3. Díl je tu :3
Přeji příjemné počtení! xx
Zdálo se mi, že tu něco nehraje. Když jsem se blížil k čekárně, kde mě měli čekat Harryho příbuzní a kamarádi, neslyšel jsem žádné hlasy, žádné šoupání židlemy, žádné vzliky.
Bylo hrobové ticho. I když jsem touhle chodbou procházel i několikrát denně, začala mi nahánět strach. Když jsem otevíral dveře, které spojovali čekárnu s chodbou, nepocítil jsem ten pocit, jenž jsem měl vždycky. Cítil jsem strach. Počkat...Strach? ,,Sakra Tommo! Vzpamatuj se!'' řekl jsem si pro sebe. Vstoupil jsem do místnosti, kde měli být, ale nebyli. Počkat.. Tam v rohu někdo je. Právě jsem začal proklínat tu rozbitou zářivku, dídi které tu bylo pološero. Přistoupil jsem blíž. Úplně vzadu v koutě seděla žena a vedle ní malá hholčička.
,,Dobrý den.'' Pozdravil jsem je. Ta holčička si dala ukazováček na rty a pošeptala mi:,, Maminka spí!'' Musel jsem se pousmát, jak je starostlivá. ,,Já sem Doktor Louis,ty jsi Harryho sestrička..?'' ,,Ema'' Doplnila za mě, a ukázala mi nádherné ďolíčky ve tvářích. ,,No přišel jsem jen říct, že Harrymu se vede dobře.'' ,Takže ho už nebude bolet srdíčko? ,,Ne, už nikdy.''
Když jsem se zvedal k odchodu, Em hlasitě zakručelo v přiše. Jenom mi na vysvětlenou pověděla:,,Mám v bříšku medvídka!''
,,Ten medvídek má asi hlad, co?'' Zeptal jsem se pobaveně. Kývla mi na souhlas. ,,Tak pojď, půjdem se podívat do bufetu, určitě tam budou mít nějakou dobrůtku.''
Hned jak jsem jí to nabídl, seskočila z lavičky a přiběhla ke mě. Chytl jsem jí za ruku, a zamířili k bufetu, kde si vybrala housku se šunko a okurkou, a čokoládovou tyčinku. Když jsem viděl náš odraz na skleněných dveří, zaleskly se mi oči. S Chrisem jsme si vždycky chtěli adoptovat nějaké dítě...
Když jsme se vraceli, na chodbě panoval zmatek a všichni křičeli Emy jmého! ,,Hej!'' Řekl jsem zvíšeným hlasem. ,,Řekne mi někdo, co se tady děje?''
,,Stratilo se dítě!''
,,Komu?''
,,Nějaké ženě. Čekala v čekárně, a nejspíš usnula, a když se vzbudila její dítě bylo pryř!!''
Poíval jsem se na malou Em, která byla z toho rozruchu celá nesvá.
,,Nebyla to náhodou paní Stylesová?'' Zeptal jsem se jedná sestry.
,,Ano, mám pocit, že ano.''
,,No tak se všichni uklidníme, protože to vaše ztracené dítě stojí vedle mě. Byl jsem jí kopit něco v bufetu, a teď když dovolíte si půjdu promluvit s její matkou.''
,,Mamí!'' Vykřikla Em, když jsme vešli do čekárny. ,,Zlatíčko moje!'' Vykřikla uplakaná žena vděčným tónem. Na to, že jí může Být tak o deset let víc, než mě, vypadala velice dobře a udržovaně.
,,Dobrý den'' pozdravil jsem jí. ,,Chtěl bych se vám omluvit, nechtěl jsem způsobit takový zmatek, jen jsme si byly koupit něco k snědku.''
,,Oh.. V pořádku. A co Harry? Mohla bych ho vidět?''
,,Věřte mi, tady je v dobrých rukou. Teď je ještě v umělém spánku, ale až se probudí budete první, kdo s ním promluví.''
,,Děkuji, zachránil jste mu život!''
,,Je to má práce. Omluvám se teda, a s dovolením už půjdu. Těšilo mě. A mimochodem, máte úžasnou dceru.''
,,Naschle!'' ,,Ahoj, Louisi'' Pozdravila mě ještě Em, když jsem byl na odchodu.
Během dne jsem ještě musel na schůzi, pak mě čekaly dalsí operace a já jsem neměl čas si chvilku odpočinout. Po skončení směny, mě vystřídal Doktor Payne, který je můj soused přes ulici, a tudíž i dobrý kamarád. Poprosil jsem ho, aby mi hned zavolal, kdyby se Harrymu, nebo jiným mým pacientům nějak přitížilo. Než jsem ale odjel domů, chtěl jsem se podívat, do čekárny, jestli tam nejsou ještě nějací rodiče. Vždy je posílám se vyspat, protože tady nám stejně nepomůžou.
V čekkárně už neby nikdo, kromně malé Em, a její mamky.
,,Co tady ještě děláte? Měli by jste jít domů!'' Navrhnul jsem paní stylesové.
,,My nemůžem, zůstaneme tady.''
,,Děje se snad něco?'' Podivil jsem se a přisedl si k ní.
,,My...Zůstaneme tady přes noc.!!''
,,Paní Stylesová, mám vystudovanou psycholigii, a něco mi říká, že mi neříkáte pravdu...''
,,No...''
,,Poslouchám.'' Vybídl jsem jí s menším ůsměvem na tváři.
,,Já... přišla jsem v exekuci o byt, takže bydlíme u rodičů, ale ti bydlí přes 100 kilometrů odsud a já nemám peníze na cestuy z domu k Harrymu, a zase zpět každý den..''
Tohle mě dojalo, najednou mě však něco napadlo. ,,Víte co....?''
,,Ann Stylesová.'' Dořekla za mě.
,,Těší mě, Louis Tomlinson.'' podtřásli jsme si rukou. ,,Víte co Ann, pojďte se mnou.''
,,Co? Kam?'' Podivila se .
,,Mám velký dům, mohli by jste u mě bydlet, dokud se Harry neuzdraví.''
Vypadala překvapeně, ale zároveň tak potěšeně. Myslím, že to byl pocit úlevy, co jí vykouzlilo ůsměv na tváři.
,,To by bylo od vás opravdu moc milé, ale nebude vám to vadit?''
,,Nenabízel bych vám to, kdyby mi to vadilo.'' Povzbudivě jsem se na ní usmál, a vzal spící Em do náruče.
Cestou domů jsme oba mlčeli, jen občas se ozvalo Eminino mumlání ze spaní. Když jsem zabočil k příjezdové bráně a dálkovým ovladačem jí otevřel, slyšel jsem Ann, jak si s ůdivem povzdechla:,,Máte nádherný dům.'' ,,Máš!'' Opravil jsem jí.
,,Jo, máš.'' Usmála se na mě.
,,Děkuji, navrhoval jsm si ho sám.''
Zaparkoval jsem auto před garáží a vyndal tu Šípkovou růženku, kterou nevzbudilo, ani buchnutí s dveřmi od auta. U vstupních dveří jsem prvně vyťukal kód, aby se nespustil alarm, a až poté odemknul. Zalitoval jsem, že mám v domě nustálí nepořádek, ale to asi Ann vůbec nezatěžovalo, protože byla naprosto uchvácená mou sbírkou obrazů v chobě, která spojovala verandu s halou, ze které se mohlo buď vejít do garáže, nebo po schodech do patra, nebo do kuchyně a obýváku a nebo taky na terasu.
,,Jsou..'' ,,Úžasné, já vím.'' Doplnil jsem za ní se smíchem a pyšně jsem se na ty obrazy podíval. Dostal jsem je jako dar od jednoho muže, kterému jsem oproval manželku.
V kuchini naštěstí nebylo nádobí od včerejška, protože jsem si k večeři vzal pouze jogurt s rohlíkem.
Položil jsem Em na křeslo, na kterém byl hebký černý potah.
,,Půjdu zaparkovat auto do garáže. Potom ti ukážu, kde je ložnice pro hosty.'' Řekl jsem Ann, když si naprosto fascinovaně prohlížela interiér domu.
Než jsem zaparkoval mého černého miláčka mezi má další auta, mohlo uběhnout tak pět minut, to ovšem stačilo Ann, aby usla. Takže než jsem se vrátil, spokojeně spala na gauči s malým úsměvem na tváři. Nechtěl jsem jí budit, tak jsem jí¨jen přikryl dekou. Em jsem vzal do náruče a donesl ji do postele, která byla v pokoji hned vedle toho mého. Spokojeně se zavrtala do peřiny a spala dál. Nechal jsem otevřené dveře, kdyby se jí něco stalo nebo tak.. Ve své hožnici jsem se svlékl a prošel do mé koupelny, do které vedli pouze jedny dveře, a to z mého pokoje. Takhle to mám u každé ložnice, aby měli všichni svůj klid.
Neměl jsem náladu na vanu, tak jsem si vlezl do sprchy. Omylem jsem však mýsto teplé vody zmáčkl studenou, takže jsem se pořádně lekl.
Když jsem byl hotový, oblekl jsem si pyžamové trenky a šel si lehnout. V momentě, kdy se my začaly klížit oči mi zazvonil telefon. ,,No to snad né!!!'' Zanadával jsem v duchu a rychle vyskočil z postele, aby ten vyzvánějící telefon na pracovním stole neprobudil všechny živé bytosti v tomhle domě. ,,Haló?'' ,,Dobrý večer Louisi.'' ,,Spíš noc!'' Opravil jsem Daphne. ,,Jo, omlovám se, že ti volám tak pozdě. Jen jsem ti chtěla říct, že zítřejší operace se odkládá, takže přijď až na třetí hodinu opoledne. ,,Oh.. Tak aspoň že tak.'' Řekl jsem už radostněji. ,,Tak děkuji a dobrou noc.'' ,,Dobrou!'' Dal jsem telefon na své místo a ulehl zpátky do postele.. Během okamžiku jsem usnul..
Thadá!! Olovám se za chyby, nebo překlepy a doufám, že se vám líbil i tento díl.
Vote nebo koment potěší :)
Kate.Pros xx