Pár týdnů jsme se s Dracem různě po večerech poflakovali u mě v baru a probírali naši minulost, na kterou jsem si sice skoro vůbec nevzpomínala, ale aspoň jsem zjišťovala nějaké věci o ní. Třeba to, že jsme byli kámoši, potom jsme se nenáviděli, pak jsme spolu chodili a nakonec jsme byli v takovém vztahu/nevztahu. Pobrat mi to trvalo celkem dlouho, ale nakonec jsem to tak nějak pochopila. Částečně.
Ale teď jsme měli naše první společné rande a já se strachovala o to, co si mám vzít vlastně na sebe, abych se mu dobře zalíbila. Co by si asi vzala na sebe stará Isabelle?
„Caroline?“ zaklepala jsem na dveře mé sestry, protože jsem byla zoufalá a veškeré věci ze skříně jsem měla rozházené po pokoji.
„Wau, kam jdeš?“ prohlédla si mé černé úzké šaty do poloviny stehen a koženou bundu v úplně stejné barvě.
„Jak vypadám?“ začala jsem si prohlížet chaoticky své oblečení a černé lodičky na podpatku s páskou kolem kotníku.
„S kým máš rande?“ odpověděla mi protiotázkou a vysloužila si jeden z mých zmatených pohledů.
„Já ale neřekla, že mám rande,“ nechápavě jsem na ni pohlédla a sledovala, jak se ona sama hrabala ve své skříni.
„Kdybys neměla rande, tak se mě neptáš a neoblíkáš takhle,“ rukou ukázala na můj černý outfit a tentokrát jsem chápavě přikývla. „S kým teda jdeš?“ otázala se a já si uvědomila, jak v háji jsem byla.
Ona mi totiž sama řekla, ať se od něj držím dál, ale já místo toho dělala přesný opak. Aneb jak mladší sourozenci dodržuji rady těch starších.
„S jedním týpkem z baru,“ napadla mě první lež, co by dávala smysl, jelikož já skoro nikam mimo bar nechodím. Navíc jsem ji ani tak nelhala. Draca jsem taky potkala v baru.
„Ou, dobře. A jak se jmenuje ten záhadný muž, co dokázal okouzlit mou sestru?“ povytáhla na mě obočí, zatímco já se zapřela rukama o futra dveří.
„William,“ vypadlo ze mne první jméno, co mi skočilo do hlavy, ale ona nejspíš chtěla vědět ještě příjmení. „Barnes. William Barnes.“
„Zajímavý jméno. Tak si to užij,“ povzbudila mne a já si oddechla, že mi tu mou lež sežrala. William Barnes nebylo dvakrát obvyklé jméno, na které bych narážela denně.
„Takže to můžu mít?“ ujišťovala jsem se pro jistotu a znovu si ty šaty prohlédla.
„Rozhodně,“ přikývla se zvednutým palcem.
S malou kabelku jsem se už připravovala odejít po schodech dolů a následně ven, ale ona mě předtím ještě zastavila.
„Jo a Isabelle!“ zavolala na mě a tím mě donutila zastavit na chodbě. „Dnes jedeme ke Goldsteinovým, takže budeš potom doma sama. Jen aby ses nedivila,“ oznámila mi.
„Mám jet s vámi?“ povytáhla jsem na ni obočí a doufala, že řekne, že ne. Na to rande jsem se těšila, v kině jsem nebyla už týdny a to ani od našeho domu nebylo daleko.
„Ne, nemusíš. Řeknu kdyžtak, že ti je blbě,“ odvětila přesně, jak jsem chtěla a podruhé tento den jsem děkovala Bohu za to, jak mi to vycházelo.
„Díky, jsi úžasná.“
„Já vím,“ sebevědomě souhlasila a já se vydala definitivně konečně pryč z tohohle domu směrem ke kinu, kde jsme měli mít sraz.
• • •
„Takže na co půjdem?“ zajímala jsem se kluka s platinovými vlasy stojící po mém boku, s kterým jsme si prohlíželi tabuli výběru filmů.
„Nemám páru. Ve filmech se nevyznám. Vyber něco ty,“ nechal to na mě a moc mi to neulehčil. Jsem hrozně nerozhodný člověk, proto jsem to vzala z opačného a lehčího konce. Vylučovací metodou.
„Takže na kruh zaručeně nejdem, nesnáším horrory a chci se bezpečně bez žádných mých šílených představ dostat domů,“ informovala jsem ho vážně, jelikož můj bratr Tony na tom byl a díky tomu nespal celou noc. Takže já, která měla pokoj vedle něho a do kterého mi pořád lezl, jsem nespala taky.
„Co je horror?“ svraštil obočí a mě udivilo, že nevěděl, co to je. Tak jako desítky dalších věcí, který byly pro všechny ostatní běžné.
„Něco co nechceš vidět,“ zkráceně jsem mu sdělila a studovala další filmy na seznamu.
Ale to bych si měla všimnout, že ten blonďák už nebyl vedle mne, ale u pultu, kde objednával lístky přesně na to, kam jsem nechtěla.
„Hej, co to děláš?“ přiběhla jsem za ním, když pověděl objednávku prodavačce.
„Řekla jsi, že to nechci vidět. A já se rozhodl, že chci. Navíc mi nemohlo uniknout, jak se toho filmu štítíš,“ zašklebil se a tím jsem svého mluvení nahlas litovala a věděla, že to nedopadne dobře.
Dneska zemřu. Zemřu strachy. A když ne tady nebo cestou domů, tak doma, kde budu sama. Nebo dříve zabiju jeho. Jisté však je, že někdo umře.
„Chcete k tomu popcorn?“ nabízela prodavačka s úsměvem věnovanému Dracovi a stejně jako ostatní nemohla z něj oči spustit.
Chodit na rande s hezkým klukem je za trest. Chce ho doslova každá jiná. Ksakru, co bych dala za to, aby v tom černém obleku vypadal méně atraktivně a nepřitahoval všechny ženského a možná i mužského pohlaví.
„Jistě,“ kývl blonďák, avšak neodpoutal svůj pohled ani na sekundu od mého vražedného, nad nímž se šťastně šklebil.
„Chcete slaný nebo sladký?“
„Sladký. Ona určitě potřebuje trochu osladit život,“ zazubil se na mne a rukou se opřel o pult.
„Ne, slaný,“ nesouhlasila jsem s jeho názorem a prodavačka se zarazila, která se už chystala splnit jeho požadavek. „Věř mi. Sladký popcorn je hnusný,“ zasvětila jsem ho, protože nevypadal, že by se v popcornu vyznal.
Nechápu, kdo vymyslel ten sladký. Chutná to hrozně a k takovému filmu jsem chtěla aspoň dobré jídlo, kterému se budu věnovat.
„Tak teda slaný,“ odsouhlasil prodavačce.
„A velký,“ dodala jsem s nahranným úsměvem, než se dokázala dále na to zeptat Draca, s kterým se chtěla rozhodně hodně bavit.
A já i když jsem si to nechtěla přiznat, jsem trochu žárlila. Fajn, možná trochu víc.
Když nám dala věci na pult, tak už jsem si chtěla vytáhnout peněženku, abych aspoň něco zaplatila, ale on mě předběhl.
„To já tě pozval na rande. Na to nezapomínej,“ odsekl dříve, než jsem stačila na to něco říct a podal mi ty lístky, zatímco on si nesl popcorn, který začal ještě před vstupem do sálu jíst.
„Myslím, že tě za ten výběr filmu zabiju,“ neušlo mi, když jsme procházeli uličkou k příslušnému sálu, kam jsme měli podle lístku jít.
„Proč? Zní to nevinně,“ nadhodil si popcorn nad hlavu a následně ho chytl při chůzi do úst.
„Jak malej...,“ proběhlo mi v myšlenkách nad jeho chováním.
„Nevinný?“ zasmála jsem se výběru jeho slov. „Horror je žánr filmu, který tě má vyděsit a díky kterému po večerech nebudeš spát. Nevinný je přesný opak horroru.“
„Ou,“ vypadl mu na chvíli úšklebek z tváře a nahradil ho zaražený výraz, ale po pár sekundách přemýšlení ho nahodil zas zpátky. „Bude aspoň sranda.“
„Huh? Sranda. Jo úplná,“ protočila jsem očima a vydala se do sálu, kde už sedělo pár lidí.
V ten moment mi došlo, že jsme seděli v předposlední řadě, což znamenalo, že budem vidět na celý obraz. Jedno z nejhorších míst, co jsme na horror mohli mít.
„Vážně jsi musel vzít místa v zadu?“ obořila jsem se šeptem a ohlédla na něj dozadu, když šel za mnou tou uličkou k místům, co byly přesně uprostřed té řady.
„Ta prodavačka říkala, že jsou nejlepší,“ bránil se, když si dosedl hnedka vedle.
„Ne, to teda nejsou!“ sykla jsem k němu a bála se toho, že se začalo stmívat. „Na horror rozhodně ne!“
„Ale no ták, nebuď takový posera. Přeci to nemůže být zas tak strašný,“ hodil na mě pár kousků popcornu a udělal jím okolo bordel. On se tomu začal tiše smát, ale smích ho přešel, když jsem mu to oplatila a naše role se vyměnily.
„Neplýtvej jídlem,“ okřikl mne v tichosti a pokoušel se ty stopy po soli ze svého saka dostat pryč.
„Říká ten pravý,“ oplatila jsem mu s úsměvem na rtech, co mi však po pohledu na rozsvícené plátno zmizel.