Lilith
„Takže teď nevíš, co dělat?"
Zdvihla jsem oči, abych se mohla na Octavii podívat a mírně jsem přikývla hlavou, čímž jsem jí mlčky potvrdila její otázku.
Právě jsem jí řekla úplně všechno, co se stalo a co jsem ještě nezmínila.
Octavia si nahlas povzdechla a opřela se do lehátka, na kterém teď leží. „Upřímně," začala a nahmatala hrníček se studenou vodou. „být tebou, tak bych kašlala na svého tátu, řekla mu ať si všechny své názory strčí tam, kam slunce nesvítí a šla si vzít Rowana." Pokrčila rameny, jako by to tak bylo lehké.
Možná i je, ale ne zrovna pro mě.
Kdybych k mému otci byla tak drzá, zamkl by mě v mém pokoji a nechal by mě tam brečet jak jen dlouho vydržím.
Už jednou to udělal.
A když neudělám po jeho, udělá přesně to.
Nebo možná něco jiného. A horšího.
A i když můžu být skoro dospělá žena v jeho přítomnosti se cítím jako ta čtrnáctiletá holka, která se nezmohla nic jiného, než brečet každý večer před spaním.
Teď jsem byla já, kdo si povzdechl. Promnula jsem si oči a podívala se na vodu v bazéně, kam zrovna dopadl list z jednoho stromu.
„Zní to tak lehce." Zamumlala jsem a přitáhla si nohy k tělu.
S Rowanem jsem nepromluvila od chvíle v jeho kanceláři. Odvezl mě domů, přitiskl mi letmý polibek na rty a vysadil mě před domem se slovy, že všechno bude v pořádku.
Ale nevypadá to, že by něco mělo být v pořádku.
Nevyměnili jsem si ani žádné zprávy a žádný face time, nebo normální telefonát.
V úterý jsem mu poslala jednu zprávu. Neodpověděl na ni, ale přečetl jsi ji.
Je pátek.
Cítím se depresivně.
„Tak to udělej." Tavi pokrčila rameny a zakřenila se na mě z jejího místa.
Zatřásla jsem hlavou a odfoukla si vlasy z obličeje. „Nemůžu." Zakňučela jsem a opřela si spánek o kolena.
Chvíli mě pozorovala, v pozadí jde slyšet zpívání ptáčků a z otevřených dveří od kuchyně jde slyšet hudba a jak se Harriet směje.
Zasnoubil se.
Otec se zasnoubil se ženou, kterou jsem viděla jen párkrát. Se ženou, kterou vůbec neznám. Ani nepřijel domů, aby si o tom se mnou promluvil. Je to zvláštní, že v domě, ve kterém byl šťastný s mou matkou, je teď šťastný s někým úplně mně cizím.
„Proč bys nemohla?" Zeptala se a vytáhla své tělo do sedu. Její oči spočívají na mně a její obočí jsou stažené k sobě. „Tvůj otec ti ubližuje? Řekni to a ja zavolám polici."
Zasmála jsem se a zatřásla hlavou. „Nikdo mi neubližuje." Ujistila jsem ji.
I když mi možná jen trochu ubližuje.
Octavia mě zkoumala. „Ale vypadá to tak." Řekla potichu. „Jestli ti někdy ublíží, zavolej mi." Nebyla to otázka, nebo něco takového. Byl to přímo rozkaz.
Znám se s ní už skoro tři týdny a je větší kamarádkou, než kdy Jordyn byla.
Tavi se zvedla ze svého lehátka a přišla k mému. Sedla si vedle mě a ovinula své paže kolem mých ramen. „Budeme teď spolu brečet?" Zeptala se potichu.
Chtěla jsem brečet. Vážně jsem se chtěla tak moc vybrečet.
Tak jsem kývla hlavou a ovinula své paže kolem ní. „Tak jo." Špitla jsem a teď jsme k sobě byly přimáčknuté jako sardinky v konzervě.
Když tady není Rowan, alespoň můžu objímat Octavii. Má skoro stejně pevně objetí jako on. I když tomu chybí ty silné ruce, vypracované tělo, jeho vůně a všechno, co se týká Rowana.
Obě jsme brečely - tím obě myslím jenom sebe, Tavi mě jen držela a hladila po zádech.
Když jsem se vybrečela, obě jsme zůstaly ležet na jednom lehátku, Tavi mě objímala kolem pasu s hlavou položenou na mé hrudi, zatímco jsem se smály vtipným videím s kočkami.
Samozřejmě, bublina radosti splaskla ve chvíli, kdy nás Harriet zavolala na večeři.
ˏˋ°•*⁀➷
Otec vypadá naštvaně. Možná to je tím, že jsem někde chytla kousek seběvědomí a řekla mu, že se s Rowanem nechci rozcházet jenom kvůli tomu, že jemu se nelíbí, že si užívám života.
Věnoval mi vražedný pohled, který nechce vidět žádná dcera od svého táty a všechno seběvědomí ze mě vyprchalo, když mi řekl, že tohle si se mnou vyřídí potom.
Přemýšlím o tom, jestli bych třeba neměla utéct. Pak bych se mohla vyhnout tomu, co mi chce říct.. nebo udělat.
Když si Tavi nazouvala boty, připravena k odchodu, podívala se na mě. Jakože vážně se na mě podívala, jako by mi viděla přímo do duše, a co se mi zrovna honí hlavou.
„To, co jsem řekla, myslím vážně, Lilith." Řekla mi tiše a já se podívala za sebe, abych se ujistila, že nás táta nesleduje a neodposlouchává.
Kývla jsem hlavou a věnovala jí smutný úsměv, když jsem odvrátila zrak zpět k ní. Chci, aby tady mohla zůstat. Třeba by mě zachránila a já bych se nemusela ničeho bát.
Nemusela bych se bát svýho táty.
Bojím se ho jen ve chvílích, kdy ho jeho vztek přemůže nad láskou pro svojí vlastní dceru.
Tavi mě vtáhla do objetí. Vzdychla jsem si a pevně ji objala na zpět. „Jestli ti už nenapíšu, pravděpodobně jsem mrtvá." Zasmála jsem se, ale jí to vtipné moc nepřišlo.
„Jestli mi už nikdy neodepíšeš, přijdu tvého otce zabít." Zašeptala a vlepila mi pusu na tvář.
Usmála jsem se a přitiskla se k ní ještě víc.
„Přísahám, že se pokusím zůstat naživu." Slíbila jsem.
Chci, aby tady byla máma.
Od doby, co zemřela se toho hodně změnilo. Táta se změnil. Někdy má výbuchy vzteku a vybíjí si to na mně, ale většinou se dokáže udržet na uzdě. Neublížil mi. Nebo alespoň ne v tom smyslu, že by na mě položil ruce.
„Budeš muset." Řekla a odlepila se ode mě, jinak by jsme v tom objetí možná zůstaly hodiny. A vůbec bych si nestěžovala.
Nikdo kromě Rowana mě neobjímá.
S Theem si děláme srandu z Kadena, který nás za to nenávidí. A Jared... No, Jared je prostě Jared. Moc se mnou nemluví, ale je s ním příjemné být v jedné místnosti. Ale neobjímáme se, nebo něco takového.
Je příjemné cítit i jiné objetí, i když mám nejradši to Rowanovo.
„Až přijdu domů, napíšu ti a pak si budeme volat celou noc. A pokud se ti něco stane, zítra sem přijdu a donutím tě se přestěhovat k Rowanovi, nebo alespoň ke mně. Ať se ti to líbí, nebo ne. Při nejhorším budu muset použít násilí a odtáhnu tě odsud pryč. A na pomoc si vezmu Rowana."
Zahihňala jsem se a zatřásla hlavou. „Nic se mi nestane." Doufám.
Potom, co odešla, zavřela jsem dveře a opřela se o ně zády. Civěla jsem do země a zhluboka se nadechla.
Najednou se zpoza rohu vynořila Harriet, když mě spatřila na tváři se jí objevil milý úsměv. Zastrčila si své vlasy za ucho, aby jí nepřekážely v obličeji. „Tvůj táta si s tebou chce promluvit, Lilith." Řekla mi a já zdvihla pohled k ní.
Pomalu jsem zakývala hlavou, ale z místa se nehla. „Budeš tam.. taky?" Zeptala jsem se jí. „U toho myslím." Upřesnila jsem. Hruď mi sevřela trocha naděje.
Kdyby u toho byla, nic zlého by neudělal.
Harriet si povzdychla a její úsměv trochu povadl. Zatřásla hlavou a všechna naděje, že bych mohla být v pořádku se vypařila. „Říkal, že chce být s tebou sám." Pokrčila rameny.
Zamrkala jsem. „Tak jo." Můj hlas byl tichý.
Odstrčila jsem se ode dveří a věnovala jí menší úsměv, když jsem kolem ní procházela do kuchyně. Povzdychla jsem si a otřela si ruce o tričko.
Táta stojí a opírá se o linku, dívá se na něco na telefonu, ale když zvedl pohled a podíval se mým směrem, vypl ho a položil na linku. Založil si ruce na prsou a pohled ze mě nespouštěl. Harriet prošla kolem kuchyně ke schodům, a jakmile byla nahoře, věděla jsem, že tohle bude konec mé existence.
„Nelíbí se mi, jak se mnou mluvíš." Řekl otec. Jeho hlas byl přísný a vážný.
„Neřekla jsem nic špatného." Bránila jsem se a pokrčila rameny.
„Řekla jsi toho dost." Odsekl a zamračil se. „Nechci, aby ses s tím chlapem vídala. Někdo jako je on pro tebe není ani zdaleka vhodný."
Přimhouřila jsem oči a také si založila ruce na prsou. „Nejsem malý dítě. Nemusíš se zajímat, co dělám nebo s kým randím, když ty sám ses o mě polovinu mého života ani nestaral."
Možná jsem to říkat neměla, protože teď vypadá, že ho má slova naštvala ještě víc.
Jeho obličej mu zrudl a vypadal, že chtěl říct něco, co by se mi opravdu nelíbilo. „Sedni si." Pokynul mi a ukázal na jednu ze stoliček.
„Proč bych tě měla poslouchat? Jako můj otec se už nějakou dobu nechováš. A nejsem už malá holčička, které můžeš řídit život jak jen se ti zalíbí."
„Jako dítě ses chovala vždy, a jako dítě se chováš i teď." Odfrkl si a znovu na stoličku ukázal. „Sedni si." Řekl mnohem přísnějším tónem, než předtím.
Zatřásla jsem hlavou. „Proč? Aby jsi mi mohl ustřihnout vlasy, jako lekci za to, že se chovám jako nevděčný spratek?" Už několikrát to udělat. Určitě nezaváhá to udělat i teď.
Protože mi nemůže ublížit, tak se rozhodl, že stříhání mých vlasů bude nejlepší. Sám ví, že jinak by to pro něj neskončilo dobře.
Táta se zasmál a kývl hlavou. „Víš ty co? Přesně to hodlám teď udělat." Pobaveně se na mě podíval a otevřel zásuvku s noži, aby mohl vzít nůžky.
ˏˋ°•*⁀➷
Skoro celý týden jsem nevylezla z pokoje. Vyhnula jsem se škole a z pokoje vylezla jen, když jsem potřebovala jídlo nebo na záchod.
Když byl táta doma, tak jsem nevylézala vůbec.
Harriet se se mnou snažila promluvit a zjistit, co se stalo. Protože jak to tak vypadá, její budoucí manžel jí nic neřekl. Ale ani jednou jsem jí neotevřela.
„Udělal ještě něco?" Zeptala se Octavia, když mi pomalu zastříhávala ofinu. Vlasy mám teď po ramena.
Zatřásla jsem hlavou a pokrčila nos, protože to jak drží mé vlasy a nůžky u nosu šimrá. „Ne." Odpověděla jsem jednoduše.
„Dobře." Tavi si vzdychla a kousla se do rtu, jako by něco chtěla říct, ale bránila se tomu.
Chvíli bylo ticho, Tavi se soustředila na úpravu mých vlasů a já jen... přemýšlela. Ale nevím přesně nad čím.
„Jsem unavená." Zašeptala jsem po nějaké té chvilce.
Světélka nad mou postelí ozařují pokoj růžově a z oken sem proniká měsíční svit. Kapky deště padají na okna a vytvářejí příjemnou a zároveň i smutnou atmosféru.
Tavi položila nůžky na zem a podívala se na mě. Svraštělé obočí jí na čele vytvořilo menší vrásku. „Já vím, zlato."
„Už tady být nechci." Do očí mi vhrkly slzy.
Tavi mě objala kolem ramen a přitáhla si mě víc k sobě.
„Už ti alespoň odepsal?" Zeptala se mě a já zatřásla hlavou.
Dva týdny, co jsem od Rowana nedostala ani zprávu. Pokaždé, když jsem mu něco napsala si to jen zobrazil, ale neodpověděl. Už několikrát jsem mu volala, abychom si promluvili, ale ani to nezvedl. Tak jsem mu zanechal několik hlasových schránek.
„Měla bys mu nakopat zadek. A když to neuděláš ty, tak to udělám já za tebe." Řekla mi a přitiskla naše tváře k sobě.
„Jestli se o tebe právě nesnaží bojovat, není ten pravý, Lilith." Zašeptala mi do ucha.