Probrala jsem se v opuštěné budově. Nikdo nikde nebyl. Zvedla jsem se a rozhlédla jsem se kolem sebe. Ve dveřích na konci místnosti stála postava. Nemusela jsem na ní dobře vidět, abych poznala, o koho se jedná.
„Bucky si to ty?" promluvila jsem do ticha.
„Můžeš za to ty." vyšel ze tmy.
„Za co?" nechápala jsem.
„Za to, že mě ovládli. Za zmaření nevinných životů. Za zabití Avengers. Jsi za všechno zodpovědná. Mohl bych tě zabít, ale větší trest bude, když s tím budeš žít. Hnusíš se mi." pronesl ledově a odtažitě.
„Jak zavití Avenegs?" byla jsem zmatená.
„Sama to dobře víš. Přidala si se k matce a všechny je zabila. Jsi vrah." přímo mě vraždil pohledem.
„To bych přece neudělala. Vždyť mě znáš." snažila jsem se potlačit pláč.
„Asi jsem se spletl." pronesl arogantně.
„Bucky, prosím." nevydržela jsem to a začala jsem brečet.
„Vrahu. Už tě nechci v životě vidět." prskl a odcházel.
„Bucky, nechoď. Prosím." rozbrečela jsem se.
Kolem mě se objevili těla ostatních. Všichni byli mrtvý a já měla na rukou jejich krev. Rozbrečela jsem se ještě víc.
„To nemůže být pravda. Prosím ať je to jen sen." vzlykla jsem.
„Kate, probuď se." třásl se mnou Steve.
Otevřela jsem oči a vrhla jsem se mu kolem krku. Steve mě silně objal.
„Bylo to tak moc reálné. Všechny jsem vás zabila. Bucky mě nenáviděl." brblala jsem mu do krku.
„Ššš. Jsem tu s tebou. Byla to jen noční můra. Všichni jsme živý a zdravý." hladil mě po zádech.
„Měla jsem na rukou vaši krev." hlesla jsem.
„Už na to nemysli. Byl to jen sen." utěšoval mě.
Takhle jsme tam seděli snad věčnost. Brečela jsem a Steve mě hladil po vlasech a snažil se mě uklidnit. Ani nevím jak, ale zase jsem usnula.
******
Probudila jsem se o pár hodin později. Pořád jsme ležela u Steva v posteli. On tu ale nebyl. Sebrala jsem pár sil a vstala jsem. Pomalým krokem jsem se dostala až k sobě do pokoje. Ze skříně jsem si vzala černá legíny, černé volné tričko a kardigen s kapucí. Zalezla jsem do koupelny, kde jsem si napustila horkou vodu. Byla jsem vyčerpaná. Ne tolik fyzicky jako psychicky. Musím být silná. Nesmím zklamat lidi, kterým na mně záleží. Něco mi říká, že za tím vším je moje máti a chce, abych byla na dně. Proto udělám přesný opak. Vylezla jsem z už studené vany a oblékla jsem se. Vlasy jsem zapletla do dvou francouzských copů. Na krk jsem si znovu zapnula náhrdelník od Steva a na nohy jsem si ještě nasadila válenky. Hotová jsem vyšla z koupelny. Na posteli seděl Steve a prohlížel si fotku, kterou jsem měla na nočním stolku.
„Sluší nám to tam, co?" pousmála jsem se.
„Jak ti je?" otočil se na mě.
„No bylo mi i líp, ale zvládám to." usmála jsem se a sedla si vedle něj.
„Najdeme ho." objal mě kolem ramen.
„Já vím." špitla jsem.
„Měla by si něco sníst. Jsi strašně hubená." nahodil starostlivý tón.
„Nemám teď na jídlo moc pomyšlení." hlesla jsem.
„Něco ale jíst musíš." strachoval se.
„Pojď, něco ti udělám." dodal a zvedl se.
Křivě jsem se pousmála a vstala jsem. Ruku v ruce jsme došli do obýváku. Seděli tam Tony, Nat, Wanda a Clint. Wanda byla opřená o Clinta, který jí objímal kolem ramen. Že by se dali konečně dohromady? Věnovala jsem všem podivný úsměv a sedla jsem si do křesla. Steve zalezl do kuchyně.
„Jak ti je?" zeptal se starostlivě Tony.
„Ujde to." pousmála jsem se.
„Už jsem začal s hledáním. Jarv kontroluje všechny mobily, kamery, internet, prostě všechno." usmál se.
„Děkuju." usmála jsem se.
„Nemáš za co. Člen rodiny se v problémech nenechává." ušklíbl se.
„Jeden za všechny, všichni za jednoho." dodala jsem.
„Přesně tak." zasmál se.
Steve vyšel kuchyně a mířil si to ke mně s tácem s palačinkami.
„Ty si blázen." usmála jsem se.
„Do tebe." vykouzlil úsměv a položil tác na stůl.
„No nic. Já jdu do dílny." zvedl se Tony a odešel.
„Fury. Co zas chce." zabručela Nat, když jí začal zvonit mobil.
Pousmála jsem se a s chutí se pustila do těch palačinek.
„Budu tam." řekla a položila to.
„Neříkej, že máš misi?" povzdechla jsem si.
„Ne sama. Sam a Clint jedou taky." zabrblala.
„No to jsem nadšenej." zabručel Clint.
„Jdu se připravit. Za 15 minut u quingetu." pousmála se a odešla.
Clint dal Wandě pusu a taky se odešel připravit. Ty to teda vzali hopem.
„Pane Rogersi, pak Stark s vámi chce mluvit. Máte jít za ním do dílny." ozval se Jarv.
„Hned jsem tady." dal mi pusu a šel za ním.
„Tak to vyklop. Jak dlouho?" vyhrkla jsem na Wandu.
„No jako oficiálně od včera." pousmála se.
„Přeju vám to. Sluší vám to." vykouzlila jsem úsměv.
„Děkujeme." usmála se.
„Víš co, jdeme ke quingetu. Ty se s ním ještě rozloučíš." zvedla jsem se a táhla jsem jí do výtahu.
„Co vy tu? Snad nejedete taky?" divila se Nat.
„Ne. Jen jsem se přišla rozloučit a říct vám ať na sebe dáte pozor." usmála jsem se.
„Neboj, dáme." objala mě.
Objetí jsem jí oplatila. Wanda se rozloučila s Clintem a vrátili jsme se zpět do obýváku. Byla jsem docela zvědavá, co Tony chtěl Stevovi, a tak jsem se nenápadně vydala do dílny. Naťukala jsem kód a schovala se za bedny.
„Tony, sám víš, že ona se toho jen tak nevzdá." promluvil Steve.
„Já vím. Ale jestli má Bucky za úkol jí dovést k máti, tak je nebezpečné aby ho hledala." poškrábal se na zátylku.
„Jenže jak to chceš udělat. Sám víš jaká je." povzdechl si Steve.
„To jsem právě myslel, že napadne tebe." sedl si na židly.
„A neměli byste tohle řešit i se mnou?" nevydržela jsem to a vylezla.
„Kate? Jak dlouho tam si?" koukl na mě zaraženě Tony.
„Dlouho na to, abych věděla, co řešíte." řekla jsem trochu naštvaně.
„Ale mám nápad. Stejně jsem chtěla na Asgard. Zkusit se zeptat Odina, jestli neví, co ta mrcha chystá. Tím se váš problém vyřeší." dodala jsem.
„To tam jako budeš s tím muflonem?" zděsil se.
„Ale, dokážu se o sebe postarat." odbyla jsem ho.
„Myslím, že to není špatný nápad." zastal se mě Steve.
„No dobrá. Ale nelíbí se mi to." povzdychl si Tony.
„S tím nic nenadělám. Vy hlavně najděte Buckyho." pousmála jsem se.
„Jasná věc." ušklíbl se.
Jen jsem se usmála a vydala se k sobě převléknout. Teda přesně řečeno, kardigen jsem vyměnila za za šedou mikinu a obula jsem si černé Nike. Rozešla jsem se do obýváku se ještě rozloučit.
„Nedělejte tu kraviny. Vrátím se co nejdřív." hodila jsem po nich vážný pohled.
„Běž už nebo tě nepustím." popostrčil mě Tony.
Zasmála jsem se a vlezla do výtahu. Vyjela jsem až na střechu. Vlastně jsem ani netušila, jestli mi to vyjde. Jelikož tu Thor nebyl, bylo to těžší. Zhluboka jsem se nadechla.
„Hemidalle, přenes mě na Asgard." křikla jsem k nebi.
Okolo mě se objevila záře a vmžiku mě přenesla na Asgard.
Dnes po třetí Ahooj:)♡
Ano, přináším další kapitolu. Tentokrát za příležitost nového coveru.
only-Margaret Ještě jednou moc děkuji za boží cover❤❤
Je pozdě, a navíc ani nevím, co k téhle kapitole dodat. Doufám, že se líbila a zase budu ráda za vaše nápady, co si myslíte že bude dál. Pro dnešek opravdu.
Phapha❤
1215 slov