,,Páni, takhle New York vypadá líp než na obrázku," pronesla Amber a přitom se koukala z okýnka taxíku, který nás měl dovézt do nějakého obytného komplexu, kde budeme bydlet celou dobu našeho pobytu.
Musím se přiznat, že se mi New York hodně líbil. Amber měla pravdu, město vypadalo úplně jinak než na fotkách a nebo na videích. Ve skutečnosti bylo mnohem hezčí. Právě zapadalo slunce. Na obloze bylo pár červánků, které nádherně zbarvovaly oblohu.
Dostat se do New Yorku byl můj sen, který se stal skutečností. Nemohla jsem uvěřit tomu, když za mnou a Amber přišel profesor na zeměpis, který nám pobyt nabídl. Casper byl o rok starší, takže nás sem dostal právě on, protože se za nás přimluvil.
,,To mi povídej. Je to tady dokonalý," přitakal ji hned Casper. Dál už cesta pokračovala v tichosti. Všichni jsme se kochali pohledem na New York.
,,Jsme na místě," řekl nám asi po dvaceti minutách jízdy řidič. Všichni jsme přikývli a vystoupili jsme. Vytáhli jsme z kufru naše tašky a Casper potom zaplatil řidiči. Když taxík odjel, tak jsme si prohlédli budovu, ve které budeme bydlet. Byla to obrovská bílá budova s plochou střechou. Měla spoustu oken. Možná mi trošku připomínala nemocnici, ale byl to jenom můj pocit.
,,Asi by jsme měli jít dovnitř," řekla jsem a rozešla jsem se k budově. Casper a Amber mě následovali. Velkými dveřmi jsme vešli na recepci.
,,Dobrý den. Co si přejete?" zeptal se nás muž se šedivými vlasy.
,,Dobrý den, no přijeli jsme na ten výměnný pobyt," odpověděla jsem mu. On se zářivě usmál a přikývl.
,,Aha, to jste vy," řekl se širokým úsměvem na tváři. ,,Takže, Wendy Gilbert, Amber Holland a Casper Nicolson?" zeptal se. Všichni jsme přikývli a on začal něco psát do počítače. S Casperem a Amber jsme se na sebe podívali a potom jsme už jenom netrpělivě čekali, co se s námi stane.
,,Takže, pan Nicolson má pokoj s číslem 55 a slečny pokoj s číslem 65," řekl nám. Sakra, doufám že tu bude výtah, protože popravdě kdo by se chtěl táhnout až do nějakého horního patra.
Ještě jsme podepsali nějaké papíry a potom jsme se konečně dostali k výtahu, který tu naštěstí byl. Všichni jsme si do něj nalezli. Vystoupili jsme ve stejném patře, což byla výhoda, protože jsme tak byli na patře společně.
,,Tak, já jdu," řekl Casper a šel hledat svůj pokoj. I já a Amber jsme se vydaly najít pokoj. Našly jsme ho celkem rychle. Odemkly jsme dveře a vešly jsme do pokoje.
Pokoj byl laděn do světlohnědé a bílé barvy. Byla tu malá předsíňka a kousek dál potom byl pokoj. V pokoji byly dva psací stoly a dvě postele. Prostě obyčejný pokoj.
,,Beru si postel blíž ke dveřím," vykřikla Amber a na postel skočila. Zasmála jsem se tomu a šla jsem k mé posteli, kde jsem nechala kufry. Přešla jsem k velkému oknu.
Byl tu nádherný výhled na město. Opřela jsem hlavu o sklo a pozorovala jsem noční město, protože za tu dobu, co jsme tady, obloh zčernala.
Jsem zvědavá, co mě tady potká ...