Love In New York // r. l.

Chapter 2

Druhý den

,,Neříkal náhodou Casper, že holky jsou nejpomalejší bytosti na světě?" zeptala jsem se Amber pobaveně. Ona se zasmála a přikývla.

Stojíme před intrem a čekali jsme, až se pan Nicolson vyhrabe z postele. Nehodlám přijít hned první de pozdě. To vážně ne. Kdybych se totiž zdržela a přišla pozdě na přednášku, tak mě rychle doprovodí domů a můj sen by zmizel stejně rychle jako přišla. 

,,Už jsem tady!" zavolal na nás Casper. Právě vyběhl z budovy a rychlým krokem mířil k nám. S Amber jsme se na sebe podívaly a potom jsme se začaly smát, protože náš drahý kamarád na sobě měl červenou košili s obrovským flekem, asi od kávy.

,,No ne. Už jsem přestala doufat v to, že vůbec přijdeš," řekla jsem ironicky, když k nám doběhl.

,,Ale no tak, nemůžu za to, že jsem prostě hezký kluk a že na dolepšení mého zevnějšku potřebuji nějaký ten čas," řekl a napodobil dívčí hlas. Musela jsem se zasmát.

,,Jasně, a proto máš na sobě košili s flekem," zasmála jsem se. On se podíval na svou košili a zamračil se.

,,Sakra, tohle mi nějak uniklo," poznamenal. ,,Možná bych se ještě stihl převléknout," dodal. Amber ho ale rychle zastavila.

,,Tak to ať tě ani nenapadne! Už teď nestíháme, takže se budeš smířit s tím, že máš na sobě špinavou košili. Už ti někdo řekl, že jsi hrozný metrouš?" zeptala se ho.

Casper jenom protočil očima a rozešel se směrem ke škole, která byla kousek od intru.

Popravdě, měla jsem strach, co se stane.

Co když nás ve škole nevezmou? Co když se setkáme s nějakými nepříjemnými lidmi? Budou nás šikanovat a nebo dělat nám naschvály?

Rychle jsem zakroutila hlavou, abych zahnala zlé myšlenky. Ano, měla jsem strach, ale nechci ho dát na sobě znát. Zhluboka jsme se nadechla a potom jsme společně s Amber zamířily za Casperem.