Stark's Princess《Avengers》✔[Probíhá korekce]

31.Zase na Asgard

Probrala jsem se v opuštěné budově. Nikdo nikde nebyl. Zvedla jsem se a rozhlédla jsem se kolem sebe. Ve dveřích na konci místnosti stála postava. Nemusela jsem na ní dobře vidět, abych poznala, o koho se jedná.

„Bucky si to ty?" promluvila jsem do ticha.

„Můžeš za to ty." vyšel ze tmy.

„Za co?" nechápala jsem.

„Za to, že mě ovládli. Za zmaření nevinných životů. Za zabití Avengers. Jsi za všechno zodpovědná. Mohl bych tě zabít, ale větší trest bude, když s tím budeš žít. Hnusíš se mi." pronesl ledově a odtažitě.

„Jak zavití Avenegs?" byla jsem zmatená.

„Sama to dobře víš. Přidala si se k matce a všechny je zabila. Jsi vrah." přímo mě vraždil pohledem.

„To bych přece neudělala. Vždyť mě znáš." snažila jsem se potlačit pláč.

„Asi jsem se spletl." pronesl arogantně.

„Bucky, prosím." nevydržela jsem to a začala jsem brečet.

„Vrahu. Už tě nechci v životě vidět." prskl a odcházel.

„Bucky, nechoď. Prosím." rozbrečela jsem se.

Kolem mě se objevili těla ostatních. Všichni byli mrtvý a já měla na rukou jejich krev. Rozbrečela jsem se ještě víc.

„To nemůže být pravda. Prosím ať je to jen sen." vzlykla jsem.

„Kate, probuď se." třásl se mnou Steve.

Otevřela jsem oči a vrhla jsem se mu kolem krku. Steve mě silně objal.

„Bylo to tak moc reálné. Všechny jsem vás zabila. Bucky mě nenáviděl." brblala jsem mu do krku.

„Ššš. Jsem tu s tebou. Byla to jen noční můra. Všichni jsme živý a zdravý." hladil mě po zádech.

„Měla jsem na rukou vaši krev." hlesla jsem.

„Už na to nemysli. Byl to jen sen." utěšoval mě.

Takhle jsme tam seděli snad věčnost. Brečela jsem a Steve mě hladil po vlasech a snažil se mě uklidnit. Ani nevím jak, ale zase jsem usnula.

******

Probudila jsem se o pár hodin později. Pořád jsme ležela u Steva v posteli. On tu ale nebyl. Sebrala jsem pár sil a vstala jsem. Pomalým krokem jsem se dostala až k sobě do pokoje. Ze skříně jsem si vzala černá legíny, černé volné tričko a kardigen s kapucí. Zalezla jsem do koupelny, kde jsem si napustila horkou vodu. Byla jsem vyčerpaná. Ne tolik fyzicky jako psychicky. Musím být silná. Nesmím zklamat lidi, kterým na mně záleží. Něco mi říká, že za tím vším je moje máti a chce, abych byla na dně. Proto udělám přesný opak. Vylezla jsem z už studené vany a oblékla jsem se. Vlasy jsem zapletla do dvou francouzských copů. Na krk jsem si znovu zapnula náhrdelník od Steva a na nohy jsem si ještě nasadila válenky. Hotová jsem vyšla z koupelny. Na posteli seděl Steve a prohlížel si fotku, kterou jsem měla na nočním stolku.

„Sluší nám to tam, co?" pousmála jsem se.

„Jak ti je?" otočil se na mě.

„No bylo mi i líp, ale zvládám to." usmála jsem se a sedla si vedle něj.

„Najdeme ho." objal mě kolem ramen.

„Já vím." špitla jsem.

„Měla by si něco sníst. Jsi strašně hubená." nahodil starostlivý tón.