Stark's Princess《Avengers》✔[Probíhá korekce]

1.První mise

Byli jsme v quingetu a mířili na naší novou misi. Měli jsme před sebou poslední známou základnu Hydry. Seděla jsem na jedné ze sedaček a nervózně podupávala nohou. Už jsme byli skoro u cíle, když ke mě najednou přistoupila Natasha.

„Máš strach?" zeptala se starostlivě.

„Ani ne." pousmála jsem se.

„To je dobře. I kdyby, nemáš ani proč. Měli jsme dost tréninku, schopnosti zvládáš na jedničku a navíc máš tam nás." usmála se a objala mě.

„Já vím." řekla jsem tiše v objetí.

Natasha se ještě usmála, a pak odešla zpátky za ostatními. Pořád jsme přemýšlela nad tím, co mi říkala. Zahřálo mě to u srdce. Byla jsem ráda, že mi věří. A myslím, že není sama. A to mi přidává na odvaze. Na odvaze mi přidává i to, že jsem Stark a ty se jen tak nevzdají. Z přemýšlení mě vytrhl Stevův hlas.

„Takže si to zapokujeme. Clint půjde na tu budovu, Natasha a Wanda půjdou z leva, Bucky a Kate půjdou z práva, já půjdu přímo. Stark, Sam a Rhoney budou vzdušná podpora. Nějaké otázky?" zopakoval Steve plán útoku.

„A co já?" zeptal se zvědavě Bruce.

„Vy zůstanete tady. Když vás budeme potřebovat, dáme vědět." odpověděl mu Steve.

Bruce jen přikývl.

„Přistáváme!" křikl Clint od řízení.

Všichni se začali připravovat. Až na mě. Stála jsem tam jak sloup a nebyla jsem schopná udělat krok. Zase na mě přišel strach, že něco pokazím.

„Nechceš tu radši zůstat?" zeptal se mě starostlivě Tony.

„Jdu s vámi." ujistila jsem ho.

„Vážně?" zeptal se pro jistou ještě jednou.

„Vážně." stála jsem si za svým.

„Dobře. Hlavně buď opatrná." upozornil mě.

„Neboj, budu." usmála jsem se.

Clint přistál na volné ploše a otevřel qunget. Všichni jsme vyšli ven. Plán mohl začít.

„Chceš vzít na tu budovu, Legolasi." optal se Tony pobaveně Clinta.

„Jasnačka, pikslo." rýpl si do něj taky.

Tony vzal Clinta za vestu a společně s Rhonym vyletěli nahoru.

„Pořád se musí poštuchovat." usmála se pobaveně Nat.

„Jdeme!" zavelel Steve.

Všichni se rozeběhli podle plánu. Popravdě jsem nebyla nadšená, že šel Steve sám. Měla jsem o něj docela strach. Pomalu jsme se blížili k budově uprostřed lesa. V tom se před námi objevili dva muži v černém. Jeden se bez váhání vrhl na Buckyho a druhý na mě. Vyslala jsem proti němu paprsek. On se jen ladně vyhnul. Opět se na mě rozeběhl. Rozběhla jsem se taky. Začal boj z blízka. Nejdříve jsem ho nakopla do břicha, jen sykl bolestí a dál bojoval. Jeho pěst se blížila k mému obličeji, než jsem stihla zareagovat, tak jsem ji schytala. Neudržela jsem se na nohou a spadla. Už už jsem čekala další ránu, ale Bucky ho naštěstí vyřídil.