24 dní

Ledová královna

No, tak jsem začala psát... spokojená s tím, že jsem nakonec přišla s nápadem na kapitolu... jen abych (na samém konci) přišla na to, že dnešní zadání mělo být jiné... :D takže dnešní a zítřejší témata se prohazují, takhle pozdě bych už nic nevymyslela/nenapsala.

~ ~ * ~ ~

16. prosinec

Draco se nacházel ve sladkém stavu mezi spánkem a bděním, ale než se mu povedlo doopravdy usnout, probudila ho hlasitá rána. Zprudka se postavil, čímž ze sebe shodil Hermionu, která zalapala po dechu. „Co to bylo?"

Tmavovláska si promnula oči. „Co?" zeptala se rozespale. „Neříkej mi, že se Lucius znovu opil."

Malfoy jí věnoval vyděšený výraz. „Jen to ne," zasténal a svalil se zpátky do postele, tváří do polštáře.

Hermiona si povzdechla. „Jdu se podívat, co se stalo," řekla mezitím, co ho pohladila po rozcuchaných vlasech. Neměla nejmenší náladu opustit postel a narazit na poblázněného Malfoye a jeho manželku, na druhou stranu nad tím odmítala mávnout rukou.

Rychle si přehodila přes ramena župan a ignorovala Dracovo nesrozumitelné mumlání. V půlce schodů zaslechla další podivné zvuky. S hromadícím adrenalinem sevřela hůlku v dlani a po špičkách se přikradla ke vchodu do jídelny.

Sotva se zastavila u dveří, když v tom do ní zezadu narazil Draco. Nadskočila a ohnala se po něm prázdnou dlaní. „Proč se za mnou takhle kradeš!" sykla šeptem. „Mohla jsem tě proklít."

„Přece tě nenechám samotnou bloudit po panství," odpověděl jí stejným způsobem.

Poté oba dva upřeli pozornost k dění v místnosti před nimi, odkud se ozvalo peprné zaklení. Byl to ženský hlas; ať už se dělo cokoliv, muselo to být něco závažného. Neb Narcissa byla dáma vybraného chování.

Hermiona opatrně nakoukla do jídelny a zalapala po dechu. Paní domu postávala před obrovskou sochou z ledu, sahající téměř až ke stropu. Její paže, směřující vzhůru, byla zamotaná do křišťálového lustru.

„Však já tě odtamtud dostanu!" zavrčela Narcissa a máchla hůlkou. Socha se pohnula a s ní i lustr.

„Matko?" ozval se zpoza šokované Hermiony Draco.

„Co tu děláte?" vykřikla Cissa hned poté, co se zmateně otočila přes rameno. Okamžitě si zkřížila ruce na hrudníku.

Ani jeden nedokázal odpovědět.

„Tak tam nestůjte jako solné sloupy!" pobídla je vzápětí. „Když už tu jste, koukejte mi pomoc!"

Hermiona učinila krok kupředu, ale Draco jí jemným sevřením na předloktí zastavil. „Co to má znamenat?" zeptal se mezitím, co špičkou hůlky poukázal na obrovskou ženu z ledu.

Cissa naštvaně našpulila rty. „Připravuji výzdobu na Vánoční oslavu, co jiného by to asi mělo být?"

„Aha," vypadlo z Draca, aniž by doopravdy chápal, o čem jeho matka mluví. Přece jen, byl zvyklý na veškeré její malichernosti, když přišlo na předhánění se v dokonalé výzdobě a pohoštění ostatních čistokrevných kouzelníků.

„Chtěla jsem něco velkolepého," pokračovala Narcissa. „Něco, co by všem dalo jasně najevo, kdo Malfoyovi jsou."

„Šílenci s obrovskou ledovou ženskou uprostřed místnosti?" zeptal se posměšným tónem Draco, jen aby se vzápětí schoval za Hermionou.

Cissa naštvaně vyprskla. „Jak se jen opovažuješ!"

Hermiona zvedla ruce vzhůru a začala couvat z místnosti. „Není žádný důvod, proč se hněvat," řekla pomalým, tichým tónem, který měl zřejmě uklidnit paní domu. „Všichni budeme předstírat, že se tohle vůbec nestalo," dodala a prstem obkreslila celou místnost.

„NE!" vyštěkla Narcissa. „Potřebuji, aby se ta mrcha studená pohnula, aniž by zničila můj drahocenný křišťál!"

Ani jeden jí však neposlouchal, neb se dali na útěk. Na schodech potkali rozespalého Luciuse, který jim věnoval podezřelý pohled. „Co tu děláte?"

„Matka potřebuje tvou pomoc," vysvětlil spěšně Draco mezitím, co před sebou strkal Hermionu. „Je v jídelně. Moc ráda tě uvidí."

Lucius přimhouřil oči. Pohlédl směrem, kam ho Draco nabádal a poté zpátky. Nestihl však pronést jediné slovo, protože se náhle ocitl na schodišti samotný. Jediné, co nasvědčovalo o Dracově a Hermionině přítomnosti, byl dupot v chodbě a následné prásknutí dveří. Rozvážně učinil krok kupředu. Poté druhý.

Jakmile zaslechl rozzuřený tón, kterým jeho milovaná metala všechny možné kletby, elegantně se otočil na místě a následoval příkladu svého syna.