„Sakra, Jine! Tyhle papíry jsem nechtěl!" naštvaně jsem s nimi praštil na stůl a otočil se na velkou skleněnou zeď, kterou jsem měl za svým pracovním stolem. Opřel jsem se o sklo a díval se ven.
„Proč jsi tak podráždený.. Spletl jsem se, proboha.." za svými zády jsem slyšel jeho hlas, ale ignoroval jsem ho.
Pořád jsem myslel na Jungkooka a Jimina jak přišli do obýváku vysmáti. Žárlivost mě pohltila až tak, že jsem byl na každého protivný.
„Promiň, ráno mě něco naštvalo. Nechtěl jsem křičet na tebe.. " opřel jsem si hlavu o sklo.
„Tak se mi hezky vyspovídej.." otočil jsem se nazpět na Jina a viděl ho jak sedí na gauči. Posadil jsem se do křesla a dal si nohu přes nohu.
„Ráno byl Jungkook běhat, jenže s Jiminem.. " nevěděl jsem ani jak to mám říct abych neřekl něco nevhodného..
„Žárlíš."
„Možná trochu, ale jak si to sakra představuje, že si večer ke mně naklusá do pokoje, skoro ho zase vojedu a ráno si běhá s Jiminem!" prskl jsem. Když jsem si uvědomil, že jsem všechno Jinovi vykecal, tak bylo pozdě.
S otevřenou pusou na mě zíral a já si chtěl dát pořádnou facku.
„ZASE?! TYS MU UŽ ROZTÁHL DÍRU?!" vyjekl.
„K čertu."
Už jsem se z toho vymotat bohužel nemohu a tak jsem Jinovi všechno řekl. Byl dost překvapený z toho všeho a jak se to brzo stalo. Nakonec odešel a mé kanceláře a já zůstal sedět v křesle.
„Můžu dovnitř, hyung?" vytrhl mě z premyslený hlas Jungkooka. Posadil se na stůl jakoby nebyl pár centimetrů hned gauč.
„Proč jsi přišel?"
„Mhh.. Chtěl jsem tě vidět a jít s tebou domů."
„Měl jsi jít s Jiminem, když jste se tak skvěle bavili.." vyprskl jsem nepříjemně. Jungkook se chvilku mračil a potom se mu na tváři vykouzlil úsmev.
„Někdo tady žárlí." uchechtl se a posadil se mi na klín. Neměl jsem moc náladu na tyhle jeho hry. Nechal jsem ho sedět na svém klíně, ale nedotkl jsem ho.
„S tebou prožívám větší zábavu.." zašeptal mi do ucha, které následně olízl. Celé tělo se mi zachvělo a mé ruce automaticky vyhledali jeho boky za které jsem ho silně zmáčkl.
„Asi potrebuješ potřestat."
🤭❤️💗💞💜🥰🌺