Když jel o víkendu domů, hned jak přijel, zeptal se rodičů: "Pamatujete si Christiana? Jak tady přespal pár týdnů zpátky?"
"Samozřejmě," odpověděl jeho táta. "Proč?"
"My..." Polkl. "Zkoušíme to spolu. Jakože vztah. A tak mě napadlo, že by příští týden mohl přijet se mnou zase, jestli vám to nevadí?"
V televizi běžel fotbal. Jeho táta miloval fotbal a nenechal se jen tak rušit. Proto ho nemálo překvapilo, když zeslabil televizi a překvapeně se na něj podíval. "Samozřejmě, Mateo. Samozřejmě, že může přijet."
Jeho máma se usmála. "Co mám uvařit?"
Miloval je za to, že z toho nedělali velké haló, že mu neříkali věci, jakože se konečně taky dočkal. I když s nimi vyrůstal jen něco málo přes půlku jeho života, znali ho nejlíp. Věděli nejlíp, že měl problém se otevírat lidem a že tím pádem ještě nikdy nepřivedl domů někoho, koho by jim mohl představit jako přítele. To, že to přijali tak v klidu, pro něj znamenalo hodně.
"Asi cokoliv," pokrčil rameny Mateo. "Jen aby to ale nemělo oříšky. Chris je na ně alergický a já si nepamatuju jaký druh, tak raději se vyhni všem, prosím."
Jeho táta se pobaveně zasmál. Přestal vnímat fotbal. Dal se s Mateem do konverzace o Chrisovi, o škole, o všem. Máma je spíš jen poslouchala, jak to dělala často.
Jakmile se zavřel u sebe v pokoji, vytočil hned Chrise. Bylo to poprvé, co mu volal, protože nesnášel telefonování, vždy mu jen psal. Teď ho chtěl ale slyšet. Chris to zvedl vcelku rychle. "Už si bal věci, příští víkend strávíš u nás."
Slyšel, jak si povzdechl. "Panebože, já se lekl. Ty a volat mi? Už jsem myslel, že se ti něco stalo."
Mateo se zasmál. To bylo validní. "Promiň."
"Počítám s tím. A na oplátku si ty zaškrtni v kalendáři pondělí potom. Máma mě přijede navštívit a chtěl bych, aby tě poznala, jestli budeš souhlasit."
Nejprve pocítil překvapení, pak nervozitu. Bylo pro něj těžší seznamovat se s novými lidmi a ještě s jeho mámou? Jako jeho přítel? Už teď mu bylo jasné, že noc předtím nebude spát.
Ale nikdy by neodmítl. Jestli Chris chtěl, aby se seznámil s jeho mámou, zvládne to. Jeho rodiče byli rozvedení, jeho máma žila čtyři hodiny autem od nich, jeho táta dokonce pět. Letadlem. Bydlel totiž na druhé straně Ameriky. Nestávalo se tak často, aby ho navštěvovali nebo aby on navštěvoval je.
"Tak jo," přikývl. "Píšu si."
"Ne, že budeš vyšilovat."
"Já? Vůbec."
"Už vyšiluješ, že?"
"Možná trochu."
Chris se zasmál. Bylo to jak pohlazení po duši. "Už mi chybíš, Mateo."
"Ty mně taky," přiznal. Bylo zvláštní to vyslovit nahlas, ale opravdu to tak cítil, i když mu lidé většinou nechyběli. Stačilo mu být se všemi v kontaktu přes telefon, přes to momentálně v případě Chrise cítil téměř fyzickou prázdnotu.
Všechny ty knihy o lásce, co četl, zas tak nelhaly. Opravdu přinášela pocity, o kterých neměl tušení. Nikdy se snad nezměnil tolik, jako v posledních dvou týdnech. Ovšem v tom dobrém slova smyslu, neměnil se jako člověk, jen o sobě zjišťoval nové věci, zjišťoval, jaké to je mít někoho rád tímto způsobem.
"Můžeš se za mnou stavit zítra do práce," navrhl Chris. "Vzal jsem směnu za kolegyni."
Mateův úsměv se rozšířil. "Neříkej dvakrát."
Takže na druhý den ráno se vydal opět na kole do kavárny a opět měl pro Chrise něco zabaleného od mámy. Tentokrát ani nevěděl co, ale když jim oznámil, že se za ním jede krátce podívat do práce, ještě ho zastavila, že mu přece něco pošle. Jídlo bylo vždycky způsob, jakým vyjadřovala lásku, proto ho dojalo, že hned od začátku chtěla něco posílat Chrisovi.
Od toho, co byli spolu, v kavárně ještě nebyl. Takže bylo jeho poprvé, když přišel, pozdravil Chrise u baru a ten se hned naklonil přes pokladnu pro pusu na přivítanou. Mateo porazil to nutkání se rozhlédnou, jestli se na ně nikdo nedívá, a políbil ho zpátky.
"Dáš si něco?"
"Chai. A zaplatím," zdůraznil.
Chris se uchechtl. "Dneska ho nezaúčtuju. Ani sobě, přísahám."
"Já nevím, jestli ti věřím, hele."
"Důvěra je základ vztahu, Mateo," zavrtěl Chris hlavou nevěřicně. A pak se uchechtl. Mateo by klidně mohl mít srdíčka místo očí v tu chvíli.
"Nechceš u nás přespat zase i dneska?" vypadlo z něj.
Chris už začal pracovat na jeho nápoji. Natočil se, aby k němu byl aslepoň bokem. "Neplánovaně dotáhnout svého přítele domů? Nevím, jestli je to dobrý nápad."
"Rodiče tě už znají. Nebude to takový boom tak jako tak," namítl. Nepoznával se. Miloval být sám, užíval si samotu. Od kdy tak vyhledával společnost někoho jiného?
"Když dáš rodičům vědět dopředu, jestli jim to nevadí, zvážím to. Myslím, že tvému tátovi dlužím konverzaci o investickích, kdy budu více entuziazický," uchechtl se. Položil před něj článek s jeho chai latté se srdíčkem ze sypané skořice na pěně.
"Já nikdy nepochopím extroverty, fakt. Ale jasně, zeptám se."
Věděl, že jeho rodiče s tím problém mít nebudou. Když si Mateo odemykal své kolo, Chris vedle něj žvýkal buchtu od jeho mámy. "Nemůžu se dočkat, až jí to pochválím," zamumlal s plnou pusou.
"Já jsem snad nervóznější než ty," zamumlal Mateo.
"Já myslel, že tohle jsme zjistili už dávno," odvětil. Mateo by ho kopnul, kdyby nestihl uhnout. Chris se zasmál, přitáhl si ho k sobě a vtiskl mu polibek na spánek. "Promiň. Ale nejsem nervózní a ty nemusíš být taky. Jak říkáš, už je znám, nejde o žádný boom."
To Mateo hned sám zjistil. Že nešlo o boom.
Chris byl u něj jako doma. Když ho netížily problémy s Maxem, byl od minule jako vyměněný. Mateo jen nevěřicně sledoval, jak profesionální konverzaci měl s Benem o investicích, jak tomu rozumněl. Když si odskočil na záchod a vrátil se, Chris měl najednou v ruce recept od jeho mámy. Šlo o onu buchtu, kterou mu posílala. Když se jeho bratr David, věčně zavřený u videoher, rozhodl ukázat světu, aby ulovil nějaké jídlo, Chris se s ním hned dal do řeči o nějaké hře, o které Mateo nikdy neslyšel.
Když se David vracel nahoru, zastavil se u Matea. "Kdo to vůbec je?"
"Můj přítel."
"Okay." A šel dál. Mateo se uchechtl.
Opět mu půjčil nějaké oblečení na spaní a když si o půl dvanácté lehli do postele, ještě se pro jistotu zeptal. "Ale ten příští týden taky přijedeš, že jo?"
"Jasně."
"Okay. Možná bychom se mohli stavit k Auře."
"Normální člověk čelí jednomu tátovi přítele, se kterým se musí seznamovat. Já čelím třem. Jak je tohle fér?" rýpl si.
"Mohl jsi čtyřem. Buď rád, že se s ním nestýkám," odvětil Mateo pobaveně. "A očividně ti nedělá problém se seznamovat."
"Hned dva tátové najednou? To už mě trochu děsí. Ještě tátové Aury, ti, co ji vychovali. Taky mi budou vyhrožovat, že mi ustřihnou koule tupými nůžkami?"
Mateo se uchechtl. "Zas tak moc jako mojí tátové nejsou, neboj. Jen... jsme si fakt blízcí."
"Byli s tebou v té nejtěžší části života, vím," odpověděl Chris a naznačil Mateovi, ať se otočí. Poslechl ho, otočil se k němu zády a Chris ho tak zezadu objal. Opravdu si přišel jak malá lžička."Asi jim poděkuju, až je uvidím."
"Proč?"
"Protože ti pomohli, aby tě to, co se stalo, nezlomilo. Nejsem žádný profesionál, ale mám pocit, že hodiny přímo po tom byly jedny z nejkritičtějších v tom, jak to celé zpracuješ."
"Jo..." vydechl Mateo.
Slyšel, jak Chris vydechl. "Nebudu lhát, těším se, až poznám i je."
Neříkal to nahlas, ale věřil, že Jude a Rain se na něj taky těší. Ještě po Lukovi, Mateo se nemohl dočkat, až i jim představí někoho, s kým se ítil opravdu pohodlně.
⸙
mně už je jasný, že v každý větě budete hledat háček, jak se dlouho nic neděje, ale vážně si dáme ještě pár bezproblémových happy kapitolek, jo? :D nebojte, ono to přijde:D