Chvíli váhám, co do sebe ten večer natlačím, a nakonec volím svou oblíbenou klasiku - LSD. Nahazuju dva papírky, lehce je zpracovávám jazykem a zuby a pokukuju po ostatních. Naoms si něco šňupe, Jess jde Key příkladem a bere pytlíček s houbičkama, Thomas je věrnej svý extázi, Patrick si nedává nic.
?
"Ty si nic nedáš?" Stahuju obočí do úzké linky a těkám pohledem z jednoho čokoládového oka do druhého.
"Dneska si asi jen zahulím.. někdo na tebe přece musí dávat pozor."
Pousměju se, i když mi trochu vadí, že kvůli mně se někdo ochuzuje o zážitky, ale nic nenamítám, hádat se s Patem nemá smysl, je snad ještě paličatější než já.
Thomas s Jess sbírají zbylé pytlíčky a potom mi je házejí do batohu. Chytám Patricka za ruku a všichni jdeme společně směrem k zábavnímu parku - jediné, co po nás zbylo, jsou střepy zahradního trpaslíka.
Prakticky ve stejné vteřině, kdy vcházíme do lunaparku, se rozdělujeme. Kaya někam peláší s Jamesem, Naoms je tak nabuzená že nevydrží stát chvíli v klidu na místě a jde někam s Jess a Thomasem. Jedinej, kdo zůstává se mnou a Patrickem je Olivia. Usmívám se na ni.
"Tak co chceš vyzkoušet jako první?" Žmurknu na ni a opírám si hlavu o Patrickovo rameno.
"Já? To ty si máš vybírat, jsou to tvoje narozeniny." Mrmle Liv a zavdává si z placatky.
A tak teda jdeme prvně na cukrovou vatu - co by to bylo za pouť bez ní? Dáváme si s Patrickem napůl, protože mně to většinou chutná jen chvilku, Liv nás tak trochu zradila a dala si tureckej med. Sedáme si na lavičku a spokojeně žvýkáme. Patrick mě chvílema krmí a já jeho, ale Liv na nás hází takové pohledy, že toho brzo necháváme. Ulepanýma prstama vytahuju zásobničku od Key a zapaluju jointa benziňákem od Patricka.
Inhale the good shit, exhale the bull shit.
Nechávám brko kolovat a Patrick si dává víc než obvykle - asi to s tou starostí o mně nemyslel tak vážně. Ví, že jsem schopnej se o sebe postarat sám. Liv kroutí hlavou a mrektá něco ve smyslu, že bude věrná svojí vodce, protože ta ji nikdy nezklamala a z trávy chytá holotropy. Krčím rameny a brko dohuluju.
Lunapark doslova vybuchuje - lidma, barvama, zvukama, atmosférou. Všude se něco děje a já nestíhám vnímat to všechno, co bych rád. Olivia pije z placatky a nabízí mi, já ale odmítám.
"Tak jdem na nějakou atrakci, nebo tu budem sedět jak kyselý okurky a čekat než nám najede stav?" Mrmle Liv a já s ní v duchu souhlasím. Chvíli jen tak bloumáme parkem a pak se zastavujeme u atrakce, která vypadá možná až moc crazy na basic rozjezd, ale jelikož je duhová, baví mě už teď. Točí se ohromnou rychlostí dokola, protáčí se nahoru a dolů a do toho hrajou takový ty typický mašťácký písničky, něco jako to techno, když jsme měli s Key trojku.
"Třikrát, prosím." Říká Pat u okénka a platí. Dostane tři žetonky - nechává si modrej, mně podává červenej a na Liv zbyde vyblitá oranžová. Sedáme si vedle sebe a já začínám bejt lehce nervózní - je sice malá pravděpodobnost, že se s váma nějaká atrakce urve nebo že selže bezpečnostní systém, ale i tak to tu mizivý procento je a já se nemůžu zbavit myšlení na něj.
Ve chvíli, kdy se atrakce dává do pohybu, uvažuju nad tím, jestli by mě ty atrakce vůbec bavily, kdyby byly 100% bezpečný. A pak už nepřemýšlím vůbec nad ničím, jelikož jednu chvíli nevidím nic než barevnou šmouhu a druhou jsem vzhůru nohama. Olivia vedle mě piští jak malý děcko, a já, bůh ví proč, zavírám oči. Trip už pomalu začíná pracovat a mně se v té tmě očních víček pomalu kroutí různobarevné čáry a klikiháky - zelené, modré a fialové. Usmívám se.
Jízda trvá na můj vkus až moc dlouho a písničky jsou až moc přehnané, i tak si to ale užívám každým coulem. Když nás kolotočář zastavuje vzhůru nohama, otvírám oči a sleduju, jak je všechno jiný, když se na to díváte z jiný perspektivy. Lidi vypadají jako mravenečci a hlasitá hudba a halas splynou v jednu velkou nezmětnou kaši.
Když atrakce zastavuje, pořád se usmívám, jelikož se mi všechno začíná tak podivně točit a vlnit a tak se přivinuju blíž k Patrickovi, protože s ním se cítím v bezpečí. Liv vypadá, jako že každou chvíli hodí šavli, a tak si zase sedáme na lavičku a já vytahuju cigáro. Dávám napůl s Patrickem - po třech.
"Seš v pohodě?" Mumlám k Liv a konejšivě ji hladím po zádech.
"Jo.. jen mi dejte chvilku.." Říká polohlasem, je rukama opřená o vlastní kolena a dívá se do země. Chlast a atrakce prostě nejsou dobrá kombinace.
Kouříme. Chvíli se i líbáme, ale jelikož je okolo tuna malejch dětí, nepřeháníme to, aby na nás nevlítla nějaká mamina s tím, že jim morálně kazíme jejich ratolesti.
"Víte, že líbáním se dokáže přenýst až sto padesát různejch onemocnění?" Vystrčí odněkaď hlavu Naoms a je naspeedovaná jak veverka, co si lokla kafe. Nemusím ani hádat na čem dneska jede ona.
Její velkej nos vypadá na LSD fakt vtipně, tak divně se kroutí a otáčí a já si najednou nejsem jistej, jestli ty nosy nemá dva. Thomas s Jess se něčemu smějí a vypadá to, že se k sobě celkem mají, že by byla ve vzduchu cítit čerstvá zamilovanost?
Když se Liv dělá líp (musela se vyzvracet do koše), jdeme na horskou dráhu. Olivia teda nejde, radši hlídá ostatním věci a zase si zavdává z tý svý prokletý placatky (koza hloupá). Horská dráha mě baví asi víc než tamta rotující chujovina, s Patrickem se smějeme a za sebou slyšíme, jak o něčem zarytě diskutuje Tom s Jess. Směju se a nechávám vítr, aby mi cuchal vlasy, v tu chvíli mi nezáleží vůbec na ničem. Sem tam mi před očima problikne nějaká barvička, a když se řítíme střemhlav dolů, můj mozek vytváří prazvláštní obrazec připomínající mandalu.
"Ještě jednou!" Vřeští Naomi jak pavián a poskakuje na místě, jak kdyby jí někdo na boty přidělal pružinky. Protáčím oči a beru si od Patricka nabízenou cigaretu.
"Trochu klídek, ty Sherlocku, nebo si tě za chvíli někdo všimne a bude po srandě." Frflám a zapaluju retko.
Z davu se vynořuje Kaya s Jamesem a tak jsme chvíli všichni pohromadě - sedáme si k velkýmu stolu u stánku s občerstvením a každej si něco dává. Patrick si vybírá párek v rohlíku, já mám po tý vatě žaludek trošku v rozpacích a tak si dávám jen minerálku a kupuju airwavesky.
"Kladivo letos stojí za starou belu. A na twister ani nelezte, nějaký malý kiddo to tam celý zeblilo a museli to dočasně uzavřít." Hodnotí Kaya aktuální setting lunaparku a u toho žvýká gumový medvídky. James jí pozoruje až s posvátnou úctou v očích - ta holka prostě neví, co s lidma dokáže.
Ještě chvíli sedíme, jíme a tlacháme o blábolech, a zase se rozutečeme. Patrick jde někam s Thomasem a Jess, což mi přijde trochu divný, ale nic nenamítám. Liv s Naomi jdou do strašidelnýho domu a my s Kayou zůstáváme u stolu sedět sami.
"Dík za tu zásobničku." Zamumlám a usměju se na ni. Oplácí mi úsměv.
"No neděkuj, aspoň se odnaučíš somrovat ode mně." Zubí se a dává si do pusy posledního, žlutého, gumového medvídka.
"Co někam vypadnout? Atrakcí už mám celkem dost.." Frflám, protože mi ty dva tripy už značně najížděj a já jsem jinde i bez toho, abych vyhazoval peníze za možnou bolestivou smrt.
"Fajn." Pokrčí Kaya rameny a vyhazuje obal od medvídků do už tak značně přeplněného koše. Beru minerálku a žvejkačky si strkám do zásobničky - současně z ní jednoho jointa vytahuju. Chytám Key za ruku a jdeme směrem k východu. Má příjemně teplou ruku. Jdeme proti proudu příchozích a ostatní na nás hází zvídavé kukuče - hlavně dospělí - protože upřímně, oba dva vypadáme vážně dobře.
Vycházíme z parku a jdeme dlouho lesem. Povídáme si. Hulíme. Dáváme si závody v běhu (samozřejmě vyhrávám). Asi po dvaceti minutách dojdeme na kamenitou pláž, kde není ani noha. Sedáme si a Kaya vytahuje z kabelky bluetooth repráček a zapíná nějaké chill songy. Usmívám se, protože je mi fakt fajn, líp snad ty narozeniny ani dopadnout nemohly.
Chvílema si zpíváme společně s reproduktorem, jindy po sobě zas házíme šutrama nebo děláme blbosti. Asi po deseti minutách začíná pršet. Každá kapka deště mi připadá jako diamant - a když se na ni vážně soustředím, přijde mi, jako kdyby padala nekonečně dlouho a zářila jasněji než Slunce. Kaya se ke mně tulí a já se nebráním. Hrabu se jí rukou ve vlasech a ona mi kreslí prstem sprosťárny na záda. Typický.
Sundávám si mikinu a rozprostírám jí na pláži, oba dva si leháme a koukáme na západ slunce.
Když se moje rty přitiskly na ty její, všechno mi vybouchlo barvama a emocema a v tu chvíli nebyl žádnej Patrick ani žádnej James, byli jsme to prostě jenom my dva, naplněni láskou, kterou za život pozná jen málo kdo.