Ačkoli jsem v sobě měla trávy i alkoholu dost, dost na to aby jsem zalehla a spala jako zabitá byla jsem vzhůru. Nechtělo se mi ležet, tak jsem seděla na parapetu a cígarety odcvrnkávala pod okno, úplně ignorujíc kluky, kteří se na mě dobívali s tím, že by taky rádi trávu nebo že by rádi slyšeli co se stalo, protože Niall odmítá mluvit. Nebo ať jim dojdu pomoct protože pan Květák krvácí z nosu, na což jem pouze reagovala vytrčením tampónu ze dveří.
Niall ani pouta mě nezajmali. Nezajmal mě v tomhhle posraným baráku nikdo, což byl možná i důvod proč jsem si nabila bongo a v průběhu rána ještě telefonovala přes celou zeměkouli domů. Lukeovi. I přes počet stažených bongů, jsem byl rozmrzelá a depka mě doháněla. Nesnášela jsem to, i sama sebe že nevím co ze sebou dělat.
"Ať si kdokoli, nefetuj a jdi spát" zabrblal hlas, který se ozval po několikati pípáních.
"Teď mi křidíš" zahihňala jsem se. "Taky tě zdravím Hemmo"
"U tebe to o tom fetu platí dvoujnásob, Prdelko" zachraptěl se smíchem.
"Vyliž si Hemmingsi!"
"Tebe moc rád" pousmála jsem se, když jsem svoje panenky protáčela v sloup.
"Ty Lukeu.." začala jsem vážně a poté jsem řekla i větu, za kterou mohla moje skouřenost. "..nepřijel by si, prosím?" zašeptala jsem tichounce.
Chvíli bylo tich, ticho ve kterém jsem se ztrácela a bála jsem se opět se najít. "Jo II: Džo II,co bych pro tebe neudělal že?"
*****
Ráno jsem se vztekavě soukala do boyfriend jeanů a nadávala jsem proč musím mít vždycky nejvíc roztrhaný kalhoty co to jde. Až na pátý pokus se mi podařilo navlíct nohavici, aniž bych jí prostrčila nějakou z dir. Udýchyně jsem si přes hlavu natáhla crop top s logem skupiny mého nejdražšího kamaráda, kterému jsem včera jako malá holka volala. Bravo, vážně Horanová.
Peněženku i mobil jsem si zastrčila do kapsy a potichu jsem otevřela dveře, s nadějí že všichni ještě budou spát, což se ale nestalo. Moje naděje se rozbila jako domeček s karet, hned po ječení ze zdola. Nasraně jsem si dupla jako maalé dítě, přičemž jsem se okamžitě chytla za patu, kterou jsem udeřila až moc silně do země. Začátek dne, jak má být.
"Nialle ty hovado jedno"
Tohle mi zlepšilo den, ale jo, vážně.
"Dobré ráno delikvente" mávnul na mě Zayn, který zvedl pohled od svého iPhonu a úplně ignoroval ječící domácí sněm.
"Zapomněl si dodat půvabná"
"Neser mě Harolde" protočil oči v sloup Niall.
"Hele ty mlč, vidíš tu lednici?!" Liam otevřel lednici, kterou mě oslepil, protože se tam krom světla nenachzelo vůbec nic.
"Joy půjde se Zaynem nakoupit!"
"Ses posral? Mám taky svoje zájmy, ne vám tu dělat služku" uchechtla jsem se povíšeně a celou pravou půlkou těla se založenýma rukama jsem se opřela o futra.
"Tak teď bude tvůj zájem nákup, sama nemůžeš, jinak by ses vrátila s nákupkou drog a Zayn, vypadá že ti jako jediný rozumí" konstatoval Louis sedící na lince a chroupající cereálie, spíše zbytky a bez mlíka.
"To není tak zlý, stejně jsem potřebovala cíga" mikla jsem rameny bez náznaku protestu.
"Počkat, to si byla ty kdo naházel do růží ty vajgly?!" zhrozil se Harry, kterému se kudrliny narovnali a naježili se. Přísahám, že jo!
Polkla jsem. "Copak jsem jediná kdo tu kouří? Bože jsou tu další tři kuřáci"
"Proč to bylo pod tvým oknem?"
"Bože, nějaký posraný růže" protočila jsem oči v sloup a rozhodla jsem se opustit kuchyň.
"Posraný růže?!" zaječel ublíženě Harry, který se za mnou vyřítil. "To jsou-" zbytek už si nepamatuju, protože jsem vyšla ze dveří a zabouchla jsem je za sebou, abych se zase nemusel účastnit dementních raních rozhovorů.
Kurva. Zaklela jsem když jsem ucítila kamínky. Zapomněla jsem si boty i klíče. Zrovna při dramatickém odchodu. Přemýšlela jsem že si omlátím hlavu o ony dveře a dokonce i nad tím, že řestanu hulit. Ale svitlo mi ve chvíli kdy jsem uviděla otevřené okno, do chodby. Vběhla jsem do keře pod oknem, úplně ignorujíc moje bíllé ponožky a pomocí rukou jsem se přitáhla do okna.
"Co to děláš?" zarazil mě hlas Zayna, který se obouval a donutil mě zvednout hlavu.
"Jdu si pro boty?" nadzvedla jsem nechápavě obočí.
"Proč nejdeš dveřma?"
"Zapomněla jsem i klíče" vypískla jsem když jsem se už neudržela na rukou a spadla jsem do onoho keře. Vážně nechápu, proč je tu tolik květinovejch sraček. V tu chvíli na mě přistály i tmavě modré conversky. "Díky moc" zabrblala jsem.
*****
"Co koupíme?" vykřikla jsem, když jsem se na vozíku projížděla před Zaynem jako na závodní káře.
"Cokoli, tvůj bratr to stejně sežere" mikl nezaujatě rameny, když házel balení cereálii do vozíku.
"Takže to mám brát prostě podle toho co se mi líbí?" hodila jsem do vozíku pár balíčků brambůrek.
"Přesně tak" pokýval hlavou "..a ty mi prozraď odkud máš to hulení" lišácky se usmál.
"Chceš ozkoušel? Zvu tě na přátelské bongo" ušklíbla jsem se zpátky, bez sebemenšího překvapení.
"Tak pohni z nákupem, ať to podpálíme, zlato" usmál se, vytrhl mi vozík z rukou a rozběhl se s ním dopředu.
(.....) Skončilo to vozíkem přetékajícím jídlem všeho druhu i pití, které jsme usoudili, že vydrží pouze pár dní a v průběhu týdne budem muset opět na nákup, respektive někdo bude muset na nákup. Tašky jsme sotva oba pobraly aniž by jsme se nerozsekali nebo něco nevysypali. Špehové už vyhlíželi jedno z mnoha černých Roverů na příjezdovce, takže po našem příjezdu se ozvala hlásná trouba v podobě Nialla a všichni skřeti se seběhli do kuchyně.
Tašky jsem mrskla do kuchyně a oni k ní nalítli jako supy. Rychle jsem vzala Zayna za ruku a táhla jsem ho nahoru do svého pokoje abychom uskutečnili náš plán z obchodu.
Ovšem mě ani vednu nenapadlo že když tu kasanovu zhulím, tak mě políbí.