Zápisky pražského lovce stínů

1. Kult civilů uctívajících jednorožce

Jednou nám jeden vlkodlak řekl, že mu jeden zdroj nahlásil, že se uprostřed Stromovky vždy o půlnoci, když je měsíc v polovině schází kult civilů. Já jsem dostala za úkol to prověřit, takže jsem večer vyrazila do kavárny, kde jsem se sešla se svojí kamarádkou čarodějkou, která mi měla pomoct.

Objednala jsem si kávu, a pak jsem se posadila do rohu místnosti, kde jsem měla výhled na dveře a zahradu. Jedna hodná paní mi přinesla kávu a po chvíli se objevila i moje čarodějná kamarádka.

"Nazdar Cassie. Tak co to bude tentokrát?" lozdravila.

"Ahoj Tanyo. Prý nějaký civilní kult uctívající jednorožce. To by mě zajímalo, jak to ty civily napadá. I když, radši to ani vědět nechci. Dáš si kávu?" pozdravila jsem jí.

"Ne, díky. Už jsem měla a navíc sem většinou chodí lovci stínů, ne? Myslím, že jim úplně stačí spotřeba kávy vašeho Institutu," řekla.

Dala jsme jí za pravdu.

"Půjdeme?" Zeptala jsem se.

"Jasně. Abys jim tady nevykoupila všechnu kávu," prohlásila.

"No dovol. To se stalo jenom jednou a navíc u nás byl na návštěvě Ryuzaki," namítla jsem.

Tanya si jen povzdechla. O chvíli později jsme se už procházeli ve Stromovce. Já jsem si ještě po cestě dala kávu, abych neusla, protože na mě stejně už skoro nezabírá.

"Co vůbec dělá tvůj parabatai? Neměl by tu být s tebou?"

"Isaac je na návštěvě u svých příbuzných Aleka a Isabelly v New Yorku. Za pár dní by se měl vrátit," řekla jsem.

"Nemáš tam náhodou taky příbuzného? A myslíš, že Isaac přežije nedostatek kávy?" zeptala se Tanya napůl humorně.

"Mám, Jace Herondalea. Jo, přežije. Maj tam přece kávovary, ne?" odpověděla jsem.

"Bože, proč jsou tihle lovci stínů závislý na kávě?!" zeptala se Tanya s pohledem upřeným do nebe.

"Nevím," Odpověděla jsem jí a dodala: "A nejsem závislá na kávě. Můžu přestat kdykoliv chci. Jen nechci."

"Jasně," Prohlásila nepřesvědčeně Tanya.

Asi po deseti minutách chůze jsme se dostali doprostřed Stromovky, kde jsme vylezli na strom, abychom mohli odposlouchávat a sledovat ten kult.

Po chvíli se na louce pod námi objevilo asi deset civilů a jeden čaroděj.

"Dnes jsme se tu sešli, abychom poděkovali třpytivému růžovému jednorožce tančícímu na duze, za to, že jsme se tu opět mohli sejít," prohlásil čaroděj.

"Tohle je hodně divný," pronesla jsem.

"Nebudou to zase ti lidi, co se opili?" zeptala se Tanya.

"Proč by se teda opíjeli pravidelně?" zeptala jsem se jí.

"Nevím. Jsou to alkoholici?" odpověděla.

Mezitím čaroděj dole vytvořil divnou iluzi růžového jednorožce, který teď tancoval po louce.

"Nemůžeš mu nějak vstoupit do kouzla a přinutit toho jednorožce říkat, co ti teď řeknu?" prohlásila jsem.

"Jasně," řekla a začala kouzlit.

"Vy nevděční civilové, ihned mě přestaňte uctívat, scházet se a pít alkohol jinak na vás uvalím zkázu v podobě růžových třpytek a duhy!" pronesl naštvaně jednorožec moje slova.

"Ale-" Chtěl něco namítnou jeden civil.

"A žádné ale! Nebo zničím svět s pomocí duhy!!" Vykřikl jednorožec.

Potom civilové i s čarodějem radši zdrhli.