky, zelenina, limonády a nějaký alkohol.
Usednu vedle Nialla a vedle Perrie ke konci stolu. Blondýnka sedí na kraji, takže naproti nejspíš bude sedět Zayn. Naproti mě se posadil Liam a vedle něj Sophia. Louis, který stojí u grilu má na hlavě kuchařkou čepici a zpívají nesmyslná slova písní, pomalu dokončuje práci. Eleanor mu asistuje.
Když naloží poslední kousek masa na talíř posadí se k nám naproti Eleanor, jenž sedí vedle Jamie. Mezi Louisem a Niallem sedí Harry.
Na maso ve středu stolu se kluci nahrnuli, jako šelmy. Divím se, že se u toho neporvali. Po hádce mezi Niallem a Louisem o to, kdo mít větší kousek masa, jsme konečně, my dívky, mohly taky nabrat.
Udušeni chutností masa se nikdo neopovážil promluvit. Všichni vychutnávaly tu dobrotu, co společnými silami vyrobili.
Večer se pomalu dostává do půlky programu a já bych se měla vrátit na hotel, ale můžu vám říct, že se vůbec nechce. Tolik zábavy není každý den, takže tu možná i zůstanu přes noc. Louis zmizel do domu a chvilinku na to vrátil s flaškou vína a skleničkami tomu určenými. Moc tomu pozornost nevěnuji. Povídám si s Perrie a Liamem o tom, jak to vzniklo mezi nou a Niallem a jak jsem se měla u Lombotomových. Jen díky nim jsme si na ně znovu vzpomněla a taky na to, že se za dva týdny vracím zpátky do Cambridge - nechci!
„Ehmm, můžu vás požádat o pozornost,“ odkašle si Louis. Jako jediný stojí a v ruce drží skleničku s červenou tekutinou. Při otočení hlavy na něho jsem si všimla skleniček naproti každého člena stolu stojí sklenička s červeným vínem. Nejsem plnoletá, neměla bych pít. Hlavy všech se zvedly k Louisovi, který se zářivě usmívá na brunetku naproti němu.
„Chtěl bych vám něco oznámit,“ usměje se a jeho oči žáří radostí - ano, i v tom tlumeném světle je vidět jeho rozzářené oči, které by nejradši skákaly do vesmíru a ještě dál. - „Já a Eleanor se budem brát,“ oznámí na jeden nádech.
Čelisti všech ztuhnou a z úst se jim vymodeluje písmenko O. První, kdo se ze šoku vzpamatuje je Harry. Vyskočí a zavře z plných plic: „Yeah!“ Začne pobíhat okolo stolu, jako malé co má radost z nové hračky. Nakonec se zastaví u Louise a bratrsky jej obejme. Nakonec vstanem i my ostatní, abych jim popřáli.
„Harry, půjdeš mi za svědka?“ zeptá se ho Louis, když se spolu drží už v několikátém objetí.
„Jasně, brácho,“ odtáhne se od něho a otře si oči od slz. Vypadá šťastně, jakoby se zásnuby týkaly jeho. Jako kdyby měl být on, kdo si bere Louise.
Když jsem stála při Eleanor, tak jsem zaslechla, jak žádá Perrie, aby jí šla za svědka.
„A už víte, kdy aspoň přibližně?“ zeptá se Zayn.
Louis i Eleanor se na sebe podívají. „Ještě jsme o tom moc nemluvili, ale nejspíš někdy z jara,“ odpoví Eleanor při pohledu na Louise, který se na ni láskyplně úsmívá.
„Tak když už jsme v těch novinkách, tak my taky jedu máme,“ Perrie přistoupí k Zaynovi, který ji s radostí obejme, „jak víte. Zayn a já jsme zasnoubený už od léta, no a teď nedávno jsme se domluvili na termínu,“ usměje se.
„A ten je?“ zvedne obočí Harry. Je udiven ze všech novinek, které se tu právě dějí. Jeho dva bráškové se budou ženit.
„Patnáctého února,“ odpoví Zayn, „Liame, půjdeš mi za svědka?“
Liam celý ztuhne. „Já?“
Zayn přikývne.
„Moc rád, brácho,“ příjde k němu a obejme jej.
„Emily,“ zavolá mé jméno blondýna stojíc u černovlasého polo pákistánce.
Ohlédnu se na ni a usměju se.
„Budeš má speciální družička?“
Zalapu po dechu - její družička? A speciální?
„Se Zaynem bychom byli rádi, kdyby si nám přinesla prstýnky,“ usměje se.
„Moc ráda,“ slzy se mi vženou do očí.
„Zayne, Perrie, jako fakt?“ zvedne tázavě obočí Louis. - Vypadá naštvaně.. Proč?
„Problém?“ Zayn udělá stejný výraz, jako Louis.
„My chceme, aby nám Emily přinesla prstýnky,“ zkříží ruce na prsou a dupne si - no prostě malej kluk v dospělým těle. A teď mi vysvětlete, jak může tohle pako ženit?
„Poperte se o mě,“ prohodím sarkasticky a protočím oči.
„S radostí,“ procedí mezi zuby Louis a plivne si do dlaní. Jemně si je promne a prudce se rozeběhne proti Zaynovi za doprovodu jeho šíleného řvaní. Shodí Zayna na zem a začne mlátit. Z našeho úhlu to vypadá reálně. Nejdříve jsme se všichni zhrozili, ale jakmile jsme uviděli, jak se Perrie směje, pochopili jsme to.