„Proč budou u nás bydlet? Je to už nastálo?" zeptal jsem se když jsem přišel domů. Není to snad kvůli naší svadbě?
„Paní Jeon jde na nějakou dobu do Číny. Je to kvůli práci, tak nás požádala jestli by nemohl Jungkook a Jennie zůstat u nás dokud se nevrátí." zamračil jsem se. Nejsou snad dospělý? Mohli zůstat doma.
„Uviděl jsem v tom možnost se víc seznámit s Jennie. Aby jsi o ní věděl všechno a ona o tobě. Samozřejmě jsme nechtěli nechat Jungkooka samotného, tak bude tady taky. Máme dost nevyužitých pokojů. " řekl otec. Samozřejmě, že on hned něco v tom najde.
Nebudu sní spát v jedné posteli na to ať hned zapomene.
„Oh, vítej Jungkooku." otočil jsem se a spatřil Jungkooka má chodbě s kufrem. Jungkook se slušně uklonil a usmál.
„Budeme moc rádi, že s náma tady budeš bydlet. Taehyung ti ukáže pokoj." s radostí mu ukážu pokoj. Můžu ten svůj?
Vzal jsem Jungkookovo kufr on mi ukázal tak jeho krásný úsmev. Jennie bych klidně nechal ať si ho tahá sama.
Tentokrát šel Jungkook za mnou. Doufám, že mi taky očumuje pozadí.
Zastavil jsem se před bílími dveřmi, které byly naproti mému pokoji. Otevřel jsem je a vešel dovnitř, kufr jsem položil na stranu a otočil se na Jungkooka, který si prohlížel pokoj.
Pokoj byl sladěný do krémově-bílé barvy.
„Páni, je krásny. " zamumlal a otočil se prudce. Stál jsem hned za ním až do mě skoro narazil. Obličej měl blízko toho mého až jsme si navzájem dýchali do tváře. Má tak úžasně hnědé oči, malinký roztomilý nos a krásné nadýchané růžové rty.
Pohladil jsem ho nežně po tváři, ani se nehnul jen mi hleděl do očí.
Dnes zase úžasné počasie, kde na slnku bolo asi 15 stupňov a keď zafúkal vietor, tak bolo asi - 15 stupňov :) ❤️..