Napotřetí to dokážu | hpff ✓

8. Tři šance pro Siriuse Blacka

Rozhodla jsem se, že nenechám Siriuse, aby se mnou zametal. Nejsem zvyklá, aby se ke mně lidi chovali jako ke kusu hadru na podlahu. Ano, Sirius má spoustu kladných vlastností. Je nádherný, nepřekonatelně okouzlující, a to všechno okolo. Ale má i nějaké závažné nedostatky. Například si ještě stále neuvědomil, že mě vroucně miluje. Přiznávám, že láska je cit složitý, hluboký a značně komplikovaný, je těžké si ho přiznat a pochopit, to ho ale neomlouvá. Ať je to sebevětší idiot, nadávat si od něj nenechám. Ať je sebevíc krásný, ponižovat se od něj taky nenechám. Takže mu dávám tři šance. Tři šance napravit, co zpackal. Tři možnosti začít se ke mně chovat ohleduplně a s úctou. Tu první už promrhal, když si dělal legraci z mojí pihy nad obočím. Pokud své tři šance propásne, začne boj.

Pokud si ovšem včas neuvědomí, jak moc mu na mě záleží, že beze mne nedokáže žít a že jsem já pro něj ta pravá. V tom případě se válka odkládá na neurčito a my spolu staneme bok po boku jako muž a žena, v dobrém i ve zlém.

Něco mi ale říká, že by se měl o mém plánu dozvědět. Měla bych mu osobně oznámit, co se stane, jestli nezařadí zpátečku. Nerada bych mu totiž ten jeho krásný obličej rozbila bezdůvodně.

Seběhnu tedy dolů do společenské místnosti připravená informovat ho o akci „Tři šance" a o tom, že tu první už nenávratně prošvihnul. Dojdu k němu připravená vmést mu do obličeje, jak kvůli němu trpím a jak úžasná jsem, když mu vůbec nějakou šanci ještě někdy chci dát. Stoupnu si přímo před něj, pohlédnu mu do očí, zhluboka se nadechnu a... neřeknu vůbec nic. Jen tam tak stojím, lapám po dechu a snažím se posbírat zbloudilé myšlenky.

„Co je?" zeptá se Sirius nevlídně, ale já stále jen otevírám a zavírám pusu a snažím se popadnout ztracenou nit. Co jsem to vlastně chtěla?

„Vypadáš jako ryba na suchu," zhodnotí můj stav ironicky.

„J-jedna." Vzpamatuju se dost na to, abych ze sebe dostala odpověď, i když z jeho pohledu určitě hodně nesmyslnou.

„Cože?" Sirius se zatváří nechápavě a já mu to vážně nemám za zlé. Jeho uším musí moje blábolení znít jako mluva v šifrách.

„Jedna!" opakuju sebejistějších hlasem, ale jasno mu v tom rozhodně neudělám. Jenže uvnitř hlavy mám jen vítr a prach, a tak nejsem schopná vyprodukovat ani dvě slova. Natož celou větu.

„Jedna co?" ptá se netrpělivě. Je mi jasné, že dlouho jeho pozornost neudržím.

„Jedna ze tří," vypravím ze sebe po několika vteřinách ticha. Já bych to brala jako pokrok. Sice to není věta, ale tři slova už se počítají jako konverzace, ne?

„Jedna ze tří CO?" Sirius už je velmi nervózní a vypadá to, že nade mnou láme hůl a ztrácí v mé blízkosti vůli k životu.

Zavřu oči a provedu rychlé dechové cvičení. Když oči otevřu, přede mnou stojí stále zmatenější a zmatenější Sirius Black, ale ze mě je rázem vyrovnaná žena. „Jedna ze tří promarněných šancí," upřesním, ale stále nejspíš nejsem dost jednoznačná.

„Co to plácáš, jaký šance?" vyhrkne a rukama rozhazuje kolem sebe. Vsadím se, že si o mě myslí, že jsem psychicky narušená.

„Začít se chovat slušně," dodám s pocitem vítězství. Potter, který stojí vedle nás a celou dobu všechno sleduje s výrazem absolutního děsu v obličeji, se uchechtne. Je mu totiž jasné, že něčeho takového není Sirius schopný.

„A k čemu mi to jako bude dobrý?" Siriusovi se vrátil jeho ležérní výraz i postoj, protože nejspíš dospěl k závěru, že ho moje plácání nijak neohrožuje na životě. To se ale plete.