✈
Každý letec se po svém kole vrátil na zem. Nikdo z nich neuspěl podle Maverickových představ.
Čekali jsme, až se vrátí Coyote s jeho týmem. Pak jsme byli na řadě my.
,,Berserk, Phoenix a Bob." Objevil se před halou Hondo. ,,Jste na řadě." Otočil se a rozešel se pryč z haly.
Všichni tři jsme se rozešli ke svým stíhačkám. Každý jsme si popřál štěstí, protože jsme dobře věděli, že ho budeme nahoře potřebovat.
Vyletěli jsme do vzduchu a letěli na místo určení, kde se nám odstartuje čas. Letěli jsme v rychlosti čtyři sta uzlů a ve výšce devadesáti jedna metrů.
Mířili jsme do kaňonu ve kterém jsme měli trénovat. Podívala jsem se na radar, který mi měl simulovat kaňon.
,,Třicet metrů do začátečního bodu." Oznámil nám Bob.
,,Jdeme na to." Proletěli jsme začátečním bodem. Tři minuty se nám začaly odpočítávat.
Stíhačku jsem musela točit tak, aby bylo jedno křídlo k zemi při zatáčkách.
Dýchala jsem ztěžka, protože mi gravitace stlačovala plíce. Byla jsem k tomuhle trénovaná, ale žádná slast to nebyla.
Kontrolovala jsem se na trasu v radaru, abych nevyletěla z dráhy. Bylo obtížné soustředit se na pilotování i na kontroly trasy.
,,Čas do cíle devadesát sekund. Máme dvě sekundy zpoždění. Zrychli na pět set uzlů, Berserk." Přikázal mi Bob.
,,Musíme pohnout, Berserk." Pobídla mě Phoenix.
,,Provedu. Zrychluji na pět set uzlů." Zrychlila jsem na danou rychlost.
Letěli jsme rychlostí pět set uzlů až do konce. Každá zatáčka mi připadala horší. Přesně, jak popisoval Maverick.
Proletěli jsme kaňon až do konce. Bohužel jsme doletěli do cíle s třiceti sekundovým zpožděním.
,,Máme to!" Zajásal Bob. Chtěla jsem ho povzbudit, ale věděla jsem, že jsme nevyhráli.
Máme třicet sekund zpoždění. Každá sekunda se počítala. Nesplnila jsme svůj úkol a můj tým byl mrtev.
✈
Všichni jsme se sešli v učebně. Na obrazovce se promítla simulace kaňonu. Objevily se tam stíhačky s jménem Paybacka, Fanboye a Hangmana.
Na obrazovce se promítl jejich simulovaný let. Všechno bylo v pořádku, dokud Paybackova stíhačka nezčervenala. Narazili do stěny simulovaného kaňonu.
,,Co se stalo?" Zeptal se Maverick pilotů, kteří letěli, jako první.
,,Letěl jsem rychle, jak jen to šlo." Hangman se usmál arogantně. Zakroutila jsem hlavou nad jeho egem.
Nebyla v něm ani jedna špetka spolupráce? Svůj tým zabil, protože nevnímal jejich komunikaci a stál si za svým.
Payback a Fanboy byli naštvaní. Bylo to na nich vidět. Oba seděli na svých místech křečovitě.
,,Jako by mi šlo o kejhák." Dodal Hangman. Chtěla jsem mu něco říct, ale Bradley mě předběhl.
,,Tím jsi ohrozil svůj tým a tvůj parťák zemřel." Nemohla jsem více než souhlasit s jeho slovy. Hangman by měl začít brát ohledy na ostatní lidi, ale to se asi nikdy nestane.
,,Byli moc pomalí." Pozvedl ramena.
,,Dobře." Maverick přikývl. Bylo však na něm znát, že to tak nechat nechtěl.
Na obrazovce se promítly stíhačky s jmény Fritz, Omaha a Coyote. Simulace nám ukázala, že Fritz vyletěl nad radar, protože Coyote zpomalil.
,,Proč zemřeli?" Zeptal se Maverick Coyoteho.
,,Vyletěli jsme nad limit a sestřelili nás." Odpověděl za něho Fritz.
,,Ne. Proč zemřeli?" Zeptal se znovu Coyoteho.
,,Bez varování jsem zpomalil a nevaroval je. Moje chyba." Odpověděl zdrceně Coyote. Byl zklamaný z toho, že se trénink nepovedlo úspěšně dokončit.
,,Proč jsi nekomunikoval?" Zvedl na něj Maverick hlas.
,,Soustředil jsem se na-" Maverick mu skočil do řeči.
,,Přijmou to jejich rodiny na pohřbu?" Všechno najednou utichlo. Maverick napjatě čekal na jeho odpověď.
,,Ne, pane." Odpověděl mu Coyote. Maverick se podíval na Fritze a Omahu.
,,Proč jsi nečekal tu zatáčku? Měl jsi instrukce o terénu." Fritz se nadechl, ale Maverick ho předstihl, než stačil něco říct. ,,Mně to neříkej. Řekni to jeho rodině."
Na obrazovce se zobrazil další pár. Byli tam naše jména. Na obrazovce se zobrazil náš let. Ukázal se náš čas.
,,Proč jste mrtví?" Zeptal se Maverick. ,,Byla jsi velitelem týmu. Proč je tvůj tým mrtev?"
,,Pane, dorazili jsme do cíle o třicet sekund později." Odpověděla za mě Phoenix.
,,Proč jste mrtví, Berserk?" Podíval se na mě.
,,Letěli jsme rychlostí pět set uzlů. Měli jsme třiceti sekundové zpoždění. Nejsme mrtví." Zatnula jsem čelist.
,,Za zadkem máš letouny páté generace." Zvedl na mě hlas.
,,Máme třiceti sekundové zpoždění. Stihli bychom ulítnout." Byl opravdu velký rozdíl mít pěti minutové zpoždění. Věřila jsem, že kdyby to tak bylo, dokázali bychom přežít.
,,Co když ně?" Překřížil si ruce a přiložil si je na hruď. Mlčela jsem.
Dobře věděl, co by byla moje odpověď. Byl by to souboj na život a na smrt.
Na obrazovce se objevil další pár. Yale, Harvard a Rooster. Na obrazovce se ukázal čas, který říkal, že mají minutové zpoždění.
,,Proč jste mrtví? Byl jsi velitel týmu. Proč jsi se svým týmem zahynul?" Zeptal se Maverick Bradleyho.
,,Pane, je opravdu rozdíl v minutě a třiceti sekundách?" Zeptala jsem se ho.
,,Ano. Umožnil nepřátelským letounům, aby ho sestřelili. Je mrtvý."
,,To nevíte." Odpověděl mu Bradley.
,,Letíš moc pomalu. Jde o každou vteřinu." Pustil se do toho Hangman. ,,Berserk to zvládla o třicet sekund dřív. Možná bys měl přidat, abys byl rychlejší."
O co se snaží? Protnula jsem vražedným pohledem Hangmana.
On se na mě jen mile usmál. Odvrátila jsem od něho pohled a podívala se na Mavericka.
,,Doletěli jsme do cíle." Stál si za svým Bradley. Opravdu byl v těch třiceti sekundách rozdíl?
,,A po cestě zpátky vás stíhají kvalitnější nepřátelská letadla." Zvedl na něho Maverick hlas.
Tušila jsem, že tahle situace nedopadne dobře.
,,Pak bojujeme." Zakroutila jsem hlavou nad slovy Bradleyho. Každému bylo jasné, že F-18ka nemá proti SU-57 žádnou šanci.
,,S letouny páté generace?!" Maverick vypadal, že mu za chvilku rupnou nervy. ,,Ve stíhačce F-18?!"
,,Tady nejde o letadlo, pane. Ale o pilota." Zvedl na něj hlas Bradley.
,,Přesně!" Zakřičel Maverick. Oba na sebe zírali.
,,Ty to fakt nechápeš." Zasmál se Hangman. Podívala jsem se na Hangmana. Modlila jsem se, aby držel kušnu.
,,Na téhle misi musí muž letět jako Maverick, nebo se nevrátíš." Podíval se na mě Hangman. ,,Bez urážky." Usmál se na mě.
,,Přesto jediné, co z tebe vypadne je urážka." Probodla jsem ho pohledem.
Poslouchala jsem hodně urážek od chlapů ve výcviku, takže mě to nenaštvalo.
,,Nechci tě kritizovat. Jsi prostě konzervativní. To je vše." Otočil se na Bradleyho.
,,Co takhle zavřít hubu?" Zvedla jsem na Hangmana hlas. On mě však ignoroval.
,,Čeká nás boj, který nikdo z nás nezažil. Ani on ne." Protnul pohledem Mavericka. ,,Teď není čas hrabat se v minulosti."
Ve mně začala bublat krev. Cítila jsem, jak křečovitě držím područky.
,,Co tím sakra myslíš?" Zeptal se ho Bradley.
,,Roostere." Varoval ho Maverick, aby si dával pozor na svoje další kroky.
,,Víte, že Maverick lítal s jeho fotrem?" Usmál se Hangman.
Nemohla jsem uvěřit, že tohle chtěl proti Bradleymu použít. Opravdu to byl takový hajzl?
,,To stačí!" Okřikl Maverick Hangmana.
,,A to i ten den, když jeho fotr zařval."
V tu chvíli Bradley vystřelil ze svého místa stejně jako Hangman. Vystřelila jsem ze svého místa, jako všichni ostatní, abych Bradleyho zachytila včas.
Chytla jsem ho kolem pasu a odtáhla ho kousek od Hangmana. S tím mi pomohli i ostatní.
,,To stačí!" Zařval na ně Maverick.
,,Ty zasranej kreténe!" Zařval Bradley na Hangmana, který měl na tváři úsměv z toho, co se mu podařilo.
Bradley sebou cukal a chtěl se vykroutit z mého sevření. Chytl mojí ruku a pořádně ji stisknul.
,,Jsem v klidu. Pusťte mě." Hangman ze svých ramen shodil všechny ruce.
,,Takhle jsi byl utrženej ze řetězu, když jsi málem zlomil Berserk nos?" Podíval se na mě.
,,Jak?" Zeptala jsem se ho zmateně, než mi to došlo.
Musel nás s Phoenix poslouchat za dveřmi. Tohle mu nedaruji.
,,Prý jsi ji dohnal k pláči, protože ji to fakt bolelo. Místo toho, abys byl její pes obranář jsi ji zranil." Podíval se na Bradleyho.
Bradley se chtěl znovu rozejít a vrazit mu, ale já ho stiskla pevněji, abych ho udržela.
,,Drž už hubu!" Zařvala jsem na Hangmana.
,,Na tuhle misi nemá." Dal si ruce do kapes a povýšeně se usmíval. ,,Dobře to víte." Podíval se na Mavericka a rozešel se pryč z učebny.
,,Všichni odchod." Promluvil Maverick. Všichni Bradleyho pustili a já též. Rozešli jsme se každý svou cestou. Já jsem šla za Bradleym.
,,Roostere?" Zavolala jsem na něho, ale on nereagoval. ,,Hej, hej, Bradley!" Chytnula jsem ho za ruku.
Otočila jsem ho k sobě a podívala se na něho. Díval se na zem vedle mě. V jeho očích jsem viděla bolest, po které přicházely slzy.
Vzala jsem ho za zátylek a obejmula ho. Musel se ke mně trochu sklonit, abych jeho bradu měla na svém rameni.
Jeho ruce se se kolem mého pasu ovinuly. Stiskl mě silou. Hladila jsem ho po zádech.
,,Dám ti jednu radu." Odtrhnula jsem se od něho a podívala se mu do očí.
,,Nikdy si neber nic osobně. To je pravidlo."
✈