Zápisky pražského lovce stínů

3 - Vyvolávání anděla

Upozornění: Tento příběh jsem nenapsala já, ale moje kamarádka Bevrli

Tanya mi poslala poplašnou zprávu týkající se jejího kamaráda. Jediné, co jsem se dozvěděla, bylo, že chce zkusit vyvolat anděla. Tak začal další normální den.

Když jsem se dostala na místo našeho setkání, už na mě čekala.

„Ahoj. Jsem ráda, že jsi tady. Musíme ho zastavit," řekla.

„To bude hračka," odpověděla jsem.

„Víš, jak to dopadlo posledně, že jo? Málem mohla shořet půlka Prahy."

„To jste ale neměli na pomoc boha," řekla jsem.

„To myslíš sebe?" zeptala se pobaveně.

„A koho jiného, bych asi mohla myslet," namítla jsem.

Mou odpověď ignorovala.

„Tak jdeme, jinak ho sežehne vztek andělů," prohlásila.

Tohle je pravda. Andělé opravdu nemají rádi, když je vyvoláváte bezdůvodně. Potom musíte čelit jejich vzteku. Ale pokud je opravdu potřebujete, většinou se ani nenamáhají ukázat. Prostě to jsou milá stvoření.

Na nic jsme nečekali a vydali se k laboratoři, kde Thanin kamarád Kuba dělá většinu pokusů. Když jsme otevřeli dveře zazubil se na nás.

„Tak jste nakonec přišli!"

„To ano, ale né z toho důvodu, který si myslíš. Prosím tě, nedělej to. Je to příliš nebezpečné. Pravděpodobně všichni umřeme."

„Já nemůžu umřít jsem bůh," namítla jsem.

Tanya mě ignorovala. Mám podezření, že když byla v Londýně, naučila se to od jednoho lovce stínů.

„Je to zcela bezpečné. Anděl, kterého chci vyvolat vás určitě nezabije," snažil nás přesvědčit.

„Opravdu?" zeptala jsem se pochybovačně.

„Přísahám na svoji krev."

„Můžu to udělat, prosíííííím?" podíval se na nás psíma očima.

Moc dobře ví, jak na nás tohle zabírá.

„Pokud něco vybouchne, tak si mě nepřej," varovala ho Thaňa.

Pak se podíval na mě.

„Mě nic nehrozí," pokrčila jsem rameny.

„Hurá!" vykřikl.

Začal nás instruovat, kam si máme stoupnou. Nakonec si stoupnul před nás a začal cosi odříkávat. Zničehonic místnost pohltilo ostré světlo. Čaroděj vítězoslavně zajásal. Když jsem konečně zas mohla vidět jasně, překvapeně jsem zírala na místo, kde jsem čekala neštvaného anděla. Místo něj tam stál Ryuzaki.

„Funguje to!" křičel nadšený čaroděj.

„Ahoj, nechceš zajít na kávu?" zeptala jsem se Ryuzakiho.

„Rád, ale nejdřív mi vysvětlete, proč jste mě přivolali," řekl.

„To se zeptej jeho," ukázala jsem se na zubící se ho mladíka.

„Já nic, já muzikant," namítl.

„Co jsi to říkala o kávě?" zeptala se Tanya.