Ráno jsem se probudila asi o půl osmé. Vypadala jsem jako mrtvola. Měla jsem kruhy pod očima a modráka na ruce. Počkat... What? Modráka na ruce? To je možná z toho včerejšího tancování. Já si myslím, že se zase Petr nezvedne ani na nohy, musí je pěkně bolet. Vzala jsem si do ruky mobil a přišla mi zpráva od Vadima.
----------------------------------
Vadim: Ahoj lásko, v deset hodin na tebe budu čekat před campem. Zařídil jsem, aby jsi jela se mnou. Teda, pokud chceš. Až se vzbudíš, prosím odepiš mi. ♥
Já: Ahoj zlato, nemůžu tomu uvěřit, že jsi to takhle zařídil. V deset na parkovišti. Miluju tě. ♥
----------------------------------
Chvíli jsem nechápala, proč pro mě jede. To jsem nemohla jet s ním už včera? Eh, ajo vlastně... Včera to muselo být něco ''secret''. Ale už se ho nemůžu dočkat. Hned jsem vstala a Šimon tu už nebyl. Takže mám vlastně spoustu času se na Vadima připravit. Nejdřív jsem se šla namalovat a co nejvíce zakrýt ty kruhy pod očima. Fakt je nešlo zakrýt... Pudrovala jsem je snad tisíckrát. Ale snad si toho nevšimne. Dneska jsem si linky nedělala, chtěla jsem být trochu přirozenější. Takže jenom řasenka a lehká růžová rtěnka. Na sebe jsem si oblékla letní růžové šaty ke kolenům, na vlasy jsem si dala gumovou čelenku a květinami a outfit byl hotový. Dneska jsem chtěla na Vadima nějak zapůsobit. Akorát ta modřina na ruce mi tam vadila. ''No, lepší než mít cucáka na krku, ne?'' řekla jsem si pro sebe chichotavě. Začala jsem mít hlad, tak jsem si obula čistě bílé vansky (neměla jsem s sebou balerínky, takže jsem to musela vyřešit jinak), zaklapla jsem dveře od chatky a šla jsem do jídelny. Když jsem do jídelny vešla, bylo tam celkem málo YouTuberů, protože všichni ještě spali. Začali na mě pískat s tím, že mi to hodně sluší. Usmála jsem se na ně a šla jsem si objednat snídani. Objednala jsem si čokoládového crossianta s kávou. Chvíli jsem hledala místo, ke komu si sednout, abych neseděla sama, ale Explo na mě začal mávat, ať si sednu za ním. ,,Páni, fakt ti to dneska sekne'' mrkl na mě Explo. Já se jen usmála a poděkovala. Jako vždycky. Jakmile jsem se nasnídala, bylo půl deváté, takže jsem měla ještě času dost. Šla jsem si zabalit věci, abych je nebalila na poslední chvíli, jak to dělám pořád. Ale nechtěla jsem tím Vadima nějak zdržovat. Jakmile jsem měla zbaleno, lehla jsem si na postel a napsala jsem Vadimovi, že už mám zbaleno, a že už se na něj nemůžu dočkat. Neodepsal. Asi se už připravuje pro mě přijet. Bylo půl desáté a já už jsem se šla rozloučit se všema YouTuberama. Řekla jsem jim, že se určitě zase někdy sejdeme. Nebo spíš musíme. Konečně jsem si našla více kamarádů. Všichni mě objali a plácli si se mnou. ,,Budete mi chybět, a děkuju za včerejšek. Jste úžasní'' řekla jsem stydlivě. ,,Nemáš vůbec za co'' odpověděli mi a já už si šla pro věci. Za deset minut už měl přijet. Nechtěla jsem si sedat na zem, měla jsem šaty, tak jsem to nechtěla riskovat. Najednou mi někdo zakryl oči. Já se usmála. ,,Váďo?'' zeptala jsem se. Odkryl oči, já se otočila a skočila jsem mu do náruče. Pevně mě držel. ,,Nemůžu uvěřit, že jsi tady'' řekla jsem mu a do očí se mi nahrnuly slzy štěstí. ,,Miluju tě'' zašeptal mi do ucha a pustil mě. Naklonil se ke mně a dal mi pusu. Dlouhou pusu. Tu stejnou, jako byla ta první. Podívala jsem se mu do očí a jisřily mu. On mi utřel slzy a dal mi červenou růži. ,,Děkuju'' poděkovala jsem mu a on se usmál. ,,Pro tebe všechno'' a políbil mě na čelo. Vzal mi kufr a šli jsme k autu. ,,Ty řídíš?'' zasmála jsem se. ,,Už celkem dlouho'' odpověděl. Otevřel mi dveře a sedla jsem si. Nastartoval auto a jeli jsme. Bohužel si všiml toho monokla na ruce. ,,Co se ti stalo?'' zeptal se starostlivě. ,,Já ani nevím'' odpověděla jsem. Už jsem si to vážně nepamatovala, jak se mi to stalo. ,,A kam vůbec jedeme?'' řekla jsem nejistě. On se jenom usmál a řekl, ať se nechám překvapit. Přece jenom, táta neví o tom, že jedu se svým klukem někam do neznáma. On ani neví, že mám kluka. Trochu jsem se zarazila. ,,Ale táta o tom neví, že někam jedu'' řekla jsem tiše. ,,Neboj se, já to zařídil'' odpověděl a usmál se. Dneska má asi opravdu dobrou náladu. Zapl rádio a hráli mou oblíbenou písničku (viz. nahoře). Zavřela jsem oči a pro sebe jsem si ji zpívala. Byl to krásný pocit být zase s ním. Zase jsem myšlenkama spadla do spánku. ,,Kate, dívej'' probudil mě a ukázal na značku ''KLADNO''. Teď už mi bylo všechno jasný. Usmála jsem se a dívala jsem se z okna na město. Nebylo to jako u nás v Liberci. Zastavili jsme před nějakou budovou. Bylo to kino. Otevřel mi dveře jako gentleman mi podal ruku. ,,Jsi krásná'' řekl tichým hlasem. Políbila jsem ho na tvář a pošeptala jsem mu do ucha ''děkuju''. Vzal mě za ruku a šli jsme do kina. Radši jsem se neptala na co jdeme, chtěla jsem se nechat překvapit. Koupil mi popcorn a colu. ,,Kup si i něco pro sebe prosimtě'' řekla jsem starostlivě. Hodil přede mnou rukou alá prosimtě radši mlč a dal mi ruku kolem ramen. Sedli jsme si vedle sebe a vzala jsem ho za ruku. Po chvilce jsem pochopila, na co jsme šli. Mimoňové! Na ty jsem chtěla jít hodně dlouho, ale neměla jsem na to čas. Držela jsem ho pevně za ruku a užívala si film. Byla jsem opravdu šťastná.
Další kapitolka je tady :) Snad se vám líbila a do komentářů mi napiště názor na tento příběh. :)