Napotřetí to dokážu | hpff ✓

20. Šmírovat se nevyplácí

Víte, co to bylo? Konkrétně to, do čeho jsem si v noci tak krásně sedla? To čvachtavé, mlaskavé, lepivé cosi, kam jsem položila zadek poté, co na mě baflo něco neviditelného? Vylitý superlepivý lektvar od Taškáře. I když musím uznat, že zákazník může být nadmíru spokojený, protože za svých sedmnáct svrčků dostane skutečně stoprocentně spolehlivé lepidlo, které chytne a už nepustí.

Já jsem ale poněkud rozladěná. Sehnat kalhoty, ve kterých bych nevypadala jako strašák do zelí, je docela fuška. A teď jsou na vyhození. Moje nejoblíbenější tmavé džíny, které ještě do včerejšího večera byly mými posledními kalhotami bez děr a skrvn.

Dokonce ani Lily si s hrozivým flekem přes celý zadek neví rady. „Jak se ti to vůbec povedlo?" ptá se mě, zatímco hůlkou míří na mé kalhoty a snaží se je očistit. „Tohle je i na tvé poměry docela extrém."

Rozhodnu se ignorovat tu podpásovku v podobě narážky na mou nešikovnost. „Normálně jdu po chodbě a najednou do něčeho vrazím. Ale největší sranda na tom je, že jsem vrazila do něčeho, co nebylo vidět, nešlo to nahmatat a mluvilo to," vysvětluju jí záhadu včerejšího večera.

Lily mi věnuje skeptický pohled a dál zkoumá moje kalhoty.

„A co to zkusit strčit do pračky?" navrhnu, když mě na moment osvítí duch svatý.

„Myslíš, že to odolává jenom kouzelným způsobům čištění?" zamumlá Lily.

„Je to možné, protože ten, kdo lepivý lektvar vynalezl, vůbec nemusel vědět, že něco jako pračka a prací prášek existuje," pokračuju zamyšleně. „Ale je tu malý háček, v okolí několika mil žádná pračka není," postesknu si.

„Stejně si nejsem jistá, jestli by si prací prášek poradil s něčím takovým," řekne Lily a dá velký důraz na poslední slovo, jako by moje kalhoty byly něco odporného, a nejen další z mnoha obětí mých šikovných nohou, které o sebe rády zakopávají.

„A co Vanish? Skvrn a špíny se zbavíš, říkají," nadhodím ještě.

V tu chvíli se do rozhovoru zapojí i Kate. „O čem to tady u Merlinova křivého zubu žvaníte? A kdo je to ten Vanish?"

„No přece taková ta růžová flanděra plná zázračného prostředku, co vypere i skvrny od trávy, bláta, kečupu a krve," poučím ji. Má mudlovská výchova se občas projevuje ve zvláštních momentech. Nevím ale, jestli jsem tím byla schopná Kate něco vysvětlit, nebo jsem jí ještě víc nezamotala hlavu. Chudák se tváří jako miminko, kterému sebrali jeho oblíbenou hračku.

Nakonec dojdu k názoru, že má jediná šance je poslat kalhoty na očistu domů a doufat, že si s tím mamka poradí lépe než hůlka mé zrzavé přítelkyně. Nedávám jí ale moc velké šance. Vypadá to, že výsledkem mého rande se Siriusem je nejen zlomené srdce, pošlapaná sebedůvěra, školní trest a otravná rýma, ale taky zničené kalhoty. Co by člověk pro lásku nevytrpěl.

***

Od našeho úspěšného rande v Prasinkách a mnohem méně úspěšného pokusu o rande u obrazu vousaté báby uběhl už měsíc. Ačkoliv jsem sama sobě několikrát s obrovskou vervou přísahala, že se Siriusem už nepromluvím ani slovo, nakonec jsme se nějakým způsobem udobřili.

Jsme tedy konečně pár? O tom vážně pochybuju. Vyvíjí se náš vztah tak, že jednoho dne budeme ten vytoužený pár tvořit? Doufám. Momentálně jsme ale maximálně kamarádi, kteří se občas až moc dlouho dívají jeden druhému do očí (neboli hrajeme chleba, jak by řekla Kate). Sedáme si k sobě při jídle, Sirius mě pravidelně doprovází z hodiny na hodinu a když mám hodně velké štěstí, občas mě chytne za ruku nebo mi dá rychlou pusu na tvář.