Byli jsme v quingetu a mířili na naší novou misi. Měli jsme před sebou poslední známou základnu Hydry. Seděla jsem na jedné ze sedaček a nervózně podupávala nohou. Už jsme byli skoro u cíle, když ke mě najednou přistoupila Natasha.
„Máš strach?" zeptala se starostlivě.
„Ani ne." pousmála jsem se.
„To je dobře. I kdyby, nemáš ani proč. Měli jsme dost tréninku, schopnosti zvládáš na jedničku a navíc máš tam nás." usmála se a objala mě.
„Já vím." řekla jsem tiše v objetí.
Natasha se ještě usmála, a pak odešla zpátky za ostatními. Pořád jsme přemýšlela nad tím, co mi říkala. Zahřálo mě to u srdce. Byla jsem ráda, že mi věří. A myslím, že není sama. A to mi přidává na odvaze. Na odvaze mi přidává i to, že jsem Stark a ty se jen tak nevzdají. Z přemýšlení mě vytrhl Stevův hlas.
„Takže si to zapokujeme. Clint půjde na tu budovu, Natasha a Wanda půjdou z leva, Bucky a Kate půjdou z práva, já půjdu přímo. Stark, Sam a Rhoney budou vzdušná podpora. Nějaké otázky?" zopakoval Steve plán útoku.
„A co já?" zeptal se zvědavě Bruce.
„Vy zůstanete tady. Když vás budeme potřebovat, dáme vědět." odpověděl mu Steve.
Bruce jen přikývl.
„Přistáváme!" křikl Clint od řízení.
Všichni se začali připravovat. Až na mě. Stála jsem tam jak sloup a nebyla jsem schopná udělat krok. Zase na mě přišel strach, že něco pokazím.
„Nechceš tu radši zůstat?" zeptal se mě starostlivě Tony.
„Jdu s vámi." ujistila jsem ho.
„Vážně?" zeptal se pro jistou ještě jednou.
„Vážně." stála jsem si za svým.
„Dobře. Hlavně buď opatrná." upozornil mě.
„Neboj, budu." usmála jsem se.
Clint přistál na volné ploše a otevřel qunget. Všichni jsme vyšli ven. Plán mohl začít.
„Chceš vzít na tu budovu, Legolasi." optal se Tony pobaveně Clinta.
„Jasnačka, pikslo." rýpl si do něj taky.
Tony vzal Clinta za vestu a společně s Rhonym vyletěli nahoru.
„Pořád se musí poštuchovat." usmála se pobaveně Nat.
„Jdeme!" zavelel Steve.
Všichni se rozeběhli podle plánu. Popravdě jsem nebyla nadšená, že šel Steve sám. Měla jsem o něj docela strach. Pomalu jsme se blížili k budově uprostřed lesa. V tom se před námi objevili dva muži v černém. Jeden se bez váhání vrhl na Buckyho a druhý na mě. Vyslala jsem proti němu paprsek. On se jen ladně vyhnul. Opět se na mě rozeběhl. Rozběhla jsem se taky. Začal boj z blízka. Nejdříve jsem ho nakopla do břicha, jen sykl bolestí a dál bojoval. Jeho pěst se blížila k mému obličeji, než jsem stihla zareagovat, tak jsem ji schytala. Neudržela jsem se na nohou a spadla. Už už jsem čekala další ránu, ale Bucky ho naštěstí vyřídil.
„Kate, si v pořádku?" přiběhl Bucky hned, jak vyřídil toho chlápka.
„Jo, je to jen rozseklý ret." odpověděla jsem mu.
Jeho výraz byl pořád starostlivý, něco mi říkalo, že mě má sto chutí poslat zpátky do quingetu.
„Neboj, jsem v pohodě. Jdeme, musíme dokončit plán." ujistila jsem ho a zvedla se ze země.
Bucky chtěl něco namítnout, ale přerušil ho Tonyho hlas.
„Kate, Barnesi, jste v pohodě? Nikde vás nevidím?" ozvalo se ve sluchátku.
„Jo jsme. Jen nás tu zaneprázdnili dva chlápci." odpověděl mu suše Bucky.
Tony už se neozval, tak jsme běželi dál. Najednou se ozvala obrovská rána. Leknutím jsem až nadskočila.
„Jste všichni v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě.
„Asi ano. Alej Clint se neozývá." ozvalo se nazpět.
Bez váhání, aniž bych věděla, kdo to řekl, jsem se rozběhla k budově, kde měl být Clint. Jakmile jsem tam doběhla, viděla jsem Clinta ležet na zemi a vedle něj už byla Natasha. Doběhla jsem tam a sedla si z druhé strany. Byl při vědomí, ale jeho bok nevypadal moc dobře.
„Neboj, budu v pořádku." promluvil chraplavým hlasem.
„Musíš." chytla jsem ho pevněji za ruku.
„Musíme ho nějak dostat do quingetu." přemýšlela nahlas Nat.
Z ničeho nic se objevily blesky a vedle nás přistál Thor.
„Odnesu ho tam. Vy se vraťte do akce." řekl, vzal Clinta, mávnul kladivem a byl pryč.
„Nechceš se taky vrátit?" strachovala se Nat.
„Ne. Dokončím to tu, už kvůli Clintovi." odpověděla jsem jí a utřela si slzy.
Z ničeho nic se ozvala střelba ze všech stran. Ostatní k nám hned přiběhli.
„Přišli jsme o moment překvapení." ozval se z vesela Tony.
„Bez tebe bychom na to nepřišli." protočila jsem oči.
„Co teď?" otočila jsem se ke Stevovi.
„Nevím, půjdeme na přímo, jediný úkol teď je, nenechat se zabít." odpověděl mi klidným hlasem.
Zajímalo by mě, jak to dělá, že je vždycky tak v klidu. Taky bych to chtěla umět. Jak řekl Steve, tak se stalo. Jako tým jsme se rozešli vstříc boji. Tony sestřeloval protivníky z vrchu společně s Rhodnym. Natasha, Bucky a Steve se vypořádávali s protivníky z blízka. Steve se štítem, Nat s pistolemi a bojem z blízka a Bucky to samé. Wanda a já jsme je zneškodňovali pomocí telepatie a telekineze. Pomalu ale jistě jsme se dostávali blíž k cíli. Ten cíl byl Smith. Byl to velitel Hydry, ale ne tak obyčejný jako třeba Straker. Smith měl totiž úplně stejné schopnosti jako Wanda. S Wandou jsme se dostali až na zahradu, kde startoval letoun pro Smitha.
„Stůj Smithe!" zařvala jsem bez váhání.
„Konečně se setkáváme, Kate." pronesl s příliš přeslazeným hlasem.
"Pro vás jen Starková. A být vámi tak se vzdám. Avengers jen tak neutečete." řekla jsem a rázným hlasem.
V tu chvíli přišli i ostatní. Stali jsme tam jako rodina, kterou nic neničí, jsou-li pohromadě. Najednou za námi vybuchla bomba a tlaková vlna nás všechny odhodila pryč. Smith toho využil, nastoupil do letounu a vzlétl. Jelikož se všichni ještě vzpamatovávali z odhození, nikdo ho od vzlétnutí nezastavil. První se za ním rozletěl Rhoney. Jenže se za ním rozletěl chlápek v nějakém obleku podobnému Tonyho. Chtěla jsem Rhoneyu pomoc, tak jsem vyslala paprsek, abych zneškodnila motor, co oblek poháněl. Jenže ten chlap si toho všiml a stačil uhnout. Takže paprsek strefil Rhodneyho přímo do reaktoru. Začal padat volným pádem k zemi. Tony se za ním společně se Samem rozletěl, aby ho zastavili v pádu. Byli ale moc daleko a Rhodney spadl až na zem. Když jsme k němu doběhli, Tony hned kontroloval životní funkce. Chvíli se nic nedělo, byla jsem z toho nervózní a měla jsem nehorázný strach. Tony se po chvíli otočil se slzami v očích.
Rhodney to nepřežil.
Umřel.
Zabila jsem tátova nejlepšího kamaráda.
Čusík :)
Tak a máme tu první kapitolu. Je to něco jako prolog a příběh v jednom. Snad se chápeme😂😂 Jinak má vlasy delší něž na obrázku. Hold jsem jiný vyhovující nenašla. Doufám že se vám kapitola líbila. Budu moc ráda za vaše ohlasy a připomínky. Aspoň budu vědět jestli pokračovat dál či ne.
1321 slov