Pohled Seokjina:
Pomalu, ale jistě už uběhl týden od té doby, co se ke mně Yoongi přestěhoval. Pořád nechodil do školy a to že mi nebral mobil, bylo vysvětlené tím, že mu ho roztřískal. Byl pátek a já se vracel domů ze školy. Teda, když nepočítám tu zastávku v krámě, abych mu konečně koupil nový mobil.
Otevřel jsem hlavní dveře a celý byt byl v tichu. Hned jsem šel do ložnice a tam našel Yoongiho zachumlaného v peřinách. „Vítej doma." zamumlal a posadil se. Už vůbec nebyl bledý a jeho obličej začal ztrácet nepřirozené barvy a podlitiny. „Mám tu pro tebe něco." hodil jsem po něm krabičku s mobilem a on se zamračil.
„Nechci, abys mi kupoval drahé věci." našpulil pusu a já se posadil vedle něj. Pohladil jsem ho po vlasech a pak mu dal polibek na tvář. „Yoongi mí rodiče jsou nechutně bohatý a zaplatěj mi cokoliv. A věř, že s tím co jsem za tu dobu ušetřil z kapesného, nemusím do konce života nic dělat a pořád budu mít peníze." Yoongi přikývl a pak si skousl ret. „Děkuju." zamumlal a já mu podal simku ze zničeného mobilu.
„Měl by ses ozvat těm dvou. Vypadali dnes nějak nervózně." řekl jsem a on přikývl. „Když jsem jim volal od tebe, řekl jsem, že se ozvu a neozval." Yoongi začal vytahovat z krabičky mobil a začal si ho zprovozňovat. „Líbí se ti? Když tak ti koupím jiný." řekl jsem a on po mě šlehl pohledem. „Jine!" praštil mě do hrudi. „Ano líbí a ne, nechci jiný." zavrčel a pak se usmál. Bingo, líbil se mu. Byl jednoduchý a bílý. Miloval bílou.
„Yoongi já vím, že o tom nechceš mluvit. Ale bil tě často? Myslím tvůj otec." Gi vyvalil oči a pak zavrtěl hlavou. „Ten chlap byl můj strýc. Máma zemřela při porodu a táta se kvůli tomu uchlastal k smrti, když mi byli asi tři. Ani jednoho si nepamatuju a ne nebil mě. Bylo to podruhé. Nevím proč tak šílel kvůli tomu, že jsem měl tvoje značky nebo ten kousanec." Gi pořád dělal s mobilem a nakonec něco do něj naťukal a položil ho na stolek. Bylo zvláštní, že najednou vše řekl a ještě divnější, že to řekl s takovým klidem. Nelíbilo se mi, co si musel prožít.
„Je mi líto tvé mámy a táty a moc se omlouvám... Sakra já nevím co říct kvůli mně-" „Ani to neskoušej!" Yoongi mi zacpal pusu rukou a pak si na mě obkročmo sedl. „Teď mě poslouchej Kim Seokjine! Ten chlap nebyl psychicky v pořádku. Nechtěl jsem, aby ses s ním potkal, protože vím, že není normální a ty jsi za to kurva vůbec nemohl, tak o tom nemluv a ani na to nemysli, jasné?!" řekl rozhodně a já přikývl.
„Jine?" zamumlal po chvíli a já kývl na znak, že poslouchám. „Děkuju, že už nemusím žít s ním." položil si čelo na moje rameno a já kolem něj omotal ruce. „Děkuju, že ses ke mně nastěhoval a já můžu žít s člověkem, kterého miluju." Yoongi se jen zasmál a pak mě začal líbat na krku. Tohle bude super večer.
Pohled Yoongiho:
Ze spánku mě probral můj vyzvánějící mobil. Naštvaně jsem zavrčel a podíval se na hodiny. Kruci byla neděle a někdo mi volal v devět ráno. Přijal jsem hovor, bez toho aniž bych se podíval, kdo to je. „Ano?" zachrčel jsem a hlas na druhé straně se rozesmál. „Hyuuung stýská se mi." zaječel Tae a já protočil očima. „Promiň, ale u mě je doba spánku." zavrčel jsem a on se začat chechtat ještě víc. „Kookie dost!" vypískl nakonec a já protočil očima. „Vydrž chvíli, hned jsem u tebe." řekl jsem nakonec a vypnul mikrofon u hovoru.
Vstal jsem a vydal se hledat Jina. Našel jsem ho v kuchyni, jak s úsměvem připravuje snídani. Přišel jsem k němu a obmotal kolem něj ruce. Uslyšel jsem jeho zvonivý smích a zavrtal mu hlavu do zad. „Jine, jak to mezi námi teď bude?" zeptal jsem se a Jin ze sebe sundal moje ruce. Otočil se ke mně a pohladil mě po tváři. „Co myslíš?" zeptal se a já si skousl ret. „No kluci už o nás vědí takže... Teda jen kdyby ti to nevadilo. Že by přišli Kookie a Tae?" zeptal jsem se a jeho úsměv se zvětšil.
„Dobře víš, že jsme to nechtěli říct hlavně kvůli Joonovi a Hobimu. Teď to můžeme říct komukoliv. Takže ano, moc rád poznám tvé přátele." rychle jsem Jinovi vtiskl děkovný polibek na rty a přešel zpět do ložnice. Zapnul jsem si mikrofon a pokračoval v hovoru. „Tae?" zeptal jsem se a on hned zamručel na znamení, že tam pořád je.
„Nechceš ty a Kook přijít dnes ke mně?" zeptal jsem se. „Jasně hyung to bude skvělé." vypískl nadšeně a já se usmál. „Pošlu ti adresu." řekl jsem a on se zarazil. „Hyung, ale já vím, kde bydlíš..." zněl naštvaně, že si myslím, že neví. „Jo, ale já se přestěhoval, vše ti vysvětlím pak." řekl jsem, než jsem se s ním rozloučil a vrátil se znovu do kuchyně za Jinem.
××××××
„Yoongi?" zeptal se Jin a já se na něj podíval. „Proč jsi nervózní?" zeptal se a já zavrtěl hlavou. „Nevím, jak budou reagovat. Říkal jsem jim, že se mi nelíbíš a oni si myslí, že si nedosažitelný zboží. Fakt nevím, co na to řeknou." zamumlal jsem a Jin si sedl vedle mě na sedačku. „Bude to v pohodě, uvidíš. Půjdu do sprchy, ať to stihnu, než přijdou." usmál se na mě a já přikývl.
Za chvíli už jsem slyšel sprchu a pak se ozvalo něco, co ještě nemělo. Střelil jsem pohledem k hodinám a ty ukazovali půl třetí. Byli tu o půl hodiny dříve. Kruci, Jin byl pořád ve sprše... Ještě, že se do ní jde přes naši ložnici.
Došel jsem ke dveřím a otevřel je. Opravdu tam byli Kook s Taem. „Čau přišli jsme dřív, snad nevadí." usmál se Tae a Kook se mi vrhl kolem krku. „Zakazuju ti, tak dlouho být ode mě pryč. Chyběl jsi mi." Kook našpulil pusu a pak mě pustil. „Taky jsi mi chyběl." pročachral jsem mu vlasy a on se zatvářil opravdu šťastně.
„Hyung on je tu ještě někdo." řekl Tae, když si sedal na pohovku. „Jo bydlíme spolu. Jeto jeho byt." usmál jsem se a Kookiemu zazářily očka. „Je milý? Myslíš, že si budeme rozumět? Je hezký?" začal ze sebe hrnout jednu otázku za druhou a já a Tae jsme se jen smáli.
„Hyung něco se strýcem?" zeptal se opatrně Tae a já lehce přikývl. „Jo nebyl v náladě." těm dvěma jsem to řekl. Až na Jina o mně věděli vše a přesně proto jsem jim musel říct i o něm. „Tvůj obličej-" začal Kookie a já přikývl. „Jo, vypadal hůř." usmál jsem se a Kookie mě hned začal znovu objímat.
„Promiň hyung, jsme špatní přátelé, vůbec jsme se nestarali, je mi to tolik líto." zamumlal a začal mě křečovitě svírat. „Kookie to je jedno, stejně byste mi nepomohli. Vše je dobré." znovu jsem ho začal hladit po vlasech.
Místností se ozvalo zakašlání a Kook se ode mě odtáhl. Jin se na něj naštvaně podíval a pak se na mě usmál. „Koukám, že tví přátelé jsou tu dřív." řekl s falešným potěšením a já protočil očima. To už mě ani nesmí obejmout. „Hyung!" napomenul jsem ho a on přikývl. Nebude k nim nepříjemný, alespoň se pokusí.
Sledoval jsem Kooka i Taeho, jak na Jina zírají a nedokážou říct ani slovo. „Abych se představil, jsem Kim Seokjin, ale vy mě znáte spíš pod... jak to bylo? Ten koho Yoongi nikdy nedostane?" usmál se na ně a oba začali rudnout. Bože to si opravdu nemohl odpustit? Přišel jsem k němu a usmál se. „Buď k našim hostům milý Jine." řekl jsem a on mi jen pokýval.
„Ehm... já jsem Kim Taehyung a tohle je Jeon Jungkook." řekl nakonec Tae a představil radši i Kooka. „Páni hyung, jak se ti povedlo s ním bydlet? A on ví, že po něm pořád slintáš?" zeptal se Kook překvapeně a já si bezmocně povzdychl. Kookie opravdu řekne úplně vše.
„Myslím, že kdyby po mě neslintal, nebyla by to zábava." zasmál se Jin a já znovu protočil očima. Jin mi obmotal ruku kolem pasu a pak mi dal pusu na tvář. „Jdu pro něco k pití tak tu vydržte." řekl před tím, než mě pustil. Když procházel kolem naprosto překvapených kluků, zastavil se u Kooka a výhružně se na něj podíval.
„A laskavě drž své ruce nebo rty dál od mého přítele nebo nebudeme kamarádi." procuchal mu vlasy a pokračoval do kuchyně. „Hyung, jdeme domů, já se ho bojím." vypískl Kookie a chytil Taeho za ruku. „Promiň je trochu víc žárlivý a moc tomu nepomáhá to, že viděl fotku, jak jsi mi dal pusu." řekl jsem a Kookie přikývl. „Takže mě nesvlíkne z kůže a nezabije?" zeptal se nevinně Kookie a já přikývl. „Neboj ani se tě nedotkne." zasmál jsem se a šel si sednout na sedačku.
Tohle bude ještě den...
≈≈≈≈≈≈
No tak Yoongi se nám dává do pořádku a Jin je pořád stejně žárlivý xD myslíte, že to nakonec dobře dopadne? xD
Doufám, že se díl líbil xD :3
A menší upozornění, povídka se blíží ke konci aneb příští týden končíme xD