Zmateně jsem koukala z jednoho na druhého.
,,Co prosím?!" zeptala jsem se zamračeně.
,,Vypadáš jako Katherine, maličká. Jsi přesně jako její kopie." Odpověděl Damon a já nemohla věřit vlastním uším.
,,Takže ty jsi mě přeměnil kvůli vaší ex? Jenom proto, že vypadám jako nějaká holka, kterou jste milovali, jsi mi zničil život?!" vykřikla jsem a skočila po něm. Svalila jsem ho pod sebe na zem a vrazila mu jednu svou pěstičkou. Zavrčel a převalil mě pod sebe a svými boky přitlačil ty mé k podlaze. Zavrčela jsem, ale to ho ode mě odtáhnul Stefan a já se rychle postavila na nohy. S Damonem jsme se navzájem provrtávali pohledem.
,,Pojď se mnou Eleno, ukážu ti ji." Řekl Stefan pomalu a já se na něj podívala. Vypadal smutně, beznadějně. Přikývla jsem a na truc Damonovi jsem ho objala a přitiskla se k němu. To samozřejmě vyvolalo Damonovo hrubé zavrčení.
,,Fajn, bude bydlet u nás, dokud se nezačne ovládat. Poslední slovo," zavrčel Damon a společně se mnou a mým vypísknutím zmizel od Stefana. Zůstala jsem stát v obýváku, v penzionu. Se založenýma rukama na prsou jsem pozorovala Damona, jak si poklidně šel pro alkohol. Zamračila jsem se a rozešla se ke dveřím. To ovšem do nich vstoupil Stefan. Mlčky mě pobídl jít s ním nahoru. Přikývla jsem a šla s ním. Damon se k nám ihned přidal.
,,Řekl ti Damon aspoň něco o naší minulosti?" zeptal se Stefan, když jsme vstoupili, hádám, do jeho pokoje.
,,Ani ťuk," odpověděla jsem a rozhlédla se.
,,Dobře," přikývl Stefan a vydal se k nějaké skříni. Vytáhl z ní svůj deník s rokem 1864 na hřbetu. ,,Proměnila nás tvá předchůdkyně v roce 1864. Pohrávala si s námi a my nevěděli, že je upírka. Ovlivňovala nás pro zábavu a měla nás za své loutky. Oba dva." Zamumlal a otevřel deník. Vytáhl z něj starou, zežloutlou fotografii. Podal mi ji a já na ní viděla: Katherine, 1864. Dívala jsem se na svůj vlastní portrét a neměla se k řeči. Nebýt těch kudrnatých vlasů, tak jsem to přesně já.
,,Byla krásná, tak jako ty." Ozval se Damon po chvilce a fotografii mi vzal z ruky.
,,Bohužel mrcha," nebral si servítky Stefan.
,,Ne, mrcha to nebyla." Usmál se Damon s šišatým úšklebkem. ,,Byla to ďábelská upírka," usmál se.
,,Ty jsi jiná, Eleno. Její přesný opak. Staráš se o své blízké, nenecháš na ně dopustit. Obětovala by jsi jim i vlastní život. Nezahráváš si s pocity druhých." Řekl Stefan a pousmál se.
,,Ne, tady maličká je jehňátko." Uchechtnul se Damon.
,,Ona si zahrávala, nebrala ohled ani na ostatní upíry."
,,Ostatní?" zachraplala jsem a podívala se na Stefana. Odkašlala jsem si.
,,Ano. Víš, jak bylo těch sedmadvacet občanů upáleno v kostele?" zeptal se a já zalovila v paměti. Přikývla jsem.
,,Byli to upíři," odpověděl místo něj Damon. Doplňovali se jako dva kousky puzzle.
,,V Mystic Falls bylo sedmadvacet upírů?" zeptala jsem se zmateně.
,,Ano, přesně tak." Přikývl Damon.
,,Jenže ti zůstali na živu a spadli do hrobky pod kostelem. Tam hnijí dodnes." Dodal Stefan.
,,Jak to víte?" zeptala jsem se zmateně.
,,Katherine měla jako komornou čarodějku. Emily Bennettovou, předchůdkyni tvé kamarádky Bonnie." Odpověděl Stefan.
,,A to tu hrobku očarovala, jelikož dlužila nějakou tu službičku Katherine." dodal Damon.
,,Bonnie je čarodějka?" vykulila jsem v údivu oči.
,,Ano a to velice mocná. Rod Bennettů má velice mocné čarodějky. Většinou se rodí právě dívky." Odpověděl Stefan. Fajn, tak z tohohle jsem si kecla na postel.
,,Čarodějka... že mě to nepřekvapuje." Uchechtla jsem se. Vedle mě se postel zhoupla pod nově přísedícím.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se Stefan a chytnul mě za ruku. Damon se ihned přihnal na druhou stranu a chytl mě za tu druhou. Parodoval Stefana. Usmála jsem se.
,,Mír?" Zeptala jsem se obou. Stefan se usmál a přikývl. Damon vypadal váhavě, ale pak se velice mile usmál.
,,Mír, maličká." Přikývl a pohladil mě po stehně.