Ahoj! Dneska mi to dalo docela zabrat... teda, jakmile jsem si k tomu sedla, dalo se, ale... :) Trvalo mi to dlouho. Zřejmě většina z vás už spí. :D
Upřímně řečeno, docela se už těším, až bude konec. Ty témata mě zabíjejí. :) Ale zatím to není až zas tak hrozné, ještě jsem to nevzdala a stále pokračuji. Hádám, že asi nejste rádi, když se kapitolky krátí... žádám o odpuštění, drahouškové :)
Díky za čtení a komentáře!! :)
Lora ... :)
~ ~ * ~ ~
14. prosinec
Narcissa seděla v salónku u proskleného stolku a v dlani třímala brko, které Lucius dostal k Mikuláši. Ukazováček levé ruky měla lehce přitisknutý ke rtům a z celého toho soustředění se nepatrně mračila. Chvílema měla nutkání celou Vánoční oslavu odvolat, přece jen ji tlačil čas a zdálo se, že vše jde proti ní.
Hermiona si nakonec vzala volno do konce týdne, aby vyzkoušela ona záhadná jídla z Evropy. Cissa nechápala, proč je Nebelvírka tak tvrdohlavá a odmítá oslovit jednu z cateringových společností. Okamžitě by z jejích ramen spadlo tolik tíhy a zodpovědnosti.
Namísto toho se z kuchyně linuly podivné vůně, smíchané s nadávkami a tlumenými ránami. Člověk byl téměř překvapený, kde se to v té drobné dívce bralo.
Plavovlasá aristokratka si povzdechla a odložila drahý brk stranou. „Těch jmen je nějak málo," postěžovala si sama sobě mezitím, co si promnula spánky. „Jistě jsem na někoho zapomněla."
Vchodové dveře se potichu otevřely a zase zavřely. Narcissa zpozorněla, ale nepohnula se, pouze vyčkávala. Moc dobře si byla vědoma osoby, která vstoupila do domu a snažila se nepozorovatelně proklouznout domem. Užuž se chystala vetřelce proklít a naservírovat ho svým dravým netvorům, jež držela bezpečně zamknutá ve stájích namísto koní, když v tom rozeznala ony kroky.
Přece jen, už jim pár let naslouchala. „Luciusi," pronesla tiše a napřímila se. „Nemyslím si, že je chytré se za mnou takhle plížit."
„Miláčku," řekl rozpačitě Lucius. Jen jeho manželka ho dokázala ovládat tímto způsobem. Byl si jistý, že kdyby ho viděl otec, zřejmě by se mu vysmál a poradil mu, aby si šel najít spodničku, protože se chová jako ženská. „Chtěl jsem tě překvapit." Dodal nakonec.
„A to se ti vskutku povedlo," odpověděla s polovičatým úsměvem mezitím, co se otočila. „Takže?"
„Takže?" zopakoval Lucius.
„Jak ti mohu pomoci, drahý?" zeptala se nic neříkajícím tónem. „Jak vidíš, mám věci na práci..."
Lucius přikývl mezitím, co nonšalantně přistoupil k Narcisse a pohlédl na stolek. „Ach, seznam hostů," řekl zamyšleně. „Není těch jmen málo?"
Cissa přimhouřila podezřívavě oči. „Od které doby se o takové věci zajímáš?" zeptala se namísto odpovědi. Aby byla upřímná, ani zdaleka se na svého manžela nehněvala za předchozí noc. Jeho vystupování bylo vtipné, i přesto, že v ten daný okamžik se moc nesmála. Jeho provinilý výraz jí dával jisté zadostiučinění, proto se rozhodla ho ještě chvíli potrápit.
„Přinesl jsem ti dárek," pousmál se Lucius a natáhl k paži s úhledným balíčkem.
„Hm," pozvedla obočí Narcissa. „Byla bych více polichocena, kdyby sis z předchozí noci něco pamatoval."
V ten okamžik jako kdyby do Luciuse blesk uhodil. Ztuhl a zamračil se. „Narcisso..."
„Pšt," utišila ho ukazováčkem na jeho rtech. „Chci se podívat na tu cetku, kterou jsi mi pořídil na udobření."
Lucius neřekl jediné slovo. Sledoval, jak pomalu rozbalila levandulový papír a její chladná maska neprozradila jedinou emoci. Až nakonec se na jejích rtech objevil drobný úsměv.
„Překrásný pohár," řekla nakonec a vzhlédla. „Dokonalá ruční práce. Jen se obávám, že se mi nebude hodit ke zbytku křišťálu."
V tom Lucius máchl hůlkou a na stolku se objevil obrovský balík. Inkoust se rozlil všude, i po drahém koberci, ale ani jeden tomu nevěnoval příliš pozornosti.
„Och, můj ty Merline," vydechla Narcissa s dlaní na hrudníku. „Co jsi to provedl?"
„Inu, chtěl jsem si být jistý, že mi odpustíš, má drahá," pousmál se mazaně Lucius. Vzápětí chytal Cissu kolem pasu, když mu skočila kolem krku a bez okolků ho políbila na rty.
Vchodové dveře se znovu otevřely, tentokrát do domu vstoupil Draco. Sotva však spatřil své rodiče, protočil očima. „Úžasné," zavrčel si pro sebe. Popuzeně si sundal kabát, hodil ho na zem. Několika plynulými pohyby hůlky se jeho oblečení změnilo na domácí. „Raději půjdu do kuchyně pomáhat Hermioně, než se na vás dva koukat."