Přivítala jsem další pátek tady na Akademii ranní jógou a protáhla si tak všechny ztuhlé svaly.
Nejsem moc sportovní typ, ale zrovna jóga je můj oblíbený koníček.
Po józe jsem se osprchovala a oblékla si pletený světle šedý svetr a bílé úzké rifle. Obula jsem si tmavě modré vansky a připravila se tak na chladnější počasí, které mělo nastat. Učení jsem měla připravené již dávno, a tak stačilo jen vzbudit Emmu a každá si jít na svou hodinu.
První hodinu byla chemie a bez Emmy a Edwarda se mi tam moc nechtělo. Kór, když sedím před tím neandrtálcem a jeho spolkem.
Celou hodinu jsem byla nucena muset poslouchat jejich rozhovor, do kterého se kupodivu Harry moc nezapojoval.
Párkrát přitakal, ale jinak byl potichu. Při samostatné práci jsem zaslechla něco zajímavého.
,,Zejtra sem zařídil pořádný mejdlo u nás. Zayn v úterý celou dobu přemlouval Emmu, aby přišla. Řekla, že přijde. Bude to prej velký. Zayn jí chce způsobit veřejnou potupu.'' Ztuhla jsem, když Niallova ústa opustila tato slova.
,,A proč?'' zeptal se Liam.
,,Protože Zayn, vole. Ten si rád hraje s citlivejma holkama. Stejně jako náš Harry, co?'' ušklíbl se Niall.
,,Drž hubu!'' odpálkoval ho mrzutě Harry.
,,Sorry, ty je vlastně jen vopícháš.'' Liam se s Niallem nahlas rozesmáli a přilákali tak pozornost učitelky.
,,Horan! Payne!'' zahřměla. ,,Do ředitelny!'' rozkázala a já se v duchu zasmála nad jejich nepozorností. Úsměv mě přešel, jakmile učitelka pravila: ,,Sparksová! Ty jsi druhej Einstein. Vysvětli Stylesovi zatím látku!'' přikázala i mně a zmizela ve dveřích. Povzdechla jsem si, ale pilně se ujala své práce.
,,Dobrá, zjevně nechápeš-''
,,Mlč, kurva! Nehodlám se šprtat!'' utlumil mě během vteřiny a já si pro sebe pohoršeně mlaskla.
,,Vyprošuji si tenhle tón hlasu, Harolde! Okamžitě to pochopíš, nebo z toho budu mít problém já!'' napomenula jsem ho zamračeně a on si odfrkl.
,,Ještě jednou mi do prdele řekneš Harolde, a ten tvůj slavnej sešítek, kterej neustále nosíš s sebou, neskončí dobře!'' pohrozil mi a ukázal na můj diář, ve kterém mám napsáno úplně všechno.
,,Budu ti říkat Harolde do té doby, než neporozumíš látce, která je jasná i dítěti v prvním ročníku střední školy!'' Opřela jsem se o lavici a nakvašeně na něj vyprskla.
Pár hlav se na nás otočilo, ale jinak jim naše hádka nejspíš přišla běžná. Harry doslova zrudnul vzteky a vstal z lavice.
,,Řekla sis o to, Sparksová! Já jsem tě varoval!'' Zmateně jsem sledovala jeho pohyby a zalapala po dechu, když popadl můj milovaný diář, bez kterého neudělám ani krok. ,,Hej, Milesi, hoď mi cocacolu!'' zakřičel k první lavici, kde seděl brýlatý kluk. Bez váhání mu hodil dvoulitrovou láhev nezdravého nápoje a já nechápavě pozdvihla obočí. Co tím zamýšlí?
,,Opovaž se!'' snažila jsem se doskočit ke svému diáři, který naschvál držel, v co největší vzdálenosti, ale bylo to marné.
Začala jsem pociťovat beznaděj a úzkost, protože ten diář pro mě znamenal opravdu hodně. Byl datován na tři roky a já ho měla už od loňska. Snažila jsem se mu ho vymanit, ale byl prostě vyšší a tělesně zdatnější.
,,Pojď si pro něj, Sparksová!'' pobízel mě a pomalu vycházel ze třídy. Nechtěla jsem přijít o hodinu, ale pokud to znamenalo, že se ten diář alespoň pokusím dostat, tak mi to za to stálo.
Vyběhla jsem za ním a on se dlouhými kroky hnal směrem, kde jsme se minule rozloučili.
Než jsem ho doběhla, diář ležel otevřený na zemi a on se nad tím povýšeně skláněl s flaškou coly pořád v ruce.
,,Ani jste mi nedal příležitost k tomu, abych vám předložila své argumenty, které by vás utvrdily v tom, že mám pravdu, když řeknu, že herec či herečka se nemusí ihned svlékat. Ano, máte pravdu, že v herectví záleží na tom, abychom se nestyděli, ale každý má své hranice. A když já vám řeknu, že se ze svých osobních důvodů nechci odhalovat před svými novými spolužáky, které ještě ani moc neznám a z níž je jich několik na míru perverzních, měl byste to respektovat...'' snažil se napodobit můj hlas a posměšně se na mě zahleděl. ,,Jak dojemné, Olivie,'' zašklebil se a vhrnul mi tak slzy do očí.
Ty se skutálely po tvářích v tom okamžiku, co odšrouboval víčko od energetického nápoje a tmavá přeslazená tekutina pošpinila mé smetanově bílé stránky. ,,Řekni mi, Olivie, jaké to je, když se ti někdo šťourá v soukromí?'' zeptal se drze a směřoval tím na události předešlých dní, kdy jsem mu vyčítala zaostalost, kvůli nedostatku mateřské lásky.
,,Jsi zvíře, Harry!'' vzlykla jsem, ale neopovažovala jsem se před ním víc brečet. ,,Přemýšlej nad tím, jestli by na tebe tvá matka byla v tuhle chvíli pyšná. Jestli by byla hrdá na to, co stvořila. Ano, cítím se beznadějně, Harry. A víš proč? Protože ten diář, který jsi mi právě teď zničil, pro mě znamenal tolik, jako pro tebe znamenají večírky, alkohol či ta činnost na tři písmena.
Bylo pro mě denní rutinou si do něj zapisovat věci na další den a vyznačovat si poznámky, protože je pro mě důležitý, chápeš to?
Dokážeš pochopit, že i pro jiné lidi může nějaká věc něco znamenat? Nedokážeš, Harry! Jsi ztracený sám v sobě! Jsi nula, Harolde!'' Otočila jsem se na podpatku a s mokrýma očima odkráčela zpět do třídy, ve které naštěstí ještě nebyla učitelka. Sbalila jsem si věci a se zazvoněním opustila třídu.
*
Před odpoledním vyučováním, kdy jsme s panem učitelem Cliffordem měli zavítat do Londýnské Národní galerie, jsem se ještě sešla s Edwardem.
Neřekla jsem mu o tom, co mi Harry udělal, protože by to stejně ničemu nepomohlo, ale obeznámila jsem ho s malým výletem naší třídy a objala ho na rozloučenou.
Sraz jsme měli před školou a s sebou jsme měli mít jen peněženku, nějaký blok, kreslící potřeby a popřípadě telefon. Vše jsem si připravila a místo svého obvyklého diáře jsem si vzala náhradní sešit s prázdnými stránkami a se vzorem sedmikrásek.
Loudavě jsem došla k hloučku, který se už začal tvořit u školy, a postavila se dál od něj. Všichni se náramně bavili, ale mně to bylo jedno, protože tam nikdo nebyl z našeho spolku Normalis, čili bych neměla kam zavést konverzaci.
S lidmi z Normalis jsem se mimochodem mohla bavit o učení a jim to nevadilo. Pozorně mě poslouchali a vyptávali se mě na různé věci.
Jsem ráda, že k nim jsem zapadla.
O typy lidí, jako je třeba Glorie Baldwinová nebo Harry Styles jsem nestála. Ti jsou v lehkém slova smyslu ''jiní''.
Když je řeč o Harrym, ten mezi tou partou byl taky. V puse měl cigaretu a okolo ramen objímal dívku, která k nám na umění také chodila. Dnes jí prosvítala skrz triko podprsenka, čili se nedivím, že si jí Harry všiml.
,,Zdravím,'' zvolal učitel Clifford, když k nám došel. ,,Můžeme?'' Jen jsme přikývli na souhlas a vyrazili do středu velkoměsta.
Stále jsem okouzlena Londýnem, protože je to to nejkrásnější město, které jsem kdy viděla.
Viděla jsem i Paříž, Berlín, Madrid, New York, Řím, San Marino, Bern..., ale nic se nevyrovnalo nádhernému Londýnu.
Došli jsme k honosné stavbě muzea a učitel nám rozdělil úkoly.
Každý si měl vybrat svůj obraz, na který si připravil referát, a pak ho přednést před třídou.
Nejdřív jsme si ale mohli vyslechnout bohatou přednášku o zdejší galerii, a tak jsem si nezapomněla vše zapsat.
,,Ty si z toho jako vážně děláš zápisky?'' zeptala se mě černovlasá holka, vyšší nejméně o hlavu, s průsvitným topem.
Byla to přesně ta, kterou Harry držel okolo pasu.
Podle jejího tónu hlasu z ní nic chytrého nevyrostlo.
,,Ano,'' odsouhlasila jsem její otázku a ona vyvalila oči.
,,Fakticky? A k čemu ti to bude?'' začala hlasitě přežvykovat a znemožnila mi tak slyšet, co říká průvodce.
,,Ráda se z toho učím a baví mě to, mohla by jsi-'' Ještě než jsem to stačila doříct, Harry na tu vysokou černovlásku zavolal a prakticky mě před ní zachránil.
Ne, že bych někomu jako on byla vděčná, ale i tak mi to pomohlo...
Poté, co jsme každý přednesl svůj referát, který jsem měla jen já a pár holek, čímž si spousty lidí vysloužilo stržené body, mohli jsme se vydat na poslední část výstavy, kterou nám pan Clifford slíbil a dosud zůstala tajemstvím.
,,Moji milí studenti,'' začal. ,,Dlouho jsem přemýšlel, jaké obrazy bych vám já sám osobně v téhle gigantické galerii ukázal, a došel jsem k závěru, že vám ukážu malíře, který není až tak známý, ale je velice inspirující,'' odmlčel se a pobídl nás, abychom ho následovali. Vešli jsme do jedné z dlouhých chodeb a kolem nás se rozprostřely portréty stárnoucích zadumaných žen.
Věděla jsem, kdo na obrazech je, a dokonce jsem i věděla, kdo je maloval. Nebyly to ženy. Byla to jen jedna žena. Jedna určitá žena ve všech svých podobách.
,,Víte, kdo je autorem?'' zeptal se a já automaticky vystřelila ruku nahoru. Jen se usmál a dal mi prostor k mluvení.
,,Lucian Freud, prosím. Britský malíř německého původu,'' odpověděla jsem a pan učitel mě pochválil.
,,Správně, slečno Sparksová,'' pokýval hlavou. Chtěl začít mluvit, ale zarazil se, když spatřil, že Harry nedává pozor a raději se ''baví'' se svou novou ''kamarádkou''. Zamračil se a našpulil rty. ,,Pane Stylesi?'' oslovil ho přísně a Harry se nechtěně odpoutal od opálené černovlásky.
,,Když máte čas se bavit, tak mi povězte, kdo je na všech těchto obrazech!'' vybídl ho a založil si ruce na prsou. Harry se rozhlédl kolem sebe a nakrčil obočí.
,,Ehm, žena?'' spíše se zeptal.
,,Ano, správně. Žena. Udivuje mě, že jste řekl jen jedna. Měl jste k tomu důvod?'' Harry se narovnal a zastrčil si ruku do kapes. To byl jasný znak toho, že si to jen tipl.
,,Jop, vypadá stejně...'' nedokončil konec věty a nechal ji tak vyplynout do ztracena.
,,A v jakém vztahu si myslíte, že byla s panem Lucianem Freudem?'' ptal se ho dál a Harry se zatvářil nechápavě.
,,S kým?'' otázal se hloupě.
,,Důkaz toho, že jste opět neposlouchal, pane Stylesi. Dejte si na mě pozor!'' upozornil ho a přešel k jednomu z obrazů. ,,Byla to jeho matka, pane Stylesi. Měl ji moc rád, a tak ji maloval v jejích posledních letech, dokud nezemřela,'' vysvětlil. Harry sebou škubl, ale zdálo se, že jsem to postřehla jen já.
Jen ať ho Clifford trochu potrápí. Zaslouží si to.
,,Jedním z důvodů, proč ji vlastně maloval, byl také ten, že mu zemřel otec a jeho smrt matku tolik zarmoutila, že se ji tím snažil uklidnit.
Zamyslete se nad sebou, pane Stylesi. Buď budete na mých hodinách pracovat a poslouchat, anebo na ně raději nechoďte!
Jak by bylo Vám, kdybyste nakreslil portrét své matky, ona pak zemřela a při prohlídkách v galeriích by jej studenti jako vy přehlíželi a raději mluvili o jiných věcech?'' zeptal se spíše řečnicky, ale Harryho se to nejspíš dotklo a nakvašeně odkráčel. Pan Clifford to pochopil tak, že Harry asi už nechce navštěvovat jeho hodiny, a pokračoval dál ve svém výkladu.
Upřímně mi v tu chvíli bylo Harryho Stylese líto, i přes to, co mi ráno udělal. Možná je neurvalý, ale tohle si nezasloužil.
Myslela jsem si, že ho podusí ohledně kázeňských opatření a ne slovy o matkách a synech.
Nevím, co mě to v tu chvíli napadlo, ale omluvila jsem se, že mi je nějak nevolno a že si potřebuji odskočit. Pan Clifford mě poslal zpátky do kampusu a řekl mi, ať si jdu klidně lehnout, že mám stejně splněno. Vděčně jsem se usmála a rozběhla jsem se ven z galerie. Neběžela jsem ale do kampusu. Běžela jsem za tím neandrtálcem, jenž vůbec nemá nejspíš city, ale dusí v sobě jakési vzpomínky, které mu můžu pomoci dostat ven.
Neudělám to ale proto, že mi ho je líto. Ne, dělám to pro své vnitřní uspokojení, abych si odhřešila ten moment, kdy jsem z úst vypustila ty ''nedostatky o mateřské lásce''.
Bylo mi jasné, že v kampusu nebude, a tak jsem si počkala na MHD a dojela k zastávce, která byla blízko domu, v němž se nedávno pořádal ten otřesný večírek. Probůh, co tu dělám? Váhavě jsem našlapovala po kamenné cestě ke dveřím, na nichž se vyjímal obrovský nasprejovaný nápis ''Picta fiver''.
Nu, alespoň jsem tu správně. Snažila jsem se samu sebe uklidnit, ale nešlo to.
Rozhodla jsem se, že nebudu klepat, i když to bude neurvalé, ale vešla jsem bez pozvání a kupodivu bylo odemčeno.
Všude v domě bylo ticho a překvapilo mě, že i čisto. Vyšla jsem tiše po schodech a rozhlédla se po druhém patře.
Do oka mi padly přesně ty dveře, které jsem s Harrym navštívila, když mě měl vzít na patnáct minut nahoru.
Přešla jsem k nim po špičkách a za dveřmi uslyšela docela velký hluk. Když jsem zaslechla, jak se něco roztříštilo o stěnu, na moment jsem ucukla. Pak jsem se ale vzchopila a zaklepala. Hluk utichl a bylo slyšet jen hlasité oddechování. Dlouho se nic nedělo, dokud se dveře neotevřely. Uskočila jsem leknutím a zalapala po dechu, když jsem spatřila... rozzuřeného Harryho bez trička. Bylo mi jedno, že asi vypadám komicky, když mám otevřenou pusu dokořán a koukám se na tělo potetované od krku přes ramena, paže, záda i břicho, které zdobí velký krásný motýl.
V téhle chvíli jsem nepřemýšlela nad tím, jak nezdravé je si dělat tetování a jak moc to ničí tělo, protože teď mi to snad na tom svalnatém těle připadalo i přitažlivé.
Pane bože, co si to tu vymýšlím? Jasně, že to není přitažlivé! Je to nechutné a nevhodné!(média, jak je Harry potetovaný💗)
,,No, ty píčo,'' ulevil si neslušně Harry a vysvobodil mě tak z hříšných myšlenek.
Snažila jsem se mu koukat do červeného obličeje, ale kvůli nějakému nepochopitelnému důvodu, to šlo velmi těžko.
,,Děkuji za vřelé uvítání, Harry,'' neodpustila jsem si uštěpačně.
,,Co tu jako kurva děláš?'' neobešel se bez svých typických vulgarismů a já protočila očima.
,,Mrzí mě to,'' zkusila jsem navodit jemnější tón hlasu.
,,A co tě jako kurva mrzí?'' zeptal se nechápavě.
,,To jak učitel mluvil, ty víš o čem. Hele, já tu nejsem proto, abych litovala člověka, jako jsi ty.'' Bez povolení jsem vstoupila do jeho pokoje, který byl doslova v hrozném stavu. ,,Ale jsem tu proto, abych napravila to, co jsem udělala. Ty jsi... nepoučitelný člověk, Harry.
To, co si mi ráno udělal, mě hluboce ranilo a říkej si, co chceš, pro mě to opravdu bylo důležité.
Já jsem si šikanou prošla mnohokrát, ale nečekala jsem, že i na mé vysněné vysoké se s ní budu muset potýkat.
I přes to si chci odpykat svůj trest, čili mě potrestej. Ano, do mě, Harry! Navážej se do mě do té doby, než ti bude líp a já budu moc s dobrým svědomím odejít!'' řekla jsem odhodlaně a nenápadně si znovu prohlédla jeho inkoustové obrázky.
,,Děláš-Děláš si ze mě prdel?'' zeptal se nevěřícně. ,,Já myslel, že sem ti dal dost jasně najevo, že pro tebe začne peklo a-''
,,Ano, já vím, Harry! A proto tu jsem. Chci si to vytrpět teď, abych pak měla zbytek školního roku klid,'' přerušila jsem ho.
,,S tím skákáním do řeči si vážně hrozná. Měla bys-''
,,Moc se omlouvám, mamka mi říkala, že-'' umlkla jsem. ,,Promiň,'' zastyděla jsem se.
,,Dobrý,'' uchechtl se a přešel k posteli. Neobtěžoval si ani obléci triko, a tak jsem ho na to upozornila. ,,Nedělej, že ti to vadí. Viděl jsem, jak si si mě nenápadně a chtivě prohlížela,'' ušklíbl se a já zrudla.
,,To nebylo proto, že bych-'' dál jsem nepokračovala a povzdechla si.
,,Kvůli tomu tu nejsme. Co pro tebe mohu tedy udělat za své špatnosti?'' zeptala jsem se a dál pokračovala s návrhy: ,,Třeba ti uklidit pokoj, který je v dost nehezkém stavu, nebo ti vysvětlit tu látku z chemie. Klidně tě budu chvíli doučovat, hm?'' navrhovala jsem dál a přešlapovala z místa na místo. Harry si zatím sedl a pobaveně mě sledoval.
,,Vykuř mi,'' řekl bez ostychu a já zrudla jako rajče. Opravdu to řekl?
,,Prosím?''
,,Chci, aby si mi vykouřila. Tím si to u mě odpykáš.'' Skenoval mě očima a já přimhouřila oči. Ne, pořád je to idiot. Další libra. Sakra! Už nejméně stá libra. Měla bych se odnaučit klít.
,,Harolde Stylesi, víš co? Já se na tebe mohu úplně vykašlat, protože je zjevné, že o to nestojíš!
Vláčela jsem se z té galerie, a dokonce zalhala učiteli, jen proto, abych utěšila tvé srdce, které prostě prahne po tom, aby se vyzpovídalo.
Ano, zní to divně, protože pořád žiji ve svých literárních výrazech, ale význam to má stejný!
Od téhle chvíle jsi jen nepovedený bratr mého nejlepšího kamaráda. Sbohem!'' Odkráčela jsem z jeho pokoje a nezapomněla si v duchu ještě vynadat, jak nepoučitelná jsem. Nastoupila jsem na autobus a s povzdechem dojela až k našemu kampusu.
Vzápětí jsem si vzpomněla na ranní rozhovor mezi Niallem, Liamem a Harrym.
Ať chci nebo ne, budu muset Emmě pomoci. V nejjednodušším případě ji varovat, v tom nejhorším to překazit na samotném mejdanu. Doufejme, že do té doby Emmu najdu a sdělím jí to.
Nemůžu nechat Zayna nad ní vyhrát...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
♦ Ahoj, lidičky! Ani nevíte, jak moc mě tenhle příběh baví psát! Užívám si to ve velkém😁
♦ Užívejte si prázdniny, protože dva měsíce nejsou zase tak dlouhé, a omluvte mě za to, že vydávám tak málo, ale mám prázdniny už naplánované, a tak nikdy nwm, kdy se dostanu zpátky do Prahy, kde je WiFi a napíšu další část😪
♦ Vážně mě to mrzí a snažím se co to dá, aby jsme v Praze byli častěji!💕
♦ Mějte se krásně a čau! Vaše: Matt❤️