Zápisky pražského lovce stínů

2. Příběh o vypité kavárně aneb jak Ryuzaki na návštěvu přišel

Zrovna jsem trénovala se svým parabataiem Isaacem Lightwoodem lukostřelbu, když tu do místnosti vpadla vůdkyně našeho Institutu, Marie Wolfchildová.

"Máte něco na práci?" zeptala se.

Zakývala jsem hlavou na znamení, že ano a Isaac zakýval hlavou na znamení, že ne.

"Skvělé," pronesla Marie.

"Provedete tady Ryuzakiho po Praze, ano?" dodala.

"Dobře," řekl Isaac.

Povzdechla jsem si.

Zatímco na nás Marie mluvila do místnosti vešel kluk s černými rozcuchanými vlasy, co měl na sobě vytahané bílé tričko a modré džíny, co na tom byli stejně.

"Ryuzaki tohle je Isaac Lightwood a Cassie Herondaleová, jedni z našich nejlepších lovců stínů. Cassie, Isaacu tohle je Ryuzaki, nejlepší detektiv na světě. Spolek už několikrát požádal o jeho pomoc," prohlásila Marie anglicky.

Další hovory se odehrávaly ve stejném jazyce.

"A neposlouchali moje rady," dodal Ryuzaki a řekl: "Rád vás poznávám."

"Taky tě rádi poznáváme, Ryuzaki," řekl Isaac.

"Nedivím se, že ti vypatlanci neposlouchali dobré rady," poznamenal jsem.

Marie nic nenamítala.

"Taky se tomu nedivím. Vzhledem k tomu, jak se chovají k podsvěťanům a civilům," řekl Isaac.

O chvíli později už jsme stáli před Institutem.

"Kam půjdeme nejdřív?" zeptal se Ryuzaki.

"Samozřejmě, že do kavárny," odpověděla jsem.

"To se mi líbí! Většina lovců stínů odjinud do kavárny ani nevkročí," poznamenal Ryuzaki s úsměvem.

"U nás je to tradice. Šestnáct káv za den ne minimum. Musíme dodržovat pitný režim, ne?" řekl Isaac.

"Přesně," usmál se Ryuzaki.

"I hlášení píšeme v kavárně," dodala jsem.

"To je krásný nápad," poznamenal Ryuzaki.

Pak jsme zamířili do kavárny, kde jsme si dali každý jednu kávu tam a jednu s sebou. Ryuzaki si do svých káv dál spoustu cukru.

Poté jsme se šli projít po Královské cestě a dali jsme si další kávu.

"Odkud jsi?" zeptala jsem se Ryuzakiho.

"Z Anglie," odpověděl.

"Máš nějakou přítelkyni nebo přítele?" zeptal se Isaac.

Ryuzaki se nervózně ošil.

"Přítele. Lighta," zamumlal.

"A kde je?" zeptala jsem se.

"Myslím, že-" začal a pak spatřil jednoho hnědovláska v bílé košili s modrými džíny, který šel směrem k nám.

"Lighte!" vykřikl Ryuzaki a pevně objal toho hnědovláska, když se k nám dostal.

"Jak ses sem dostal?" zeptal se.

"Magnus mi řekl, že tu jsi a hodil mě do Prahy portálem. Skončil jsem na Stromovce a šel jsem se zeptat do Institutu, kde bych tě mohl najít," odpověděl mu Light.

"Rád tě vidím," poznamenal detektiv k Lightovi.

"Já tebe taky. Kdo jsou tihle lovci stínu?" zeptal se Light s pohledem upřeným na mě s mým parabataiem.

"No dovol. Já nejsem lovec stínu, já jsem bůh-" prohlásila jsem a hrála uraženou, ale nestihla jsem to doříct, protože mi Isaac zacpal pusu.

"Já jsem Isaac Lightwood a tady ta ukecaná, co o sobě tvrdí, že je bůh vesmíru, je moje parabatai, Cassie Herondaleová," představil nás a sundal mi ruku z pusy.

Uraženě jsem na něj zírala.

"No tak, nedívej se na mě tak, dostaneš kávu," řekl.

Ihned jsem přestala hrát uraženou.

"Dobrě. Díky za kávu," prohlásila jsem.

"A jak se jmenuješ ty?" zeptala jsem se hnědovláska i když to bylo jasné.

"Light Yagami," odpověděl.

Počkat, to jeho příjmení...

V hlavě jsem si jeho příjmení zopakovala pozpátku. Začala jsem se smát, stejně jako Isaac, který měl stejný myšlenkový pochod.

"T- to je krásný příjmení," poznamenala jsem po chvíli.

"Co?" zatvářil se nechápavě Light.

"No, že jo," řekl Ryuzaki, který se taky začal smát. Light nás minutu nechápavě sledoval a pak mu to došlo.

"Jdu schánět kachny," ďábelsky se usmál.

"Neeee! Já nechci kachny! Už budu hodná!" vyjekla jsem.

"Tohle účinkuje na všechny Herondaley," poznamenal Light.