„Dobře, beru zpět. Bylo to strašný,“ vypadlo z blonďáka, jemuž po filmu všechna zábava a úšklebky z tváře vymizely.
Ještě aby ne, když při tom filmu řval jako malá holka ještě víckrát než já a pohled si vždy bránil tou krabicí od popcornu, který většinu vyžral on.
„Příště na žádný horror nejdem!“ upozornila jsem ho předem se zdviženým prstem v uličce, kterou jsme ze sálu vycházeli a odhodila prázdnou krabici od popcornu do koše. „Mohli jsme jít třeba na Muže se železnou maskou, kde hraje ten úžasný hollywoodský herec Leonardo DiCaprio, ale ne my jdem místo toho na nějakou asiatku, která všechny zabíjí!“ rozhodila jsem na něj rukama a jen vzpomínka na ten její ksicht mi naháněla mráz po zádech.
„Muž se železnou maskou? To mi něco připomíná,“ zamrmlal si pro sebe, ale já to slyšela taky a podle jeho bledého pohledu jsem poznala, že si na něco vzpomněl. „Ale už rozhodně s tebou souhlasím, že ten film sranda nebyla,“ dodal a zakecal to své mluvení sám pro sebe.
„Příště mě víc poslouchej a věř, co je dobré a co ne,“ vyšla jsem s ním ven do tmy a zimy, co i přes léto v Londýně panovala. Štěstí však bylo, že nepršelo a my tak mohli jít společně pěšky po ulici.
„Takže bude příště?“ dal svou ruku na má záda a donutil mě zastavit. Ihned jsem se zadívala do jeho očí, kde to jiskřilo a rty mu oplýval samolibý úsměv.
„No... nebylo to zas tak strašný. Teda až na ten výběr filmu, díky kterému budu mít samotná doma pěkné halušky,“ uchechtla jsem se, ale moc dobře jsem věděla, že až vstoupím dovnitř temného domu, tak se už smát nebudu.
„Jsi sama doma?“ zvedl se mu koutek úst vzhůru a v kukadlech mu s obrovským nadšením zablýsklo.
„Jo,“ přikývla jsem a nemohl mi ujít pohled na to, jak se šťastně pousmál s převalením jazyka do brady.
Jsou dvě možnosti. Buďto je šťastný za to, jak moc budu trpět anebo myslel na něco, z čeho se mi zrychlovalo bití srdce.
„Tak to bys rozhodně neměla být sama,“ přemístil ruce na mé boky, po kterých mi přejel s úšklebkem na rtech a potvrdil, že to byla ta druhá možnost.
„Zveš se sám ke mně domů?“ povytáhla jsem na něj překvapeně obočí s úsměvem na rtech.
„Ne, jen ti navrhuji, že bych ti mohl dělat společnost,“ přiblížil se ještě blíž a zahleděl se mi hluboce do očí.
„Dobře. Kdo by přeci jen odmítnul samotného Draca Malfoye?“ pousmála jsem se a něco mi říkalo, že jsem to rozhodně neříkala poprvé.
„Nikdo,“ pustil mé boky, abych mohla jít s ním dál.
Ruku při té cestě obmotal kolem mých ramen stejně jako v kině a já se alespoň trochu víc cítila v bezpečí před nějakou blbou Samarou.
„Ale ani na krok se nepřiblížím k tomu mudlovskému vynálezu, je ti to doufám jasné?“ vypadlo z něj a jeho slovy mě zaskočil. Vlastně jen jedním.
„Mudlovskému?“ nechápala jsem, co to slovo mělo znamenat, i když mi to něco říkalo. Ale bohužel jsem si nemohla vzpomenout.
„Kurva,“ zanadával si, když mu došlo, co vyslovil. „Teda... chci říci, co?“
„Co znamená mudlovskému?“
„To jsem neřekl,“ zapíral s kroucením hlavy a kráčel se mnou nadále noční cestou, kdy na nás svítily pouze pouliční lampy.
„Jo, řekl.“
„Ne?“ nechápavě na mě s přimhouřením oka pohlédl.
„Jo?“ vrátila jsem mu s jistotou, že jsem se nepřeslechla.
„Ne, neřekl.“
„Ale ano, řekl.“
„Nech to být. Už mi prostě z toho filmu hrabe a melu kraviny,“ pokoušel se to co nejvíc zakecat a mně došlo, že dohadovat se nemělo cenu a že pravdu z něj nedostanu.
„Ehm dobře?“ zakončila jsem to způsobem, že jsem to radši nechala být, i když mě to pořád trochu zajímalo.
• • •
Když jsme došli až ke mně do pokoje, tak jsem odhodila svou koženou bundu na židli u psacího stolu a vydala se k posteli, na kterou jsem znaveně dopadla. Přitom jsem sledovala Draca, jenž se po mém pokoji záživně rozhlížel a já nechápala moc proč, když tu určitě prvně nebyl.
„Máš hezký pokoj,“ vyslovil a mou doměnku mi potvrdil.
„Ty jsi tu snad poprvý?“ zvedla jsem se na loktech, abych na něj lépe viděla a nemohlo mi ujít, jak se po mé větě zarazil v pohybu.
„Ne, jen... jsem ti řekl, že máš hezký pokoj. To snad nemůžu?“ znovu se to pokusil zakecat, čímž mě už podruhé dneska zmátl, ale nechala jsem to zas být. A to už jen kvůli tomu, že jsem neměla sílu na to to řešit, takže jsem spadla zpátky do postele.
Draco si už chtěl sednout na postel vedle mne, ale to bych nebyla já, abych ho nezarazila.
„Co to děláš?“ nechápavě jsem na něj přimhouřila oči, když jsem svou hlavu otočila napravo, kde stál.
„To mě snad necháš spát na zemi?“ nehezky ze sebe dostal a tvářil se být celkem uražený, poněvadž jsem ho v této doměnce na pár sekund nechala.
Neodpovídala jsem, jen jsem totiž na něj hleděla a on už se bál, že ho tam skutečně nechám, i když to jsem v plánu vůbec neměla. Už i ty dva daleké metry by mi dělaly problém usnout.
„Ne, jen mám na tebe prosbu.“
„Jestli chceš, abych šel dolů kolem té vraždící věci, z které vylejzá ta mrcha, tak na to ti z vysoka seru,“ rázně mě napomenul a v jeho očích se na chvíli objevil děs, čemuž jsem se zasmála.
„Ne to fakt ne. Nechci riskovat, že bych přišla o mého jediného ochránce.“
„Tak co chceš?“ zajímal se a já přesně v tu dobu zvedla mou nohu vzhůru, na které se pořád vyjímaly lodičky s úzkým páskem, jaký mi ty boty udržovaly na nohách. A mně se to rozepínat dvakrát nechtělo. „Vážně?“ usmál se a prohlédl si pečlivě mou nohu.
„Jsem moc líná na to je sundávat,“ odůvodnila jsem a on udělal, co jsem požadovala.
Přitom mi nemohl uniknout jeho zrak sjíždějící vzhůru k mému černému spodnímu prádlu, jež díky té zvednuté noze a že jsem měla šaty, bylo určitě dost dobře vidět. Vždy když to udělal, tak jsem se pro sebe musela pousmát a zkousnout ret, jak mě jenom ten jeho chtivý pohled úplně dostával.
„Hotovo, Popelka už přišla o své střevíčky,“ poznamenal, když obě boty stály na zemi a mé nohy byly volné od neustálé dnešní upnutosti.
Jeho slovům jsem se usmála a sledovala, jak si sundal své sako. Proto když si lehl vedle mne na postel, tak už měl na sobě pouze černočernou košili.
Rukou jsem se natáhla k mému stolku a zhasla jemné světlo osvětlující místnost. Posléze jsem zalezla pod peřinu a hodila ji i na Draca, který pod ní musel být, i kdyby nechtěl.
„Dobrou Draco,“ otočila jsem se k němu zády a zavřela oči v pokusu usnout.
Nechtěla jsem to nijak protahovat a už rozhodně jsem nechtěla myslet ani o minutu déle na ten děsivý film.
Ze spánku mě ale za chvíli vyrušila jeho ledová ruka na mém stehně a věděla jsem, že neusnu ani za nic, pokud tam zůstane.
„Draco... tvoje ruka je na mém stehnu,“ upozornila jsem ho, ale čelem jsem se k němu neotáčela.
„Promiň, to byla nehoda,“ uslyšela jsem těsně vedle svého ucha a na krku mě začal šimrat jeho hřejivý dech. Zrychlilo se mi bití srdce a místo toho, aby ji odendal, tak jela ještě výš.
„Draco, ta ruka jede výš,“ znovu jsem mu oznámila, ale on nepřestával. Naopak se s ní přemístil do vnitřní části stehna a já měla co dělat, abych dokázala aspoň trochu ovládat můj dech.
„Promiň, pořád to je nehoda,“ políbil mě jemně na mém citlivém krku a vysloužil si, abych se k němu už otočila a čelila jeho tváři s chtivýma jiskřičkama zařících v šedých očí.
„Kašlu na to,“ šeptla jsem si sama pro sebe a nijak ukrutně to neprotahovala, z důvodu, jak rychle mě zvládl jednou rukou na stehnu vzrušit. I když asi jsem si začala já, když jsem mu dávala na obdiv mé spodní prádlo.
Ruku jsem jednoduše přemístila na jeho zátylek a políbila ho na rty. Polibek mi opětoval a než jsem se nadála, tak mi bez sebemenšího svolení vnikl jazykem do úst při mém vzdechu, co se mi z nich linul. Za ten nechtěný vzdech mohla ta ruka, co už dojela k mým kalhotkám, přes které mi ničivě pomalu přejížděl.
Dělal to jak naschvál. Pokaždé se jen konečky prstů dotýkal, ale nic víc, což mě frustrovalo. A tak jsem svou ruku přemístila na jeho a zařídila, aby se už tiskla víc, čemuž se zašklebil do polibku. Ani nijak neprotestoval mému gestu a tak mě prsty začal dráždit přes tu látku, zatímco já se pokoušela co nejméně vzdychat.
„Ksakru, ani si neumíš představit, jak dlouho jsem na tohle čekal,“ vyslovil mezi polibky s těžším dýcháním a převalil si mě pod sebe.
V břichu se mi pomalu z těch dotyků jeho jemných a hebkých rtů tvořily hejna motýlků, které mě naprosto zničovaly stejně jako jeho ruce, jimiž mi vytahoval černé úzké šaty výš.
Přitom jsem se mu já pokoušela sundat košili a když se mi to povedlo, tak se na chvíli odtrhl od mých rtů. Ani nevím, jak rychle to dokázal udělat, že během tří sekund šaty ze mne najednou stáhl a pohledem si při měsíčním světle prohlížel mé tělo. Po tom pohledu se mi zrychloval dech a začínala jsem být nechtěně červená z toho, jak mě zaujatě pozoroval.
„Máš sladěné spodní prádlo,“ okomentoval a dlaní mi přejížděl po mém rozpáleném těle přímo prahnoucí po jeho dotecích.
„Nikdy nevíš,“ hrála jsem blbou a ignorovala jeho připomínku na to, že jsem počítala, že se tohle stane.
I když jsem upřímně s tímto scénářem vůbec nepočítala. Vzala jsem si stejné spodní prádlo kvůli tomu, že jsem měla všechno černý a tak jsem chtěla, aby to ladilo absolutně všechno. Vážně jsem neočekávala, že to skončí tím, že budu pod ním ležet skoro nahá už po prvním rande.
Sice první rozhodně nebylo, ale chápeme se.
Draco se po mých slovech pousmál a věnoval mi vášnivý polibek, při kterém mi na první pokus jednou rukou zezadu rozepl předposlední kus oblečení oplývající mé tělo. Rukami jsem po jeho nahé hrudi sjela s obkreslením jeho jemných svalů až k jeho pásku a nemohla jsem si nevšimnout toho, jaký tlak se mu v kalhotech tvořil.
To jsem cítila hlavně na mém středu, ke kterému se tiskl a několikrát se s ním otřel o ten můj, přičemž zařídil abych slastně zasténala párkrát jeho jméno s prohnutím hlavy dozadu.
Toho samozřejmě využil a své polibky přemístil dolů k mému krku, jež se odhodlal obdarovat pár značkami. Normálně bych ho za to chtěla zabít, ale v ten moment převažovala slast a problém mého budoucího já jsem nechala být.
Užívala jsem si každý z jeho doteků na mém těle naplno a samozřejmě i své doteky po jeho těle.
Zatraceně, tohle se zvrtlo fakt hrozně rychle.