Tákže, ne, nedám s Lucky pokoj a vydám s ní kapitolu :D ale to je jedno :3
Věnuju Nicol_2004 názor pište do komentářů :3
V temné místnosti bez oken se ozval tichý pláč, patřící dívce. Její kůže byla fialová, téměř pohřbená pod vrstvou šedého prachu. Tápala ve tmě. Bylo to jako za světla, neviděla nic. Nebyla slepá, to ne, jenom krátkozraká, jakoby v tom byl rozdíl. Třásla se zimou, byla skoro nahá a v místnosti se nevytápělo. Byla jí zima, její tělo se chtělo zahřát, ale nemělo jak. Tak dívka pouze plakala.
,, Ale, příšerka pláče. " ozval se slizký hlas z druhého konce místnosti a dívka se roztřásla. Proboha. Je zpátky. Byla by křičela, tak hlasitě, jak by to šlo, ale nemohla. Měla poškozené hlasivky z předchozího křiku. Muž v černém se blížil, kápě halila jeho obličej, všechno, co bylo vidět, byly krvavě rudé duhovky.
,, N-Ne. " zašeptala dívka z posledních sil a plazila se do kouta místnosti. Nebo alespoň doufala, že je to kout, snažila se dostat co nejdál od červených skvrnek, nedokázala zaostřit. Bezbranně se třásla na místě, už neměla sílu. Osoba se k ní blížila po zemi se za ní táhl dlouhý, temně modrý ocas, šustil o zem a nechával za sebou celkem čistou cestu na jinak špinavé zemi. Nezajímalo ho, že bude špinavý, chtěl jen zkusit novou látku na tuhle fialovou dívku. Přiblížil se k ní a z kapsy vytáhl velkou injekci. Dívka pod ním, ačkoli nemohla zaostřit, poznala dobře známý tvar a přelívající se kapalinu v ní a prudce s sebou trhla.
,, P-Prosím... n-ne. " zašeptala vystrašeně a z téměř nevidomých očí se jí spustily průzračné slzy. Dělaly si cestu skrz špínu na obličeji dívky a nechávala za sebou vlhkou stopu. Než se dostala ke kraji tváře, místo průzračné byla její barva šedá, až černá.
,, Buď zticha, chci ti pomoct. " štěkla osoba a popadla plačící dívku surově za bradu. Druhou rukou jí přiblížil jehlu k oku. Dívka zaostřila na dlouhou, železnoou jehlu u jejího oka a její zorničky se vyděšeně stáhly.
,, Jestli ti ty oči nespraví tohle, tak už nic. " oznámila dívce osoba a bodla jehlu do sítnice. Dívka vykřikla, když ucítila šílenou bolest v oku. Ochrnula, nemohla se hýbat. Jenom slabě trhala hlavou. To samé se stalo u druhého oka. Dívce se zamlžilo před očima a všechno se začalo točit ve víru černé a červené.
------------------------------------------
Probudila se v teple. Bylo jí špatně, bolely jí oči a celé tělo. Přesto se ale cítila jinak. Když konečně otevřela oči, zjistila, že nevidí ani na metr. Bylo to horší než před tím. Mnohem horší. Kde to ale byla...? Všude bylo světlo, matně rozeznávala lampu nad ní a vědomovala si, že leží v přikrývkách. V měkké posteli. Tak dlouho už nebyla v měkké posteli... co se stalo...?
,, Podle všech testů je krátkozraká, bude potřebovat brýle." Ozval se hlas a do místnosti vstoupila černá šmouha.
,, Ach, už jsi vzhůru. " řekla osoba, podle hlasu mužská osoba.
,, Ne..." zamumlala dívka slabě a odtáhla se na druhý konec postele. Nedošlo jí, že tam není zeď a ztratila měkkost pod tělem. Čekala náraz a pevně semkla víčka.
,, Opatrně, můžeš si ublížit. " řekl muž a dívka ke svému překvapení přistála v posteli.
,, Neboj se, neublížím ti. " řekl muž. Pak dívka ucítila ve vlasech prsty. Kupodivu pod jeho dotykem neztuhla, naopak se uvolnila a uklidnila. Nechtěně zavrněla. Muž se rozesmál.
,, Jak se jmenuješ?" Zeptal se a dívka se zamyslela. Jméno...? Nad tím nikdy nepřemýšlela. Moc se bála o svůj život.
,, Já... nevím." Řekla tiše, ale překvapilo ji, jak snadno mohla mluvit. Měla snad poškozené hlasivky, ne?
,, Aha. " muž to řekl celkem překvapeně. Asi to nečekal.
,, Tak ti nějaké vymyslím!" Řekl pak radostně. Dívce se na tváři objevil malý úsměv a začaly se jí zavírat oči a muž ji naposledy pohladil po vlasech. Pak vstal a začal se vzdalovat.
,, Spi. Navštívím tě, až se probudíš. " pak se to málo, co dívka viděla, začalo propadat do tmy.
------------------------------------
,, Dobré ráno." Ozval se dívce známý hlas.
,, Dobré. " řekla tiše a do malého zorného pole se jí dostala černá skvrna.
,, Musíš mít hlad. Přinesl jsem ti nějaké jídlo. " řekl muž a pomohl dívce do sedu. Opřel ji o stěnu a ona se na ni přenesla celou váhou.
,, A taky tady pro tebe něco mám. " řekl muž a dívka zaostřila na bílé šmouhy, které asi představovaly jeho ruce. Něco v nich držel. Něco černého. Přiblížil to dívce k očím a ona se vyděšeně odvrátila.
,, Neboj se. " uklidnil ji muž a odtáhl se. Dívka se zase narovnala a muž to zkusil na podruhé. Tentokrát už dívka neucukla, jen zavřela oči a v duchu se modlila. Když se chvíli nic nedělo, dívka překvapeně otevřela oči. Myslela, že oslepla. Všechno bylo dokonale ostré. Tohle dívka nikdy neviděla. Podívala se na své ruce. Dokonale přesné, žádné šmouhy.
,, Lepší?" Zeptal se muž a dívka se na něj podívala. Byl to vysoký kostlivec s úsměvem na tváři a černýma očima. Byl oblečený v bílém plášti a kolem krku měl černo-bílou šálu.
,, Ty jsi... kostlivec. " zašeptala dívka.
,, Jmenuju se Wing Ding Gaster. Všichni mi ale říkají Gaster. " představil se muž a pak před ni položil tácek. Na něm byl kus masa a brambory.
,, Nic víc jsem tak rychle nesehnal. Došlo mi to, až když jsem sem šel. " zasmál se muž omluvně. Dívka vzala do ruky nůž a vidličku. Roztřesenou rukou nabrala na vidličku trošku brambor a přiblížila ji k ústům. Gaster se zamračil.
,, Co se děje?" Zeptal se.
,, N-Nemůžu t-to s-snís-t. N-Nechci. " Gaster se kupodivu pouze zasmál.
,, Jestli to nesníš, zemřeš. " oznámil jí.
,, O-On se pr-pro mě ste-stejně v-v-vrátí. " zakoktala.
,, Ne. Už ne, je to vyřízené. Jsi v bezpečí. Já tě jim nedám. " mrkl na ni Gaster, v jeho slovech ale byla nějaká váha.
,, Děkuju... Gastře. " řekla dívka.
,, Víš co? Mám pro tebe jméno. Jmenuješ se Lucky. Lucky Experiment. " řekl Gaster a odešel. Dívka, Lucky, koukala na zavřené dveře. Pak se poškrábala ve vlasech a trošku červená, se usmála.
------------------------
O rok později
,, Lucky? Vstávej, jdeme na procházku." Vstoupil do místnosti Gaster.
,, Ha? Kam?" Zeptala se Lucky a odložila knížku o šnecích, kterou bůh-ví-proč dostala od Toriel.
,, Jen tak. Celý den tu jen posedáváš, tak pojď ven. " řekl Gaster a vytáhl Lucky na nohy. Jak se ukázalo, Gaster nebyl o moc starší než Lucky, asi o tři nebo čtyři roky. Vyšli na chladný vzduch Snowdinu, kde teď příležitostně pracoval Gaster. Šli ke studené řece a Lucky nadšeně lapala po sněhových vločkách. U řeky se svalila na zem a válela se ve sněhu. Byla promočená, ale nevadilo jí to. Necítila zimu. Mokré vlasy se jí nepily na čelo a brýle. Gaster se jen zasmál a pomohl jí na nohy.
,, Jsi jako dítě. " upozornil ji a Lucky na něj vyplázla jazyk.
,, Proč jsi mě vytáhl ven? Je noc, víš to?" Zasmála se Lucky
,, Vím. Musím ti ale něco důležitého říct. " řekl Gaster vážně a úsměv z jeho tváře zmizel. Lucky se zamračila, Gaster moc často nebyl vážný.
,, Co se děje?" Položila mu ruku na rameno a narazila na kost.
,, Musím odejít do Hotlandu. " řekl Gaster a Luckyiny kočičí uši jí překvapeně spadly kolem hlavy.
,, C-Cože? A-Ale-" koktala překvapeně. Nemohla jít s ním. Věděla to.
,, Snažil jsem se je přemluvit, ale prostě musím jít. " řekl Gaster a podíval se Lucky, která teď stála se sklopenou hlavou a dívala se do sněhu.
,, Je mi to líto." Řekl a Lucky zavrtěla hlavou. Podívala se na něj s úsměvem na rtech. V úsměvu nebylo nic veselého, spíše smutného.
,, Nemusí. Nic tě ke mně nepoutá. Jenom mi občas napiš, ať vím, že žiješ. " usmála se. Gaster jí chtěl říct, že ho k ní něco poutá. Ale pak si uvědomil, že neví co, ho k Lucky vlastně poutá. Staral se o ní, když ji našel, to ano, ale vlastně to bylo spíš z lítosti než z povinnosti. Nic ho k ní nepoutalo, byla jen dalším tvorem v jeho životě. Kariéra byla mnohem důležitější než ona. Pro něj ale z nějakého důvodu nebyla. Chtěl tu zůstat s Lucky a dál pozorovat její dost roztržité a náladové chování. Chtěl být tím, o koho se bude moct Lucky opřít, když jí bude nejhůř. Chtěl být tím, kdo se o ni bude starat, když na tom bude nejhůř. Chtěl být tím, na koho se bude moct spolehnout, když už nebude moct nikomu věřit. Ale nemohl. Musel odejít.
,, Tohle je asi sbohem, že?" Zasmála se Lucky a Gaster ji objal.
,, Naschledanou, Lucky. "
,, Naschledanou, Gastře."
-----------------
O pět let později
,, Hej, Grillby, dneska mám padla!" Zakřičela Lucky na Grillbyho a odhrnula si pramínek rudých vlasů z tváře.
,, Jo!" Ozvalo se z kuchyně a Lucky popadla tašku. Přehodila si ji přes rameno a vydala se pryč. Když vyšla z budovy, ucítila chlad Snowdinu. Chlad, který milovala jako nic jiného. Zasmála se a začala poskakovat směrem k jejímu domu.
,, Ahoj Sansi!" Zamávala na Sanse a ten jí to líně oplatil. Skákala po ulici a do rukou a do pusy chytala sněhové vločky. Jedna jí dopadla na nos a Lucky se zasmála. Začala se točit a poskakovat. Začala si pobrukovat a pak otevřela dveře do domu. Vešla do tmavé budovy a povzdychla si. Veškerá radost z ní vyprchala a ona rozsvítila. Místnost prozářilo světlo lampy. Lucky se smutně usmála a v ruce mnula čtyřlístek, který dostala jako dárek od Toriel. Pak z lednice vytáhla špagety, které dostala od Papyruse a lačně se do nich pustila. Když dojedla a umyla talíř, zase vstala.
,, Musím si jít zaběhat. " povzdychla si a vyšla z domu. Soustředěně se rozeběhla pryč ze Snowdinu, k řece. Vlasy v ohonu jí poletovaly kolem hlavy a pod nohama ji křupal sníh (úplně to vidím... jak utíká :D ještě tak umět kreslit, abych to nakreslila :p). Nevědomky se jí po tváři spustily slzy. U řeky padla Lucky na kolena a rozplakala se. Složila tvář do dlaní. Byla tak sama... snažila se zaměstnat prací, našla si přátele, chodila na dlouhé procházky. Ale i tak byla sama. Sakra. Neměla by brečet! Už ne. Lucky zvrátila hlavu k obloze a zašeptala.
,, Ty tam jsi, viď?" Před rokem jí totiž došel dopis, po kterém se zhroutila...
Slečno Lucky Experiment,
S velkou lítostí Vám oznamujeme, že Váš blízký přítel, Wing Ding Gaster, včerejšího dne zemřel nešťastnou náhodou. Zatím nevíme přesně, jak se to stalo, ale určití svědci tvrdí, že přepadl přes zábradlí. V příloze posíláme dopis, který Gaster držel v rukou. Je adresovaný Vám. Pokud máte nápad na tvora, který by mohl Gasterovi jistým způsobem ublížit, neváhejte a obraťte se na Snowdinskou policii nebo přímo na Královskou Gardu.
Tehdy se Lucky zhroutila. Pár dní jí obálka dopisu ležela na stole pod nánosem čerstvého prachu. Lucky se nemohla donutit dopis přečíst, když věděla, že je to poslední Gasterův dopis pro ni. Pro kohokoli. I teď se jí chtělo plakat.
Nejdražší Lucky,
Je mi líto, že ti to musím říct přes dopis a ne z očí do očí. Bojím se totiž, jak dlouho ještě budu žít. Lucky, jak dlouho jsme se neviděli, tak dlouho si uvědomuji, jak velkou roli v mém životě jsi hrála. Už od začátku jsi mi přirostla k srdci. Našel jsem tě ve sklepě, zmlácenou a skoro mrtvou, a to změnilo můj život. Zamiloval jsem si tvé oči. Zamiloval jsem si tvůj smích. Tvůj úsměv. Zamiloval jsem si tebe. A uvědomuji si, že už to nikdy neuvidím. Sakra, já už tě nikdy neuvidím. Zamiloval jsem se do tebe, Lucky. Moje Lucky... musel jsem ti to alespoň napsat, pokud ti to nikdy neřeknu z očí do očí. Lucky, miluju tě.
S láskou, navždy tvůj Wing Ding Gaster.