(Akita-inu,akita-ken)Povahaplemene
Akita inu je mimořádně věrný pes. Jsou zdokumentovány případy, kdy i deset let po smrti svého pána Akita chodil čekat na nádraží, odkud se pán vracel z práce. Jsou to příjemní a milí psi, kteří se velmi dobře hodí k dětem. Jsou velmi inteligentní, ale někdy trochu svéhlaví a příkaz vykonají, až když se jim zachce. Měl by si je proto pořizovat již zkušený chovatel. Samci jsou někdy příliš dominantní vůči jiným psům, což se dá minimalizovat brzkou socializací štěněte. Akita inu se velmi dobře a rychle učí, a proto se často využívá při canisterapii, a to i u nás. Akita se osvědčila i jako služební pes policistů a vojáků.
Popisakita inu
Je to velký, svalnatý pes s výškou v kohoutku kolem 61 až 67 centimetrů. Má hrubou, rovnou srst s hustou podsadou. Barva srsti je červená, sezamová, žíhaná a bílá. U prvních třech uvedených barevných variant musí být zřetelné "urajiro", což je bílá srst na tvářích, čenichu, hrudi, spodní straně trupu a na špičce ocasu. Lebka je v poměru k tělu se širokým čelem, středně dlouhou tlamou a silnými zuby s nůžkovitým skusem. Oči a uši jsou poměrně malé. Má rovný hřbet, silný hrudník a ocas výrazně zatočený nad hřbet. V průměru se dožívá věku 12 let.
KlasifikaceFCI
Podle klasifikace FCI (Mezinárodní kynologické federace) je akita inu zařazen do V. skupiny -špicové a primitivní plemena, sekce 5 - asijský špic a příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky. Oficiální zkratka v ČR je AI. Použití jako společenský, doprovodný a strážný pes.
Základnípéče o psa
Akita asi během 7 měsíců rychle vyroste do své konečné výšky, což by mohlo vést k domněnce, že jeho vývoj je ukončen, ale klouby a kosti jsou ještě „nedospělé", proto je potřeba psa nepřetěžovat. Ve výchově musíte být důslední, trpěliví, ale přátelští a počítat s tím, že akita inuje skutečně trochu tvrdohlavý pes.
Zajímavostí je, že srst akity je samočistící a postrádá klasický psí zápach.
Historieplemene akita inu
Název plemene vznikl podle prefektury Akita na severu ostrova Honšů, odkud toto plemeno zřejmě pochází. Druhá část jména „Inu", stejně jako „Ken" znamená v japonštině „pes".Plemeno akita inu je jedním z vůbec nejstarších psích plemen. Kosterní nálezy ukazují, že jeho menší předchůdci zde byli již před 5 tisíci lety. Původně byli používáni jako lovečtí psi. Byli schopni zadržet medvěda, stejně jako vysokou, ale pomáhali i rybářům nahánět ryby do sítí. S postupem času ale v Japonsku ubývalo zvěře a akita inu začal být chován samuraji, bohatými feudálními rodinami a císařským dvorem, a byla mu prokazována značná úcta. Jeho postavení bylo natolik výsostné, že poddaní ho nesměli vlastnit. Každý pes pak měl obojek takové barvy, která příslušela společenské vrstvě jeho majitele, přičemž císařův pes měl obojek zlatý. Byli jim přidělováni osobní ošetřovatelé a dokonce byly vydávány zvláštní zákony a nařízení, které určovaly, jak se k psovi chovat a jak s ním mluvit. V roce 1931 byl císařem vyhlášen za japonský národní poklad a byl zakázán jeho export.
Plemeno zažilo i zlé časy a téměř vymizelo, když byli psi používáni pro zápasy a v zájmu co největší výkonnosti kříženi s jinými plemeny, zejména mastify. Další těžké období nastalo za druhé světové války, ale po ní byl prolomen zákaz exportu a spoustu psů si američtí vojáci přivezli sebou domů. Tak začal chov v Americe, kde byl v roce 1956 založen první klub chovatelů.