Nikdo se ani nehnul a všichni jsme mlčeli. Vypadalo to, jakoby najednou všichni vystřízlivěli. Nikdo se ale neodvážil nic udělat. Stáli jsme jak zmražení a koukali jsme na ní. Zarazila mě. Měla jsem strach, aby někomu něco neudělala. Věděla jsem, že si nepřišla jen pokecat.
„Vidím, že jsem asi přišla včas. Oslava je koukám v plném proudu.“ vyšlo z ní po chvíli a svůj pohled upřela na mě.
Ztěžka jsem polkla a podívala jsem se jí zpříma do očí. Nic jsem ale neřekla. Nebyla jsem schopná najít hlas.
„Co tu chceš? Nikdo tě nezval.“ zavrčel Tony.
Pousmála se na mě a její pohled se přesunul na Tonyho. Než stačila odpovědět, cinkl výtah, ze kterého vyšla Pepper.
„Pepper, vrať se do výtahu a zmiz. Hned.“ zakřičela jsem na ní z ničeho nic.
Nechtěla jsem, aby jí něco udělala. Pepper pro Tonyho byla slabina. A já věděla, že matka nepřišla jen tak. Něco mi říkalo, že si jde pro mě.
„Ne, ne. Kam by chodila. Zůstane tu pěkně s námi.“ řekla pobaveně máti a hodila Pepper na gauč.
„Nech jí být.“ zavrčela jsem a rozběhla se za Pepper.
Máti mě ale odhodila zase nazpátek. Steve mě naštěstí stačil chytit a položil mě zpátky na nohy. Chvíli její nepozornosti využila Wanda a doběhla k Pepper, které pomohla si aspoň sednou. Pak mě něco napadlo.
Zkusím Pepper teleportovat pryč. Potřebuju, aby si kryla moje schopnosti.Poslala jsem jí telepatickou zprávu.
Wanda kývla na souhlas. Jenže to jsem netušila, že nás máti slyšela.
„Žádné telepatické šuškání, vy dvě.“ zhrozila se.
Koukla na Wandu a odhodila jí na druhou stranu místnosti. Wanda narazila do zdi a sykla bolestí.
„Nech jí být. Nic ti neudělala. Nemáš právo jim ubližovat.“ zařvala jsem na ní.
„Co tu chceš, Marion?“ naléhal na odpověď Tony.
Bylo vidět, že je s této situace zoufalý. Nejen kvůli Pepper, o kterou se bál, ale i mě, protože nevěděl, co má máti v plánu. A taky o mě měl strach.
„Chci si vzít zpátky, co si mi sebral.“ usmála se a podívala se na mě.
„Nikdo ti nic nevzal. Vzdala ses jí dobrovolně. A já ti jí nedám.“ odporoval jí Tony.
„Uvidíme.“ ušklíbla se.
Věnovali mi úsměv a pohled přesměrovala na Pepper.
„Dotkni se jí a nepřežiješ.“ přecedila jsem skrze zaťaté zuby.
„Ale, maličká bude vyhrožovat. Na nic se nezmůžeš, jsi slabá.“ vysmála se mi.
Pak to vše začalo. Mávnutím ruky zvedla Pepper do vzduchu. Chtěla jsem něco udělat, ale nemohla jsem. Vytvořila kolem sebe bariéru a ještě dokázala omámit moje a Wandiny schopnosti, takže jsme byli bezmocní. Byla silnější, než jsme si my mysleli. Koukla po nás, pak začala Peppper pomalu dusit.
„Nech jí na pokoji. Vezmi si mě. Prosím.“ křikla jsem po ní a slzy se dostali na povrch.
Nic neřekla a ignorovala mě. Dál Pepper dusila. Bylo vidět, že se v naší bezmoci vyžívá. Nikdo nemohl nic dělat. Bariérabyla až moc silná. Všichni jsme byli nuceni se koukat, jak ubližuje, členovi naší rodiny. Na Pepper bylo vidět, že už to dlouho nevydrží.
„Nech jí prosím.“ vzlykla jsem bezmocně.
Stále mě ignorovala. Byla přímo nadšená, že nám ubližuje. Pepper zavřela oči a přestala dýchat. Do očí se mi nahrnula další dávka slz. Její bezvládné tělo hodila na qauč. Bariéru, ale pořád držela a otočila se na nás s nechutným úšklebkem na tváři.
„Tohle bylo varování. Přijdu si pro tebe.“ koukla po nás a poslední větu věnovala mé maličkosti.
Poté zmizela tak, jak přišla. Bariéra zmizela a já se rozběhla i s Tonym k Pepper. Nehýbala se a hrudník se jí nezvedal. Byla mrtvá.
„Pepper probuď se, prosím. Nesmíš být mrtvá.“ zatřásla jsem s ní.
Přes další slzy jsem neviděla, skoro nic. Tony seděl naproti a koukal na její bezvládné tělo. Zlomilo ho to. Nebyla jsem schopná se koukat, na to jak trpěl. Když trpěl on, trpěla jsem já. Pak mě napadl dost šílený nápad. Přece bych jí mohla vyléčit pomocí schopností.
„Kate, ne! Můžeš tím zabít sebe.“ vykřikla zděšeně Wanda.
Ignorovala jsem jí a naklonila se nad Pepper. Ruce jsem položila na místo srce a začala jsem se soustředit jen na schopnosti. Začala mě bolet hlava a vše kolem mě se točilo. Ale to mě neodradilo a pokračovala jsem. Něčí ruce mě chytli okolo pasu a odtáhli mě od Pepper dál.
„Nech mě. Musím jí zachránit.“ vzpouzela jsem se.
Paže ale sevřetí zpevnili. Dotyční si mě přitáhl do objetí. Podle vůně jsem poznala, že ten dotyčný byl Steve. Znovu jsem se rozbrečela. Strašně moc to bolelo. Byla jsem zlomená, stejně jako Tony. Pepper pro mě byla něco jako máma a já o ní teď přišla. Ještě k tomu jsem musela koukat, jak mi umírá před očima a já tomu nemohla zabránit. Steve mě hladil po zádech a snažil se mě uklidnit. Tentokrát to ale vůbec nepomáhalo. Přes slzy jsem uviděla Tonyho mířícího s Pepper v náručí pryč. Věděla jsem, že tohle sám nezvládá. Peper pro něj byla vším. Byl stejně v háji, jako já. Po delší chvíli jsem přestala brečet a odtáhla jsem se ze Stevova objetí. Rozhlížela jsem se po Tonym, ale nikde nebyl. Měla jsem o něj strach.
„Jarvisi, kde je táta?“ zeptala jsem se ho
„Ve svém pokoji, slečno.“ odpověděl mi
„Půjdu za ním.“ řekla jsem si spíš pro sebe.
Vstala jsem a rozešla se k jeho pokoji. Došla jsem ke dveřím jeho pokoje a zastavila jsem se. Nebyla jsem připravená vidět ho zlomeného. Rvalo mi to srdce ještě víc. Po pár minutách jsem se odhodlala a zaklepala jsem. Nikdo se ale neozval. Vzala jsem tedy za kliku a pomalu otevřela. Tony seděl na posteli a v ruce svíral tričko od Pepper. Zavřela jsem za sebou a šla jsem k němu. Sedla jsem si vedle něho a pohled zabodla do peřin.
„Tati, je mi to strašně moc líto.“ špitla jsem a znovu se rozbrečela.
Tony odložil tričko a vtáhl mě do svého objetí.
„Nedovolím, aby mi vzala i tebe. Budu tě chránit, i kdybych na to byl sám.“ zašeptal mi do vlasů a zesílil stisk.
„Nikam ani nechci. Chci být tady s tebou. Ostatní ti s mojí ochranou pomůžou.“ zašeptala jsem mezi vzlyky.
Takhle jsme tam seděli asi věčnost. Tony mě hladil po zádech a já mu promáčela košili mými slzami. Snažila jsem se uklidnit a přestat brečet, ale nešlo to. Strašně moc to bolelo a už teď mi strašně moc chyběla. Přišli jsme o dalšího člena za pouhé dva dny. Jediné, co jsem si v tu chvíli přála, byla pomsta. I Tony mu ukápla slza. Snažil se být ale silný, kvůli mně.
„Měla by sis jít lehnout. Musíš být unavená.“ podotkl a pustil mě.
„Mohla bych tu dneska být s tebou. Nechci být sama.“ špitla jsem.
Nechtěla jsem pryč. Sama bych to nezvládla a tuším, že ani Tony.
„Pojď sem.“ řekl a lehl si.
Lehla jsem si vedle něj a nechala se schovat v jeho objetí. Opět mě naplnil pocit bezpečí, které jsem v jeho objetí, vždy měla. Ještě chvíli jsem ležela a nechala slzy stékat po mých tvářích. Poté mě ale uspala záře z reaktoru, který má Tony v hrudi. Upadla jsem do říše “snů“.
Čusík :) :(
Další kapitola. Tahle je dost smutná. Popravdě neměla jsem v plánu, že někdo umře. Vyvinulo se to samo. Taky z toho nejsem nadšená. Pepper je moje oblíbená postava. No prostě se stalo. Doufám že se vám i tak kapitola líbila. Příští by měla vyjít ve středu. Ale nic neslibuju. Máme toho tenhle týden hodně, tak nevím jak to budu stíhat.
1240 slov